Love is not Weakness

Kapitola 15.

Lexa

Od odjezdu Clarke a Bellamyho uběhlo několik desítek minut a nic zásadního se zatím nestalo. Stále sedím u ohniště a užívám si tepla, které mi oheň poskytuje v tuhle chladnou noc. Kousek ode mě se postavilo několik válečníků, kteří dohlíželi na mé bezpečí. Jakoby se mi mohlo něco stát.

Zamyšleně jsem hleděla do plamenů, když jsem najednou zaslechla hlasitý křik. Zvedla jsem hlavu a podívala se na stan, odkud to pocházelo.

Ke křiku se přidalo několik dalších hlasů, kterým jsem ale nerozuměla ani slovo. V hlavě mi furt zněla slova Clarke. „V žádném případě tě nesmí vidět". Křik ale stále nepřestával a já už jsem pomalu ztrácela trpělivost. Co se to tam sakra děje?

Vstala jsem od ohniště a vydala se směrem ke stanu. Jakmile jsem udělala první krok, válečníci za mnou hned zpozorněli a následovali mě.

Jak jsem se blížila ke stanu, začala jsem rozumět jednotlivým slovům.

„Pusťte mě!" zakřičel dívčí hlas. Myslím si, že patří Raven.

„Držte ji pořádně! Hlavně ji nenechte utéct!"

„Co si asi myslíš, že děláme?" zakřičela naštvaná Octavia.

Následoval další Ravenin křik.

„Nepouštěj ji Millere!"

Křiky se pomalu roznášely celým táborem. Jestli takhle budou pokračovat, všechny tím vzbudí. Takhle to dál nemůže jít. Ač nerada, tak pravděpodobně budu muset porušit slib, který jsem Clarke dala.

Natahovala jsem se k plachtě stanu, když v tom jsem zaslechla vzdálené zvuky motoru. Otočila jsem se směrem k lesu a spatřila dvě světla, které z něj právě vyjela.

Nechala jsem spadnout ruku zpátky podél těla. Rover zastavil kousek od nás a za předním sklem jsem rozeznala siluetu Clarke. Spolu s Bellamym z něj vystoupili a mířili směrem ke stanu u kterého jsem stále stála.

„Sehnali jste ten náramek, který jste hledali?" zeptala jsem se.

„Dalo nám to trochu práce, ale máme ho." Clarke zvedla levou ruku a ukázala mi kovový náramek, který v něm držela.

„A k čemu vám něco takového vůbec bude?" nechápala jsem.

Ze stanu se po chvilkové odmlce ozvaly další křiky. Clarke se rychle podívala na Bellamyho a potom na mě. „Teď není čas na vysvětlování." odbyla mě a spolu s Bellamym vlezla do stanu.

Naštvaná, že jim nemůžu pomoct, jsem se vrátila zpátky k ohništi. Posadila jsem se na kmen a bezmocně hleděla na stan, ve kterém se teď všichni nacházejí.

Clarke

 Odbyla jsem Lexu a spolu s Bellamym jsem vlezla do stanu. Na vysvětlování bude spousta času později.

„Konečně jste zpátky." ulevila si Octavia a spolu s Harper utahovaly každá jedno Ravenino zápěstí k posteli. Po pravé ruce stékala Raven od zápěstí až k rameni krev.

„Co se stalo?" zeptala jsem se naléhavě a rychle začala hledat kus látky, kterou bych zastavila krvácení. Během toho jsem předala Montymu náramek.

„Překousala si stehy z předešlého zranění."

„Překousala?" šokovaně jsem na ni hleděla a s látkou, kterou jsem našla, za ní mířila. „Millere, venku před stanem stojí rover, potřebuji, abys mi z něj donesl lékárničku." Miller rychle přikývl a vyběhl ven.