Love is not Weakness

Kapitola 1.

Clarke

Vešla jsem do svého pokoje a hleděla do země. Hlavu jsem měla plnou myšlenek toho, co se právě stalo. Když jsem Lexu znovu spatřila po událostech z Mount Weather, nenáviděla jsem ji. Díky odporu jaký jsem k ní cítila, jsem se na ni nemohla ani podívat. Ale teď, jediné na co můžu myslet, je ona. Myšlenky na ni a na to, co se právě mezi námi stalo, mi na tváři vykouzlily malý úsměv.

Zvedla jsem hlavu a zarazila se. Vedle mé postele seděl někdo na židli a byl svázaný. I přes všechnu krev a špínu na jeho obličeji jsem hned poznala o koho jde.

„Murphy?" řekla jsem zděšeně a překvapeně zároveň a hned se k němu rozběhla. Dřepla jsem si před něj a začala mu rychle rozvazovat svázané ruce.

„Je naživu." ozvalo se kousek ode mě. Hned jsem věděla komu ten hluboký hlas patří. Otočila jsem se a uviděla Tituse.

„Co jsi udělal mému příteli?" zeptala jsem se naštvaně. 

„Tvůj přítel byl chycen při okrádání lidí, kteří mířili na trh do Polis." oznámil mi.

Hned jak to dořekl, začal se Murphy pomalu probouzet. „Hej, jsi v pořádku." řekla jsem mu tiše a uchopila jeho tváře do svých dlaní. Kolem pusy měl uvázaný kus látky, který jsem mu hned začala sundávat.

„Prosím, nedělej to." řekl Titus a vystrčil ruku, kterou měl do té doby schovanou za zády. Držel v ní moji zbraň, kterou tady musel najít.

Sundala jsem ruky z Murphyho tváře a narovnala se. „Titusi o co jde?" řekla jsem během toho, co jsem zvedla ruce do výšky ramen.

„Je mi líto, že to muselo dojít tak daleko Clarke. Opravdu je mi to líto." oznámil mi, zvedl pistoli a zamířil s ní na nás. Co to sakra dělá? 

„Právě odcházím. Octavia na mě čeká. Nech mě jen vzít Murphyho a odejdeme." vykoktala jsem s panikou v hlase.

„Kéž bych mohl." řekl bez soucitu a dál na nás mířil zbraní. 

Z chodby se ozval nějaký hlasitý zvuk a Titus se za ním otočil. Využila jsem jeho chvilkové nepozornosti a rychle jsem ze zadaní kapsy vytáhla nůž a hodila ho Murphymu do klína. Titus se ke mě znovu otočil a pokračoval. Trochu se mi ulevilo, že si ničeho nevšiml a tak jsem začala dělat pár kroků stranou, abych na sebe upoutala více pozornosti.

„Lexa nikdy nebude plnit své povinnosti dokud žiješ." řekl, napnul ruku ve které držel zbraň a zamířil mi s ní na hrudník.

„Hej Titusi, mysli. Bude vědět žes to byl ty." skočila jsem mu rychle do řeči a přestala se hýbat.

„Bude si myslet, že to byl on." řekl naštvaně a kývl hlavou směrem k Murphymu. „Skaikru zbraň v rukách Skaikru zločince. Možná bude i dost naštvaná na to, aby vyhlásila válku!" zakřičel.

Stihla jsem si včas všimnout, jak se chystá zmáčknout spoušť a rychle jsem se skrčila k zemi. Titus vystřelil a trefil zeď přímo za mnou. Rychle jsem skrčená doběhla k posteli. Ozvala se další rána. Za sebou jsem uslyšela prasknout skleněnou vázu. Neváhala jsem a rychle popadla dřevěnou stoličku, která stála vedle postele.

Hodila jsem ji po něm a podařilo se mi ho trefit do ramene tak, že upustil zbraň na zem. Okamžitě jsem toho využila a rychle přeběhla přes postel. Ještě před tím, jsem se však stihla podívat na Murphyho, který se snažil si nožem přeřezat svázané ruce. 

Titus rychle sebral zbraň ze země, ale než na mě stačil zamířit, podařilo se mi skočit přímo na něj a svalit ho k zemi. Nárazem mu vyletěla zbraň z ruky a zůstala ležet na zemi kousek od nás.

Podívala jsem se pod sebe na zmateného Tituse a bez váhání mu dala pěstí do spánku. Rychle jsem přes něj přelezla a začala se natahovat po zbrani. Když už jsem se jí skoro dotýkala, chytl mě za triko a škubl se mnou zpátky. Obmotal mi ruce kolem pasu švihl se mnou na druhou stranu. Sedl si na mě obkročmo a bez váhání mi vrazil pěstí do obličeje. A hned na to další. Po druhé ráně jsem ucítila jak mi po tváři stéká krev. Když se napřahoval ke třetí, přiběhl Murphy, který mu obmotal paži kolem krku a strhl ho na zem.

Oba dva teď leželi na zemi, aniž by Murphy povolil svůj stisk kolem jeho krku. Titus ho chytl za ruku, která mu svírala krk a snažil se ji oddělat. Murphy ji tam vší silou držel, ale nakonec to vyčerpáním vzdal a svůj stisk povolil. Titus mu hned na to vrazil loktem do obličeje a sedl si na něj tak, jako před tím na mě.

Mezitím co jsem ležela na zemi v bolestech, Titus uchopil Murphyho za krk a začal ho škrtit. Při pohledu na nemohoucího Murphyho jsem se rychle vzpamatovala a začala se plazit pro zbraň. Sebrala jsem ji do ruky a rychle se postavila a zamířila s ní na Tituse. 

V tu samou chvíli se rozrazily dveře a do místnosti vběhla Lexa následována dvěma strážnými. Lexa se zarazila s otevřenou pusou u dveří a překvapeně na nás zírala. Titus se na ni otočil a okamžitě sundal ruku z Murphyho krku. Bez hnutí a slov na ni zmateně hleděl. Nechápu, jak mu nemohlo dojít, že díky tomu jeho střílení nás uslyší minimálně polovina lidí ve věži, ne-li všichni.

Využila jsem toho a rukojetí pistole jsem ho silně udeřila do spánku. Titus se svalil na zem a zůstal tam bez hnutí ležet.