Love is not Weakness

Kapitola 19.

Clarke

„Budíček!" uslyšela jsem někoho křičet. 

Rychle jsem otevřela oči, jenom proto, abych uviděla Raven, která se nade mnou sklání.

„Raven..." zachraplala jsem ospale.

„Přišla jsem tě vzbudit, abys zase nezaspala." řekla a začala se procházet po pokoji. Vtrhla sem přesně tak, jak jsem si včera večer myslela.

„Wau." začala se rozhlížet kolem a obdivovat ho. „Tvůj pokoj je větší, než ten můj co máme s Harper. Dokonce i větší, než mají Monty s Jasperem, nebo Bellamy s Millerem." řekla udiveně.

Zavřela jsem oči a snažila se znovu usnout. Slunce teprve vycházelo a já měla po včerejším dni v plánu spát mnohem déle.

„Proč je tvůj pokoj větší?" 

„Protože jsem ambasador." 

„Asi se k tobě přistěhuji."

„Tak na to zapomeň." řekla jsem a rychle otevřela oči.

Raven stála na druhé straně pokoje a prohlížela si knihy umístěné v knihovně.

„Raven, mohla bys mě prosím ještě nechat spát?" řekla jsem otráveně.

„Ne. Vstávej, jdeme na společnou snídani." odpověděla a strčila knihu, ve které zrovna listovala, zpátky do poličky.

Sedla si do křesla a začala mě z něj pozorovat. „Nemáme na to celý den." řekla a povytáhla na mě obočí.

Naštvaně jsem si odfrkla a začala se zvedat z postele. „Společnou snídani?"

„Jo...já, ty, Bellamy, Monty, Jasper, Harper, Miller a Lincoln s Octavií."

Sebrala jsem oblečení z poličky a zamířila do koupelny, kde jsem se umyla a převlékla. 

Vrátila jsem se zpátky do pokoje a našla Raven na stejném místě, jako když jsem odcházela.

„Výborně. Můžeme vyrazit." řekla a vyskočila z křesla.

„A kam přesně máme namířeno?" zeptala jsem se, jakmile jsme zabouchly dveře od mého pokoje.

„Do jídelny. Našla jsem ji při mých ranních obchůzkách." 

Vešly jsme do výtahu a nechaly se svézt o pár pater níž. 

„A jsme tady." řekla, když jsme došly k rohové místnosti. 

Nechala mě otevřít dveře. Vešla jsem dovnitř a spatřila dlouhý stůl u kterého bylo třináct židlí. Dvanáct židlí, jako dvanáct klanů a jedna židle pro Hedu. Pravděpodobně sem někdy chodí ambasadoři společně s Lexou jíst. 

U stolu teď ale místo nich seděli všichni, koho Raven jmenovala v mém pokoji.

„Dobré ráno." ozvala se většina z těch, kteří zrovna neměli v puse jídlo. 

„Dobré ráno." odpověděla jsem, když jsem si k nim společně s Raven přisedla.

„Jak se vám tady spalo?" zeptala jsem se. 

„Ty kožešiny jsou super." řekl Monty mezi kousáním jídla.

„Asi si je vezmu s sebou do Arkadie." přidala se Harper.

„Když už jsme u té Arkadie, co se teď bude dít?" zeptal se Bellamy.

S Raven jsme se na sebe podívaly. 

„No, jak jsem vám včera vysvětlovala ty věci ohledně čipu..." začala Raven, „...tak je pro nás nebezpečné se tam vrátit. A tím, že Plamen je druhá verze toho čipu, tak to uvádí Lexu do nebezpečí. Naštěstí nikdo neví, že je tady, takže dokud to tak je, tak se nemusíme ničeho obávat. Přijdeme na to, jak Lexa zničí A.L.I.E. a všechno bude zase v pohodě."