Love is not Weakness

Kapitola 4.

Clarke

Máme už za sebou asi dvě hodiny jízdy, během nichž se úplně setmělo. Všude teď byla tma, ale díky měsíčnímu svitu, jsme byly schopny vidět alespoň na cestu. Během jízdy panovalo ticho.

„Řekneš nám už konečně, co se stalo mezi tebou a Titusem?" prolomila ho nakonec Octavia, která jela na koni hned vedle mě. 

„Narazila jsem na něj v mém pokoji. Byl tam i Murphy."

„Murphy?" zeptala se překvapeně. „Co ten tam zrovna dělal?" dodala nechápavě.

„Titus ho tam svázal. Neptej se mě kde ho našel, protože to nevím...Každopádně pak mě chtěl zabít a hodit to na Murphyho. Nakonec se tam ukázala Lexa a zavřela ho do cely." vysvětlila jsem.

„Hmm" zabručela mi na to Octavia. „Neříkej mi, že tohle tě zdrželo na celý dvě hodiny."

„Musela jsem si zabalit věci." odpověděla jsem rychle.

„Máš na sobě jenom kabát. Nic víc." řekla a s povytaženým obočím na mě koukala.

Začala jsem se červenat, ale díky tmě si toho Octavia nemohla všimnout.

„Máš nějaký plán, jak bychom se mohly zbavit Pika?" změnila jsem rychle téma.

Octavia si mě ještě chvíli měřila pohledem, než se nakonec odvrátila a hleděla před sebe.

„Doufala jsem, že s něčím přijdeš ty."

„Já?" zeptala jsem se nechápavě. Proč musím všechno dělat pořád já a proč na mě pořád tak všichni spoléhají. „Ještě odpoledně jsem ani nevěděla, že se vracím zpátky a ty už očekáváš, že mám plán? Já myslela, že vymyslíš něco ty."

„Snažila jsem se zabránit Pikovi v různých věcech už několikrát, ale ani jednou to nevyšlo." odsekla mi a nic víc už k tomu neřekla. Mlčela jsem také a jediné co bylo slyšet, byla kopyta našich koní. Indra jela kousek před námi, aby vedla cestu. Bylo jasné, že celý náš rozhovor slyší, ale nic na to neříkala. 

„Myslíš, že bude Pike respektovat Lexinu blokádu?" zeptala jsem se po chvíli.

„Pochybuji. Žádná blokáda ho neodradí od toho, co chce. Akorát se naštve, vezme sebou dalších pár lidí a půjde všechny postřílet." odpověděla a hleděla dál před sebe. 

Znovu zavládlo ticho. Ani nevím, jak dlouho trvalo, ale za chvíli už jsem ležela na svém koni a držela se ho kolem krku. Nebyla to sice pohodlná pozice, ale byla jsem unavená a potřebovala jsem si na chvíli odpočinout. Mohla jsem tak ležet několik hodin, dokud mě nevzbudil praskavý zvuk.

„Octavie? Jsi tam?" ozval se dívčí hlas z vysílačky, kterou měla Octavia u sebe. Rychle ji vytáhla a přiložila k ústům.

„Harper? Co se děje?" zeptala se naléhavě. Harper? Čekala jsem, že bude spíš na Pikově straně, než na naší. Po tom, co Lexa udělala, by se nebylo čemu divit. Přeci jen, byla jedna z těch kdo nejvíce trpěl v Mount Weather. Pomalu jsem se na koni narovnala a bedlivě poslouchala.

„Bellamy se s tebou chce sejít." při jménu Bellamy se Octavia napjala a pevně stiskla vysílačku mezi prsty.

„A co po mě chce?" řekla se zaťatými zuby.

„Když jsi odjela, tak se Lincoln, Kane a Sinclair pokusily svrhnout Pika, ale nevyšlo jim to. Teď jsou všichni tři odsouzeni k smrti." vyšlo z vysílačky. 

Obě jsme se s Octavií zarazily a s hrůzou v očích se na sebe podívaly. Tohle přece nemůže udělat.

„A co to má co společnýho s Bellamym?" zeptala se nechápavě Octavia.