Love is not Weakness

Kapitola 33.

Lexa

„Indro, běž s válečníky před brány Polis a pokud se Skaikru přiblíží, zabraňte jim vstoupit do města." přikázala jsem Indře. Ta přikývla a rychlým krokem odešla.

„Dobře, na tohle potřebujeme klid." prohlásila Raven a podívala se směrem k Montymu a Harper. „Bude nejlepší, když půjdete ven před dveře a budete hlídat, aby sem nikdo nevkročil. Kdo ví, jak dlouho nám to potrvá a do té doby by se sem Skaikru mohli dostat."

Monty s Harper souhlasili a opustili pokoj. Clarke za nimi zamkla dveře.

„Tohle je k ničemu, pokud ani nevíme, jak A.L.I.E. zničit." řekla jsem.

„Hodně jsem o tom přemýšlela a něco mi došlo." zamumlala si pro sebe Raven a připojila do počítače čip, který jí dovezl Bellamy ze své průzkumné výpravy.

„Raven, sem s tím. Teď není čas na tajnůstkářství." řekla naléhavě Clarke, stojící hned vedle mě.

„Co když celé to vyhýbání se A.L.I.E. byla chyba?"

„Jak to myslíš?" zeptaly jsme se s Clarke ve stejnou chvíli. Raven na nás pohlédla a nepatrně se zašklebila.

„Podle mě musí A.L.I.E. vidět Lexu. Dojde jí, o co nám jde a tu věc, pomocí které ji budeme moct zničit, se bude snažit chránit."

„A ty pak budeš mít možnost přes ten počítač zjistit, co a kde chrání." zamyslela jsem se. Pořád jsem nechápala počítače a veškerou techniku, kterou Skaikru používají.

„Přesně tak." potvrdila Raven mé myšlenky.

„To je dobrý plán." řekla jsem a otočila se na Clarke.

Clarke hleděla zamračeně před sebe. „Je to pro Lexu moc nebezpečné."

„Je, ale já ji budu celou dobu sledovat a pomáhat jí."

„Všechno dobře dopadne." přistoupila jsem blíž ke Clarke a položila jí ruku na rameno, což ji donutilo se ke mně prudce otočit.

„Lexo, dochází ti, že tam můžeš umřít?" hleděla na mě Clarke nevěřícně.

„Smrt není konec." řekla jsem ve snaze ji uklidnit. Podle jejího naštvaného výrazu hádám, že se mi to nepodařilo. Na nikoho ze Skaikru tohle neplatí. Na smrt mají úplně jiný názor. Chytla jsem ji za tváře a přiblížila se k ní tak, že se naše obličeje skoro dotýkaly. „Budu v pořádku, není se čeho bát." podívala jsem se jí do očí a viděla v nich slzy.

Clarke mě chytla kolem pasu, přitiskla se ke mně a opřela si hlavu o mé rameno. „Slib mi, že se vrátíš." zašeptala mi do ucha, aby to Raven neslyšela.

Omotala jsem jí ruce kolem zad a pevně ji držela. „Slibuji, že se k tobě vrátím." zašeptala jsem stejně potichu, jako Clarke.

„Nerada ruším vaši chvilku, ale už opravdu musíme začít něco dělat." ozvala se naléhavě Raven.

Navzájem jsme se pomalu pustily, ale bylo poznat, že ani jedna z nás nechce. Přistoupila jsem k posteli a lehla si na ni. Clarke se posadila vedle mě.

„Jsem připravena, čekám jenom na tebe Lexo." ozvala se Raven.

Chytla jsem Clarke za ruku a pevně ji stiskla. Clarke mi stisk opětovala. „Během toho, co budu ve Městě Světel, mě nesmíš vzbudit Clarke. Mohlo by to poškodit Plamen i můj mozek. Slib mi, že ať už se bude dít cokoliv, nevzbudíš mě." naléhala jsem na Clarke.

Clarke přikývla. „Slibuji." 

Usmála jsem se na ni a zahleděla se do těch oceánově modrých očí s myšlenkou, že je to možná naposledy, co je vidím. Clarke si musí myslet totéž. Naklonila se ke mně a vtiskla mi pusu na rty. I když to byl jenom takový lehký a jemný polibek, vyjádřily jsme v něm všechnu tu lásku, kterou k sobě cítíme. Clarke se jako první odtáhla, opřela se čelem o to mé a já jí položila ruku na tvář. V rohu oka jsem zahlédla Raven, která nás přes rameno se smutným výrazem na tváři sledovala.