Love is not Weakness

Kapitola 29.

Clarke

Druhý den ráno jsem kráčela směrem k pokoji Raven a Harper. Chtěla jsem vědět, jestli se jí ještě včera ozval Bellamy. S Lexou a nightbloods jsme strávili celé odpoledne, takže jsem s ní včera už nestihla mluvit.

Zaklepala jsem na dveře a po pár sekundách zaslechla Ravenin hlas, který mě zval dále.

Vstoupila jsem dovnitř a spatřila Raven, která seděla u stolu a prohlížela si papíry, které před sebou měla rozložené.

„Kde je Harper?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, že je v pokoji sama.

„S Millerem jsou venku v ulicích." odpověděla, aniž by zvedla hlavu od papírů.

Přišla jsem za ní a přes rameno se jí podívala do popsaných papíru.

„Co to je?" snažila jsem se pochopit všelijaké čáry a poznámky v papírech, ale marně.

„To je to, co má tvoje holka v hlavě..."

„Co?" zarazila jsem se.

„Přece ten čip."

„Ale koho myslíš tím výrazem moje holka?"

„Lexu. A neříkej, že to není pravda."

Raven mě poněkud zaskočila a já nevěděla, co na to říct.

„Myslím, že už máš dlouho podezření o tom, že to vím."

Nemohla jsem s ní nesouhlasit. Bylo mi jasné, že o nás ví. Jenom jsem netušila, že mi to teď tak na rovinu řekne.

„Ostatní nic neví." ujistila mě a zvedla hlavu od papírů, aby se na mě konečně podívala.

Mlčky jsem přikývla.

„Je pravda, že Bellamymu přijde divné, že jsi jí tak rychle odpustila po Mount Weather. Ještě ke všemu, když jsi to z nás nesla nejhůř. Ale to, že by mezi vámi mohlo něco být, ho nenapadlo."

„A myslíš, že ho to napadne? Nebo i někoho z ostatních?"

„No pokud se na tebe hodlá Lexa dívat tím zamilovaným pohledem jako doteď, tak si myslím, že brzy ano."

Malinko jsem se pousmála. Už párkrát jsem si toho pohledu, kterým mě Lexa skoro pokaždé, když mě vidí obdaří taky všimla

„Jak jsi vůbec přišla na to, že Lexa a já...?" chtěla jsem vědět.

„Podle toho pohledu. A taky jak se k sobě chováte a ty vaše dotyky...po té hostině jste se spolu někam vypařily, už několikrát jsi nespala ve svém pokoji..." začala Raven vyjmenovávat.

„Dobře Raven, chápu." raději jsem ji zastavila. „Jenom bych tě chtěla poprosit, abys to nikomu neříkala."

„A proč ne? Držíte to v tajnosti?"

„Zrovna se nacházíme v situaci, ve které je lepší to držet v tajnosti. Prostě to nikomu prosím neříkej."

„Neboj. Tvoje tajemství je i moje tajemství." uklidnila mě Raven a podívala se zpátky do papíru.

„Vysvětlíš mi, o co jde?" zeptala jsem se a prstem ukázala na papíry.

„Jsou to náčrtky a poznámky k těm čipům a čipu Lexy. Jsou to všechny naše poznatky, které nás s Montym napadli."

„A víte něco víc?"

„Myslím, že ano. Asi jsme na to přišli."

„Tak povídej." vyzvala jsem ji.