Už přes dvě hodiny pěstmi bušil do boxovacího pytle, snažíce vyhnat všechny myšlenky na Tonyho z hlavy.
Stále neúspěšně.
Nechápal to. Tohle přece vždycky pomáhalo. Ať už ho trápilo cokoli, stačilo pár ran do boxovacího pytle a hned si vyčistil hlavu. Ale dnes ne. Dnes jako by tomu bylo přesně naopak.
Nemohl se zbavit myšlenek na včerejšek, na Tonyho náhlý odchod...
Uštědřil pytli pár posledních ran, než si o něj ve snaze uklidnit se, opřel hlavu a snažil se racionálně uvažovat. Ne, že by to bylo zrovna jednoduché.
Nepravidelně dýchal a cítil, jak mu z čela stéká kapička potu, která následně dopadá na zem.
Jediná jeho jistota byla, že tohle přesahovalo hranici přátelství, které si chtěl s Tonym vytvořit... Zároveň si byl ale dobře vědom toho, že pokud by se mu to rozhodl říct, ryskoval by tím tak právě ono přátelství (pokud se jejich vztah dal přátelstvím vůbec nazývat) a to spolu s Tonyho míněním o něm. Protože ať už bylo jakékoli, bylo téměř jasné, že po tomhle by ho Tony zavrhnul. Upřímně, kdo by se chtěl přátelit s někým, kdo si večer honí nad představou jeho nahého těla.
A přesto všechno byl Steve odhodlaný. Byl odhodlaný světu sdělit onu prostou, byť komplikovanou skutečnost, kterou si byl konečně schopen přiznat a byl za to na sebe hrdý.
Steven Rogers, Kapitán Amerika, symbol jeho národa a živoucí legenda miluje Anthonyho Starka.
Zhluboka se nadechnul, jak si ta slova v duchu zopakoval a prsty si prohrábnul vlasy, než sehnul se na zem pro bílý ručník, jímž si otřel spocené čelo.
Měl by být nervózní, ale bylo tomu přesně naopak. Nejspíš za to mohl ten příjemný pocit, který se mu rozléval tělem. Ten naprosto osvobozující pocit, který mu dával až směšně bláhovou naději, ve kterou se ještě nikdy neodvazoval doufat - že k němu Tony cítí to samé.
***
Cestou domů se ještě stavil v obchodě, aby nakoupil alespoň něco na večeři, když si vzpomněl, že na dnešek vlastně pozval Tonyho. Samotná myšlenka na něj mu na tváři vykouzlila malý úsměv. Skvělá příležitost sdělit mu, co k němu cítí. Pokud ovšem vůbec přijde... Možná, že na to zapomene a nebo po včerejšku vůbec nebude chtít.
Znovu se mu vybavil pohled na Tonyho tvář, když odcházel. Ještě stále z toho byl zmatený. O to více však doufal, že se dnes objeví a on se ho tak bude moci na všechno zeptat.
S hlavou plnou myšlenek v rychlosti zaplatil za svůj nákup a rychlým krokem směřoval domů, kde už na něj čekal Jamie.
***
,,Ahoj, Steve!"
Uslyšel známý hlas, zatímco zadumaně vyšlapával schody do posledního patra, kde se nacházel jeho byt. Vzhlédnul nahoru, pátrajíc tak po zdroji onoho hlasu.
,,Ahoj, Claire!"
Pozdravil usmívající se ženu, jež měla v náručí malého chlapce, který na něj horlivě mával.
,,Ahoj Eddie, tak jak se máš?" Zeptal se Steve s úsměvem, když došel až k nim. Zrovna, když to vypadalo, že by mu Eddie i odpověděl, byl přerušen jeho matkou.
,,Steve, ještě jednou jsem ti chtěla poděkovat za hlídání Eddieho. Jsme ti vděční."
,,Nemáte vůbec zač. A co se týče toho hlídání, Tony mi s tím pomohl, takže jsme to nakonec zvládli docela dobře, mám pravdu, Eddie?" Usmál se na Eddieho, jednou rukou mu cuchajíc neposedné zrzavé kučery.
ČTEŠ
Forbidden love | Stony
Fanfiction,,Víš, že jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo?" Zašeptal ve snaze úplně nenarušit příjemné ticho, které mezi nimi panovalo, zatímco si jednou rukou hrál s jeho vlasy. Tony, který do té doby poklidně ležel s hlavou v jeho klíně, otevřel oči a jedním r...
