Jsem stále s tebou (TW) [Dokončeno]

7. Ta alfa!

Včera jsme se vrátili z toho 'výletu', co měl být přespolní běh, ale nakonec jsme skončili v tom pitomém motelu, kde se všichni vlkodlaci, včetně Ethana, málem zabili.

A dneska je sobota, naštěstí, takže nemusím do školy, sláva. Ale chci najít Isaaca. Na volání nereaguje a na zprávy neodpovídá. Nevím, kde je, ale musím ho najít, takže půjdu.....do lesa. Já vím, že mi říkal, abych tam nechodila, kvůli alfám, ale já tam musím jít, třeba tam on bude.

Isaac

,,Sakra!" Zaklel jsem. Byl jsem u Scotta, už pár dní tady bydlím. ,,Co je zas?" Nechápal Scott. ,,Nemůžu najít ten zasr..." ,,Dobře Isaacu, nenadávej a řekni, co hledáš." Přerušil mě Scott. Povzdechla jsem si, abych se uklidnil. ,,Mobil." Řekl jsem už klidněji. ,,Kdes ho měl naposled?" Ptal se Scott. ,,No....to kdybych věděl." Řekl jsem a podrbal se na zátylku.

,,Ach bože, Isaac." Povzdechl si Scott. ,,Tak jdem teda hledat." Dodal a začal prohrabávat pokoj. Co když se o mě někdo bojí? Co když se někomu něco děje? Proč říkám někomu, když myslím, na Lily? Co když se o mě bojí? Co když je zraněná?

Lily

Vydala jsem se tedy do lesa. Bála jsem se, ale za Isaaca to stojí. Pomalu jsem vešla mezi první stromy a šla pomalými kroky dál. Přede mnou stanul můj strom. Ten můj oblíbený, s roztaženými větvemi, takže se na něj dá perfektně vyšplhat.

Došla jsem skoro k němu. Isaaca nevidím, ani neslyším. Něco se za mnou ozvalo. Srdce mi zrychlilo. Tohle není Isaac, tohle našlapuje pomaleji a jistěji. Nemám nadpřirozená sluch, ale stejně slyším, jak něčí nohy zlehka nakračují na suché listy. 

Nestihla jsem se ani otočit, a uslyšela něčí hlas, ženský hlas. ,,Cítím z tebe vlkodlaka. A taky Dereka....nebo jeho betu? Jak se jmenuje? Isaac?" Otočila jsem se a spatřila jí. Je to jedna z alf. A proto její kroky byly tak lehké, má bosé nohy.

Srdce mi přidalo. Couvla jsem. Ona zvedla prst, jakobych byla nějaký pes, co zlobí. ,,Neutíkej, stejně ti to bude k ničemu a jenom mě naštveš." Řekla hrubě. ,,Když neuteču, zabiješ mě, když začnu utíkat, zabiješ mě." Řekla jsem a pokrčila rameny. ,,Když nezačneš utíkat, možná, ale jenom možná, tě nezabiju, spíš jenom zmrzačím. Když ovšem začneš utíkat, pohraju si s tebou jako kočka s myší." Usmála se. A do hajzlu.

Ale jako, nic ve zlém, ale kdyby vám lev řekl, aby jste před ním neutíkali, poslechli by jste ho? No já myslím, že ne. A přesně to samé, jsem nemohla udělat já. Nemohla jsem jí poslechnout, protože lidské instinkty mi radí, abych ihned začala utíkat. A já ty instinkty samozřejmě poslechla a jsem přesvědčená, že by snad každý normální člověk začal taky utíkat.

Otočila jsem se a začal zdrhat, ale skutečně, jak řekla, mi to bylo k ničemu. Protože ona čekala, že utíkat začnu. Ucítila jsem neskutečnou bolest ne kotníku a pak mě strhla za kotník na zem. Cítila jsem horkou krev, protože mě chytila za nohu a měla drápy.

Někde jsem slyšela, nebo možná, že mi to říkal Scott, že vlci, jdou první po nohou, kde přeruší šlachy. To ona sice neudělala, ale chytila mě za nohu, čímž mi znemožnila další útěk.

Přitáhla si mě k sobě a chytila mě pod krkem. Ten vztek, v jejích očích a zároveň tolik bolesti. A konečně mi to došlo, ten co zemřel, tak ona ho milovala. Proto po mě šla, chce se pomstít a já jsem nejsnadnější kořist.

Zvedla mě za krk a přimáčkla na ten strom, můj strom. Bezvadný, takže na ten strom nebudu mít jenom úžasné vzpomínky díky Isaacovy, ale i ty špatné díky...jak se vlastně ona jmenuje? Teda jestli po dnešku ještě nějaké vzpomínky budu mít, protože jestli mě zabije, tak asi těžko budu mít nějaké vzpomínky.

V puse měla tesáky, na rukou drápy, co mě teď možná zabijí a jediným mrknutím, si oči změnila na krvavě rudou. Po tváři mi začali téct slzy, ne proto, že zemřu, ale protože jestli zemřu, Isaaca to zabije.

Pravou rukou mě držela a levou dala víš. Pousmála se a tím odkryla tesáky. Vyděšeně jsem se jí podívala do očí a pak na drápy. Trhla rukou a zabodla mi drápy do břicha. Zařvala jsem a začala brečet ještě víc. Po břiše mi začala stékat horká krev. Zařvala jsem dál a dál. Takovou bolest jsem snad ještě nezažila.

Vidění se mi od slz rozmazalo. Někdo přišel, byly dva. ,,Kali....ještě nemáme Derekovu smečku zabít....buď jí Derek zabije sám, nebo je zabijeme my, ale Derek se ještě nerozhodl." ,,Ona nepatři do jeho smečky." Zasyčela Kali. ,,Ale ano, patří. Ona patři k tomu Isaacovy a ten patří k Derekovy, takže patří i ona vlastně k Derekovy." Ten hlas jsem poznávala. Nejdřív mluvil Ethan a potom Aiden.

Kali mi vytáhla drápy z břicha a já znovu zařvala. Pak mě pustila a já se sesunula na zem. Zase jsem zařvala. Trochu se mi rozostřilo vidění, takže jsem si všimla, jak na mě Ethan kouká smutně.

Aiden se na mě taky s lítostí v očích podíval a potom chytil jemně Kali za předloktí a odvedl jí. Ethan chvíli koukal na ně, jak odchází, a pak znovu upřel zrak na mě. Pomalu se ke mě rozešel. Dřepl si ke mě. ,,Vy jste zachránili život mě, teď je řada na mě." Zašeptal a z mojí kapsy mi vytáhl mobil. Někomu napsal a pak mobil položil vedle mě.

,,Oni tady budou za pár minut. Oba mají nadpřirozenou rychlost." Řekl a  vstal. ,,A....omluvám se, za všechno. A převážně za Kali. Scott s Isaacem tady budou za chvíli." Řekl s bolestí v očích. ,,Ethane!" Ozval se jeho bratr. Naposledy se na mě podíval a pak se rozeběhl pryč.

Někde z dálky se ozval vlkodlačí řev, a táhl se celým lesem. Ozval se další řev a pak už hlas. ,,Lily!!" Byl to Isaac. S ním přiběhli další dvě postavy....Scott a Derek. A za nimi sotva šel Stiles. Isaac ke mě přiběhl.

Okamžitě položil ruku na mou ránu na břiše, aby to tolik nekrvácelo. Vyjekla jsem bolestí a pomalu přestávala vnímat. ,,Kdo to byl!" Řekl naštvaně Isaac. Derek zavětřil. ,,Kali....ale byly tady i dvojčata." Odpověděl Derek. ,,My víme, to Ethan nám poslal správu, že je Lily v lese zraněná a že se moc omlouvám, ale přišli s Aidnem pozdě." Řekl Scott.

,,Ta pitomá alfa....já jí zabiju....zemře bolestivou smrtí." Vykládal Isaac a u toho mi odebíral bolest. Na ruce mu pulsovali černé žíly. Tvář se mu zkřivila bolestí. Pustil mi ruku a vzal mě opatrně do náruče. Zase jsem bolestí zasténala.

Isaac se rychlou chůzí někam rozešel. ,,Kam jí neseš?" Zasípal vyčerpaně Stiles. ,,K ní domů. Její rodiče ani nezaznamenají, že tam jsme. Jenom musíme být potichu." Řekl Isaac a víc si nepamatuju.

-------------------------------------------------------

 Poznal jste Kali už, když jsem psala:  jak něčí nohy zlehka nakračují na suché listy. nebo: tohle našlapuje pomaleji a jistěji. Poznal jste, že je to bosá Kali.

Jinak komu se kapitola líbila? Snad jste si jí užili. 💖😍