Love is not Weakness

Kapitola 35.

Clarke 

Máma mě odvedla kousek stranou, aby nás nikdo nerušil.

„Clarke, až se vrátíme zpátky do Arkadie, bude nás čekat spousta práce. Musíme zorganizovat nové volby pro kancléře. Musíme se začít věnovat koalici, musíme..."

V polovině jmenování všech těch věcí, které se musí udělat, jsem ji přestala vnímat a jenom jsem na ni mlčky hleděla. Došlo mi, že počítá s tím, že se s nimi vrátím do Arkadie. Neměla jsem to v plánu. Chtěla jsem zůstat v Polis. Nebo spíše ani ne v Polis, ale s Lexou. Najednou jsem si ale začala uvědomovat, že návrat do Arkadie je nevyhnutelný. Budou mě potřebovat, i když si myslím, že by to zvládli i sami beze mě. Ale vzhledem ke všem událostem, které se odehrály, je zcela jasné, že mě budou potřebovat.

Je to už dlouhá doba, co jsem tam byla naposledy. Nepochybně se tam spousta věcí změnila. Jediné, co mě k tomu místu táhne, je máma a všichni mí přátelé, kteří tam žijí. Ale jediná Lexa, která se během mého pobytu v Polis stala jednou z nejdůležitějších osob v mém životě, tam nebude.

„Clarke, co na to říkáš?" probudila mě máma z mých myšlenek a nadějně si mě prohlížela.

„Já... strávila jsem teď hodně času v Polis a Arkadie pro mě už není to, co to bývalo..."

„Já vím. Já vím, Clarke. Ale my tě potřebujeme. Jsi mezi grounders slavná a oni tě respektují. Naši lidé potřebují ve vedení někoho, kdo s nimi má dobré vztahy."

„Ve vedení? Co tím myslíš?" hleděla jsem na ni zmateně. Tak nějak jsem její odpověď předem věděla, ale potřebovala jsem to od ní slyšet.

„Clarke, myslím, že ty jsi nejvhodnější kandidátka pro kancléře."

Zaraženě jsem na ni hleděla. „Nevím, jestli jsem ta pravá, která by-"

„Jistě, že jsi." nenechala mě máma dokončit větu a skočila mi do řeči. „Několik týdnů jsi žila v Polis a byla naším ambasadorem. Víš, jak velet a Lexa v tobě má důvěru. To se nám bude hodit."

Kdyby jenom věděla, co všechno ve mně Lexa má, zajímalo by mě, jistli by mluvila s takovou sebejistotou v hlase, jako mluví teď. „Pořád jsem ambasador. A kdybych ještě k tomu byla kancléř, nevím, jestli bych to zvládla."

„Vrať se s námi do Arkadie a popřemýšlej o tom. Třeba změníš názor." věnovala mi máma jeden ze svých uklidňujících úsměvů.

„Dobře... popřemýšlím." slíbila jsem jí. Zároveň jsem jí tím i potvrdila, že se vrátím do Arkadie. Čas na to, promluvit si s Lexou.

Šla jsem zpátky na místo, kde jsem viděla Lexu naposledy a doufala, že tam někde ještě bude. Všimla jsem si jí, jak pobíhá po louce a rozdává příkazy každým směrem. Tuhle stránku Lexy jsem už dlouho neviděla. Velitelka se vším všudy, z které jde respekt, a když chce, tak i strach. Ještě, že ji znám tak dobře a vím, jaká je i pod maskou velitelky.

„Clarke." oslovil mě něčí hlas.

„Octavie." řekla jsem hned jak jsem ji viděla.

„Lexa přijala Lincolna zpátky do Trikru. Ale předpokládám, že už to určitě víš."

Přikývla jsem hlavou. „Taky vím, že ti nabídla, že se můžeš přidat. A mám pocit, že už vím, jak ses rozhodla."

„Nechci, aby to znělo urážlivě, ale ke Skaikru už mě nic netáhne. Trikru mi toho dali za celou dobu, kterou tady jsme, mnohem více, než mi kdy dali Skaikru. A taky mám konečně pocit, že jsem se našla a že tam patřím víc, než ke Skaikru."