Jsem stále s tebou (TW) [Dokončeno]

9. Chtěl vědět, jak mi je

Už to jsou celé dva dny, co mě Kali napadla. Isaac mě celé dlouhé dva dny přinutil ležet v posteli. Ale mě už to nebavilo. Je ráno a já sedím na posteli a čekám, až se tady pan vážený Lahey objeví.

Konečně do pokoje skočilo to stvoření a upřelo na mě krásné oči. Pomalu jsem si stoupla a dokulhala k němu. Okamžitě mi omotal ruce kolem pasu a pevně mě sevřel v objetí. Jsem si jistá, že kdyby mě objímal ještě o trochu silněji, asi by mě udusil.

,,Už mě nebaví jenom ležet, potřebuju jít ven." Řekla jsem a podívala se mu do očí. ,,Nedělá mi dobře ležet celý den v posteli, už mě bolí záda." Dodala jsem.

,,A jak chceš jít ven, když jsi sotva došla ke mě?" Zeptal se chytrácky. Zvedla jsem obočí a odtáhla se od něj. Udělala jsem pár normálních kroků, bez kulhání, ale u dalšího jsem zastavila a pevně k sobě bolestí sevřela víčka. ,,Vidíš, já to říkal." Řekl s úsměvem.

,,Ale já potřebuju jít ven." Řekla jsem naléhavě. Povzdechl si. ,,Tak dobře, ale já se ještě musím stavit za Derekem. Pak se vrátím a půjdeme na krátkou procházku. Bereš?" Dořekl. Usmála jsem se. ,,Jo, beru, děkuju." Řekla jsem šťastně. ,,Jasně, není za co." Řekl a vyskočil z okna.

Rychle jsem se oblékla. Chci se aspoň jít podívat za barák. Ráda jsem tam dříve chodívala s Ericou. Pomalu jsem sešla schody a potichu vyšla ven. Zavřela jsem dveře a obešla dům. Vždycky si sem sedám na zem, mám to tady ráda. Když jsem sem chodívala s Ericou, vždycky jsme pak hráli nějakou hru.

Seděla jsem na zemi a koukala před sebe, k lesu. Mám les tak ráda a teď tam nemůžu chodit. ,,Ehm....ahoj?" Ozvalo se zleva. Pomalu jsem otočila hlavu. Když jsem spatřila kluka, kterého nebýt, je po mě, hned jsem se, opírajíc se o zeď, postavila.

,,Ahoj." Odpověděla jsem Ethanovy. Nervózně na mě koukal. Musela jsem mu to říct. ,,Já....chtěla jsem....prostě děkuju. Nebýt tebe....asi už bych byla mrtvá." Řekla jsem s pohledem upřeným na něj. ,,Jo, tohle....není zač, dlužil jsem vám to." Řekl a poškrábal se na zátylku.

,,Takže jsi mě zachránil proto, že jsi nám to dlužil?" Zeptala jsem se. ,,No jo, nebýt vás, tak bych se sám zabil." Odpověděl. ,,Nejsi jako všechny alfy.....a tvůj bratr taky ne." Řekla jsem zamyšleně. ,,Jak to myslíš?" Nechápal. ,,Oba, vlastně i Aiden, jste mě zachránili. Je pravda, že ty jsi nám to dlužil, ale stejně jsi to dělat nemusel a tvůj brácha nemusel odvádět...Kali. Ale udělali jste to, protože vy dva máte dobré srdce, ne zkažené jako ostatní alfy z vaší smečky." Řekla jsem na vysvětlenou.

,,Tak hele, poslyš...ehm...Lily....my jsme alfy. Patříme do smečky, která chce, aby Derek zabil svou smečku a přidal se k nám, nebo ho zabijeme my." Řekl aby mě trochu zastrašil. Usmála jsme se, stále se opírající o zeď. ,,Ne....to chce Deucalion, vy ne, já vím, že vy nejste jako oni." Řekla jsem přesvědčeně.

,,Ty nás neznáš." Řekl a podíval se někam jinam. ,,Ale vidím, že máte dobré srdce." ,,Ne, nevidíš, to nemůžeš vidět, protože to nejde. My jsme zabíjeli už několikrát a zabíjet stále můžeme." ,,Nechápu to....proč jste furt s bratrem s Deucalionem?" Nechápala jsem. ,,Sakra přestaň se už vyptávat! Dlužíme mu to, jasný?! To on nás naučil se spojit v jednoho a to on nám pomohl stát se alfami, byly jsme omegama. My mu to dlužíme." Vysvětlil.

Chápavě jsem kývla. ,,Ještě jednou děkuju." Řekla jsem. ,,Zachránil jsi mi život..." Zašeptala jsem a po tváři se mi skutálela slza. ,,Nebýt tebe....nežila bych. Sice jsi mi to v podstatě dlužil, ale děkuju. Díky tobě můj život neskončil a můžu....žít dál. Vidíš? Říkal jsi mi, že když se nepřestanu bavit se Scottovou partou, něco se mi stane. Nepřestala jsme se s nimi bavit a něco se mi stalo, ale stále se s nimi bavím....tomu se říká přátelství." Za celou dobu, co jsem to říkala, jsem k němu pomalu šla a teď už stojím těsně u něj.

,,Jo, došlo mi, že i když víš, že ti neustále hrozí smrt, nevzdáš se jich. Miluješ je jako svou rodinu...." Skočila jsme mu do řeči. ,,Víc, než svou rodinu, oni jsou něco jako má rodina. Já mám rodiče na nic." Nechápavě na mě koukal, tak jsem naznačila k mým rukám. ,,Za ty moje jizvy můžou oni." ,,Aha, fajn....chtěl jsem říct, že je miluješ jako svou rodinu a Isaaca.....miluješ ho, proto se jich nevzdáš." ,,Přesně tak." Usmála jsem se.

Sjel pohledem k mým nohám. Měla jsem ale ponožky a boty, takže to moc vidět nebylo, i když jsem měla kotníkové ponožky. On se zamračil a v očích se mu mihla lítost. Dřepl si a chytil mi nohu. Nebránila jsem se, nechala jsem ho, ať se podívá.

Nejdřív mi sundal botu a potom i ponožku. Prohlížel si rány, které ještě nebyly úplně zahojené. ,,Bolí to ještě furt?" Zeptal se a zase mi nandal ponožku a nazul botu. Ale ještě dřepěl a prohlížel si to, co bylo vidět přes ponožku. ,,Kdyby jsi neměl dobré srdce, nezeptáš se." Neodpovídal. ,,Jo, ještě to bolí, musím pokulhávat." Odpověděla jsem konečně.

,,Ukážeš mi i to břicho?" Zeptal se a stoupl si. Přece jenom tam jsem měla rány hluboké. ,,Mám tam obvaz, tam to je dost hluboké." Odpověděla jsem. ,,A to tě bolí?" Zeptal se znovu. ,,Jo, ale mám samozřejmě prášky na bolest, jinak bych to asi nevydržela.

,,Zajímalo by mě, jak moc tě to bolí." Nechápavě jsem se na něj podívala, ale to už mi chytal ruku a naběhli mu na ní černé žíly. Zamračil se a ruku mi pustil. ,,To je.....dost velká bolest." Dostal ze sebe. ,,No....jak to vysvětlit.....když se někdo řeže, nebo řezal, tak už má jaksi takovou....nevím, jak to nazvat, něco jako praxi, i když to je divné slovo, ale prostě jsem na tu bolest zvyklá." Vysvětlila jsem.

Viděla jsem mu na očích, že ho mrzí, co Kali udělala. Neudržela jsem se a objala ho kolem krku....je to gay, nebude to brát jako něco extra, a já taky ne. ,,Znovu děkuju." Zašeptala jsem mu do ucha a přestala ho objímat. ,,Měl bych jít, za chvíli se vrátí....Isaac." ,,Jak to víš?.....tys nás...." ,,Jo, poslouchal. Už musím." Řekl a  odběhl.

Netrvalo dlouho a přišel Isaac. ,,Tak....můžeme....on tady byl?!" Zeptal se překvapeně. Poznal to podle pachu. ,,Jo, podívat se, jak mi je." Odpověděla jsem. ,,Má na to právo, zachránil mi život." Dodala jsem, aby se Isaac moc nezlobil. ,,Já vím, že tě zachránil....nemusíš mi to připomínat." Řekl, podepřel mě a vyrazili jsme na tu procházku.

------------------------------------------

Čekali jste, že se u ní Ethan objeví, nebo vůbec?

Snad se líbilo :)