Jsem stále s tebou (TW) [Dokončeno]

1. Ty dva!

Zazvonilo na přestávku na oběd. Šla jsem ke své skříňce. Isaac šel se Scottem a ostatními na oběd. Ale já hlad neměla, takže jsem stála u své skříňky a....přemýšlela nad smečkou alf.

Zavřela jsem skříňku akorát, když se o skříňku vedle mé hlavy opřela ruka. Ztuhla jsem, i když jsem nevěděla, kdo to je. Pomalu a sakra nejistě jsem hlavu pootočila.

Všechno, jen to ne. Stála tam jedna alfa, ze smečky alf....jedno dvojče. Za mnou se něco ozvalo a mě došlo, že z mé druhé strany, stojí ten druhý. Hlasitě jsem polka a odklonila od něj zrak. ,,Ahoj." Řekl ten, co přišel první. Rychle jsem ho přejela pohledem. Měla bílé tričko a hnědou koženou bundu.

Věděla jsem, že ze mě cítí Isaaca....cítí ze mě vlkodlaka, který je jeho protivník. ,,C-co chcete?" Zeptala jsem se opatrně. Chtěla jsem působit silně a neústupně, ale co pak to šlo, když slyší můj tep, který se teď momentálně rovná formuli jedna?

,,My? Nic. Znáš Isaaca Lahey?" Zeptal se. Co mám asi tak říct? Když řeknu ano, hrozí mi, že mi něco udělají. Když řeknu ne, poznají podle tepu, že lžu a taky se mi možná něco stane. ,,Proč se na to ptáš, když ho ze mě stejně cítíš?" Do haj*zlu. To bylo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Protože jsem jim tím dala najevo, že vím, že jsou vlkodlaci.

,,Jo, znáš ho. A znáš i Scotta McCalla." Řekl. ,,Ty nebyla otázka, že ne?" když s nimi nebudu mluvit vážně, možná mi nic neudělají. Ale to jsem se mýlila. On sevřel ruku v pěst.

Stále se opíral o skříňku rukou. Na toho druhého jsem se zatím ani neotočila. ,,Víš, kdo jsme my?" Zeptal se ten zamnou. Pootočila jsem na něj hlavu. ,,Řekla bych, že....zabijáci? Vrazi? co já vím." To jsem tak pitomá?! Je blbost s nimi takhle mluvit, jenom je to víc naštve.

Tomu předemnou zrudly oči. A SAKRA! ,,Nehraj si semnou!" Zavrčel a oči mu znovu zhnědli. ,,Jak. moc. znáš. Isaaca. Lahey?!" Zvýšil hlas. ,,Jo, znám Isaaca Lahey. Proč to potřebujete vědět?" ,,No....to je dost dobrá otázka." Zavrčel ten za mnou.

,,Slyšíš to Ethane? Zrychlil se jí tep." Promluvil znovu ten přede mnou. Couvla jsem a chtěla se rozeběhnout pryč. Ale ten....prostě ne Ethan, ten druhý, mě chytil za zápěstí. Jeho stisk byl tak pevný, že jsem zasyčela bolestí. On se však jenom usmál.

Z konce chodby se ozvalo vrčení. Cukla jsme sebou a otočila se. Stál tam Isaac a vedle něj Scott. Oboum svítili oči. ,,Pusť ji!" Zavrčel Isaac. On uvolnil sevření. Rozeběhla jsem se k Isaacovy. On mě hned objal.

Když jsem se znovu podívala na dvojčata, nebyla tam. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Isaac. ,,Jo, nic mi není." On mi ale chytil ruku a podíval se na místo, které ten alfa držel. Měla jsem to tam lehce otlačený. ,,To je dobrý Isaacu. Nic to není oproti tomu, co jsem si dělala sama." Řekla jsem a usmála se.

Další hodina probíhala dobře. Tedy až do téhle chvíle. Z chodby se ozval zvuk motorky. Všichni jsme zvedli hlavy od sešitů a následně vyběhli ze třídy.

Na chodbě skutečně stála motorka a u ní ten, co mě držel za zápěstí. ,,Za tohle bude vyloučení!" Řekla nová učitelka. Isaac, Scott a Allison se usmívali. To oni sem tu motorku dostaly. Nad tím jsem se taky usmála.

Po skončení školy jsem čekala před školou. ,,Ahoj." Ozval se za mnou slizký hlas, až jsem sebou cukla a otočila se. Jo, byl to....Ethan. Se strachem jsem na něj koukala. Neměla jsem slov. ,,Neboj se, tady před školou ti nic udělat nemůžu." Řekl s úsměvem. ,,Jo, to bylo uklidňující." Řekla jsem ironicky.

,,Jestli chceš, tak semnou pojď támhle do lesa a...." ,,Ne, to je dobrý. Sedni si na tu motorku a vystřel odtud." Řekla jsem a odešla.

Někdo mě najednou chytil kolem pasu a já vyjekla. ,,Klid, to jsem já." můj tep se rapidně snížil. ,,Prosím, neděs mě takhle Isaacu." ,,Promiň." zašeptal mi do ucha a políbil mě.

A další den....byla zase škola. A zase uvidím ty dva! Snad s nimi nebudu muset mluvit. Dneska jsem šla do školy sama, Isaac ráno nestíhal, tak mi napsal, že dorazí později.

Zase zazvonilo na další přestávku. Šla jsem do umýváren, protože jsem se potřebovala napít. No jo, taky jsem tak inteligentní, že jsem si doma nechala pití.

Vypnula jsem vodu a uslyšela, jak někdo vešel do umýváren. Srdce mi vynechalo jeden úder. Prosím, ať je to nějaká holka. Ať je ti klidně Allison, i když jí furt nesnáším, protože málem zabila Isaaca. Ale ať je kdokoli, jenom ne oni.

Uslyšela jsem sice kroky, ale kroky dvou lidí. Ne, ne, ne, ne, NE! Prosím, jen to ne! Podívala jsem se do zrcadla. A jo, byly to oni. SAKRA! Proč já mám takovou smůlu?!

,,Ahoj.....Lily? Říkám to dobře?" Zeptal se ten.....ten druhý, ne Ethan. Otočila jsem se. ,,Jo, tak se jmenuju, jenomže já to vím, takže mi to říkat nemusíš. A jak se jmenuje druhá půlka vraždícího monstra?" Zeptala jsem se. ,,To je dost nepřesná otázka." Co teď, co do háje teď?!

,,Slyšíš to Aidne? Zase jí zrychlil tep." Promluvil Ethan. No sláva, Ethan a Aiden, jak poetické. ,,Víš...chyba byla, aby ses kamarádila se smečkou Scotta McCalla." Řekl Aiden. Uchechtla jsem se. ,,Vtipný je, že já se nezačala bavit s nimi, ale Isaac se začal bavit semnou. Taky jsem mu jednou bodla tužku do ruky, takže...oni začali semnou, ne já s nimi."

Pohledem jsem přejela šatnu. Bingo! Lakrosová hůl. Kdybych je s tou holí oba přetáhla, mohla bych zdrhnout. Chtěla jsem se tam rozeběhnout, ale Aiden zavrčel. ,,Ani na to nemysli." ,,Pozdě, už na to myslím." Řekla jsem a rozeběhla se....což možná byla největší chyba v mém životě.

Protože Aiden do mě vrazil a já zaletěla mezi umyvadla....až na to, že jsem ležela na zemi. Aiden s Ethanem znovu zavrčeli a šli ke mě. Aiden mě chytil po krkem a zvedl do vzduchu, že jsem se země dotýkala jen špičkami nohou. ,,Řekl jsem, ani na to nemysli!" Zavrčel.

Nechtělo se mi ho dotýkat, ale musela jsem, abych se nedusila. Chytila jsem ho za ruku a pokusila se o ní zapřít, abych se mohla nadechnout. Začali se mi do očí hrnout slzy. Zalapala jsem po dechu a podívala se mu do očí. ,,Pusť ji Aidne...kdyby se tohle dozvěděli Isaac se Scottem, tak po nás půjdou a my bychom je zabili...to by se dozvěděl Deucalion a až pak by to dopadlo špatně." Řekl Ethan.

,,Ale copak, snad ti mě není líto." Zasípala jsem z posledních sil. Ethan zavrčel. ,,Pus...pusť mě...prosím." Nezbývalo mi nic jiného, než to zkusit takhle. ,,Teď mě poslouchej...my nejsme žádní obyčejní středoškoláci, my jsme alfy, co si přišli pro..." Přerušila jsem ho. ,,Pro nespočet nevinných životů?" Řekla jsem, ale už mi docházel dech.

Zavrčel a pustil mě, takže jsem se sesunula na zem. ,,Ne, pro Dereka Halea." Řekl a oba odešli. Já žiju....sláva. Přežila jsem to.

Trochu jsem si opláchla obličej a vyšla z umýváren. Tyhle dva se asi rozhodli, mi ze života udělat peklo. Přišla jsem na hodinu a sedla si vedle Isaaca. ,,Ahoj." Pozdravila jsem ho s úsměvem. ,,Ahoj Lily." oplatil mi pozdrav.

--------------------------------------------------------

Tadá, další kapitola.