Jsem stále s tebou (TW) [Dokončeno]

14. Smrtelně nebezpečné

Šla jsem domů. Celou cestu jsem přemýšlela, jestli je to dobrý nápad. Jestli mě rovnou nezabije. Došla jsem k domu a upřela na něj zrak. Už byla tma.

Otočila jsem hlavu k lesu. Je to šílenství....ale nemám na výběr. Podívala jsem se na hvězdy a pak se rozešla k lesu. Do tmavého lesa. Bude tam, nebo ne?

Prokážeme mi tu laskavost? Sáhla jsem si do kapsy pro mobil. Vešla jsem do tmavého lesa, mezi potemnělé stromy. Rozsvítila jsem si na mobilu baterku.

Šla jsem tak dlouho, dokud jsem nedošla k mému stromu. Podívala jsem se do koruny stromu a i přes strach zhasla baterku na mobilu. Čekala jsem s pohledem upřeným stále do černé koruny stromu.

Byla úplná tma a já sotva viděla na své ruce, taková tady byla tma. Moje srdce tlouklo jako splašené. Bála jsem se, hodně.....ale takhle budu moct možná ostatním pomoct.

,,Buď jsi tak šílená, nebo tě už omrzel život." Ozval se zamnou ten její slizký hlas. Otočila jsem se, i když jsem na ní neviděla, viděla jsem jen tmavou siluetu.....siluetu Kali.

,,Přišla jsi zemřít?" Zeptala se škodolibě. ,,Ne....přišla jsem tě o něco požádat." Řekla jsem klepajícím se hlasem. ,,Mě?" Uchechtla se. ,,Ano, tebe." Přitakala jsem. ,,Posledně jsem tě málem zabila a podařilo by se mi to." Zavrčela. Všimla jsem si dvou rudých očí, které se teď rozzářily.

,,Tak....máš poslední přání?" Zeptala se škodolibě. ,,Budu se muset vrátit za Deucalionem. Takže....řekni poslední slova, ať už tě můžu zabít." ,,Nezabíjej mě.....chci, abys....mě kousla." Dostala jsem ze sebe a i když jsem na ní neviděla, vím, že se zarazila.

,,Co?" Zeptala se pro jistotu. ,,Chci, abys mě kousla, jsi alfa, takže.....se ze mě stane vlkodlak, pokud tedy nezemřu." Odpověděla jsem. ,,Proč bych to měla dělat? Aby jsi se pak mohla bránit?" Ptala se a u toho vrčela." ,,Tobě se budu těžko bránit, když budeš moje alfa." Řekla jsem nenuceně.

,,Mohla bych to udělat....když potom zabiješ Dereka, staneš se alfou a připojíš se k naší smečce. Třeba bys byla dobrá a silná alfa." Řekla a mě to zaskočilo. ,,Ne.....Dereka nezabiju." Řekla jsem narovinu.

Uchechtal se. ,,To sis rozmyslela pozdě....buď tě kousnu a ty zabiješ Dereka, nebo tě na místě zabiju!" Zavrčela. Proč jsem tak pitomá a myslela jsem si, že tahle pitomá alfa by mě kousala za nic?

,,Tak co to bude? Derekova smrt, nebo tvoje smrt?" Zeptala se, jakoby mluvila třeba o jídle. ,,Proč bych měla zabíjet Dereka?" Snažila jsem se z toho nějak vykroutit. ,,Protože když to neuděláš, budeš mi k něčemu!" Zavrčela, už se vztekala.

,,Ne....já...prostě mě kousni a dál se semnou neobtěžuj." Řekla jsem a snažila se na ní zaměřit, ale jediné, co jsem viděla, byly její krvavě rudé oči. ,,Kousnu tě....ale do krku!" Zavrčela a pak zařvala alfa hlasem. Přikrčila se.

Čekala jsem, než vyskočí. Když to udělala, tak jsem se jediným pohybem dostala za strom. ,,Myslíš, že máš nějakou šanci? Ty nevidíš vůbec nic. Já vidím všechno....a slyším tvůj tep!" Vrčela.

Neřeknu, že měl Isaac pravdu....to kousnutí mě zabít nemusí.....ale Kali ano. Jenom jsem položila ruku na kmen a přitiskla se na něj víc a už mě sekla do ruky. Vyjekla jsem.

,,Proč mě prostě nemůžeš nechat odejít a neřešit to?!" Zeptala jsem se naštvaně. ,,Protože jsi neměla chodit do lesa. A proto, že jsem tě už jednou zranila a nedám si pokoj, dokud tě nezabiju. A nezkoušej na mě mluvit jako na člověka....já jsem vlkodlačí alfa a ty....teď zemřeš." Zavrčela a utichla.

Neslyšela jsem, ani neviděla, vůbec nic. Skutečně mě teď zabije? Opravdu už Isaaca nikdy neuvidím? Neslyšela jsem jí, nikde. Vyběhla jsem z poza stromu a běžela směrem k domovu.

Najednou mě někdo chytil a ztrhl na stranu. Vyjekla jsem, ale hned mi ten někdo zakryl pusu. ,,Jsi šílená, že jsi se sem vrátila." Zašeptal a já poznala Ethana. ,,Ne, nejsi šílená, jsi doslova magor! Běž domů." Zavrče a pustil mě. Rozeběhla jsem se co nejrychleji k domovu.

Ještě jsem slyšela, co říká Ethan Kali. ,,Deucalion nás volá....teď hned." Řekl a pak už bylo ticho, úplné. Doběhla jsem ke svému domu.

Sesunula jsem se vedle dveří na zem. Opravdu mi právě zachránil život? Znovu? Měl ale pravdu, jsem nenormální. Co mě to vůbec napadlo?! Fakt jsem si myslela, že mě ona kousne? Ona?

Zavřela jsem oči. Zhluboka jsem dýchala. Pomalu jsem přestávala vnímat okolí. Cítila jsem pálení na ruce, kam mě škrábla, ale to bylo všechno, co jsem vnímala.

Isaac

Nevím proč, ale chtěl jsem za ní jít. Chtěl jsem vědět, jestli neudělal nějakou blbost. Blížil jsem se k jejímu domu a najednou.....ucítil krev, její krev. Zavrčel jsem a rozeběhl se k jejímu domu.

Když jsem jí tam viděl sedět na zemi vedle dveří, zaposlouchal jsem se do jejího tepu....jen usnula. Doběhl jsem k ní. Na ruce měla škrábanec.....od Kali.

Až se vzbudí, sám jí zabiju, vlastnoručně. Vzal jsem jí do náruče a s těží se dostal oknem do jejího pokoje. Položil jsem jí do postele. Pak jsem v koupelně vzal nějakou žínku, namočil jí a šel to Lily trochu omýt.

Chytil jsem jí za ruku, na které mi okamžitě naběhli černé pulsující žíly a až pak jí to začal omývat. Ona snad není normální. Tolik to ve mě vřelo.....že mě zase neposlechla. Budu jí muset hlídat jako malé dítě, aby neudělala nějakou blbost a neublížila si.

Sedl jsem si na postel vedle ní a složil hlavu do dlaní. Už jsem nevěděl, co s ní mám dál dělat. Je mnohdy tvrdohlavější, než rodina Haleů a to je co říct. Nikdy mě neposlechne a nikdy neudělá to, co je rozumnější.

Lily

Otevřela jsem oči a všimla si Isaaca sedícího na posteli. Zvedla jsem ruku a dotkla se jeho. Zvedl hlavu a podíval se na mě. V očích měl vztek.

,,Já tě zabiju.....sám. Nepotřebuju k tomu nikoho z alfa smečky. Ty ses snad úplně zbláznila! Co tě to sakra napadlo?!" Začal řvát.

,,Chtěla jsem...." Přerušil mě. ,,Mě je úplně jedno, co jsi chtěla. Kali tě mohla zabít, znovu! Proč jsi za ní šla?!" Zvyšoval hlas dál. ,,Protože nemá cenu tebe žádat. Tobě je jedno, co já chci!" Taky jsem zvýšila hlas. Zvedl se rychle z postele.

,,Sakra, Lily! Mě není jedno, co ty chceš. Já jenom chci, abys zůstala na živu! Na tom není nic sobeckýho!" Řval dál. Taky jsem se z postele zvedla. Pevně mi chytil ruku až to skoro bolelo. ,,Podívej se....řezala jsi se a máš spousty jizev na rukách! Pak ti Kali udělá další jizvy na noze a břiše a ty za ní jdeš znovu a ona tě sekne do ruky! Já už nevím, co mám dělat, abys mě poslechla!" Řval a pak mi pustil ruku.

,,Tak nedělej nic! Nech mě, aby mě kousl nějaký alfa...." ,,NE! Naposledy ti říkám, že tě žádný alfa kousat nebude!" Řval a koukal mi do očí.

,,Nemůžeš mi zasahovat do života....je to moje rozhodnutí! Sakra!" Zařvala jsem a kopla, ano kopal, do křesla. A že to bolelo. ,,Nezlomila sis náhodou nohu?" Zeptal, ale stále byl naštvaný. ,,Kdybych byla vlkodlak a nohu si zlomila, tak by mi ta kost za chvíli srostla." Odvětila jsem.

,,Lily! Přestaň s tím! Prostě tě nikdo nekousne! Já to nechci!" ,,A co já s tím, že to ty nechceš?! Já to chci!" Nevzdávala jsem se. ,,Nemůžeš myslet jenom na sebe!" Zařval a mě už to nebavilo. ,,Vystřel z mýho pokoje....jdi!" Řekla jsem a on si naštvaně odfrkl a vyskočil oknem ven.

Sedla jsem si na křeslo a složila hlavu do dlaní. Už mě to nebavilo....nebavilo mě se bát....nebavilo mě se s ním hádat. Jak by to bylo, kdybych se do něj nikdy nezamilovala? Kdybych niky nezjistila o vlkodlacích? Jsem ráda, že to vím, ale....mám Isaac ráda, ale kazí mi to, co chci. Vím, že mě má rád a bojí se o mě, ale....prostě jim chci pomoct....a to můžu jen, jako vlkodlak.

--------------------------------------------------------

Další kapitola. 😘