Nenávist nemá daleko od lásky||Loki ff

1# Babička

Vstala jsem ze své postele a šla se na sebe podívat do koupelny. Černé vlasy, trochu pod ramena dlouhé jsem si dala do drdolu, koukla jsem na své modré oči a usmála se na sebe do zrcadla.
,,Dnešek bude fajn," zamumlala jsem si pro sebe a běžela do dolního patra po schodech. Nikdo se zde nenacházel, klasika, byla jsem k rodině hodně odtažitá a nikdy jsem tam moc nezapadala. Jelikož je prázdninový víkend, tipla bych si, že se vydali na výlet, zase beze mě, hlavně, že s sebou mají, ve všem nejlepšího, Maxe. Možná, že ta jejich 'výchova' má co dělat s tim jak se chovám.. no nic. Udělala jsem si snídani v podobě kuliček s mlékem a šla se nahoru podívat za babičkou- jedinou osobou v této rodině se kterou jsem si rozuměla. Běžela jsem i s miskou do vrchního patra, trošku jsem sice vylila, ale o to v tuto chvíli nešlo. Vyběhla jsem nahoru, šla do jejího pokoje a usmála se na ní.

,,Ahoj," pozdravila jsem jí.

,,A-Ahoj," zakašlala ležící babička.

Misku jsem položila a sedla si na její postel. Dala jsem jí ruku na čelo, byla vařící.

,,Něco se děje?" zeptala jsem se jí starostlivě.

,,Přichází můj čas," řekla odevzdaně.

,,Ne, ne, ne, ne, neee."

,,Určitě to zvládneš, nastává čas," zašeptala.

,,Jaký čas?" byla jsem zmatená.

,,Na důležitou věc," šeptala dál.

,,Na jakou?" ptala jsem se stále zmateně.

,,Víš, je jedno tajemství," pokračovala.

,,To zní jako v pomalu každym filmu babi, co se děje?" ptala jsem se.

,,Příběh o Holly," řekla a usmála se.

,,Příběh co jsi mi říkala před spaním," usmála jsem se, ,,ale proč souvisí s nějakým tajemstvím?"

,,Je pravdivý," soucitně se usmála.

,,To nemůže být pravdivé, k tomu, jak by jsi o tom mohla vědět?" zeptala jsem se, se slzami v očích.

,,Mám tě ráda Elen," zašeptala a koukala mi přímo do očí.

,,Já-já tebe taky," zašeptala jsem a po tváři mi stekla slza.

Babička naposledy vydechla a já se rozbrečela na celý kolo.

Slyšela jsem jak se otevřely hlavní dveře a jak matka řve: ,,Už jsme doma!"

Neodpověděla jsem, utřela si slzy, vzala misku a šla pryč z tohoto pokoje. Misku jsem dala do dřezu a šla za mámou.

,,Co se děje, že jsi přišla?" zeptala se mě udiveně.

,,Babička umřela," rozbrečela jsem se a padla do kolen.

,,Už bylo tak trochu na čase, už jí bylo pěkných sedmdesát let a těžce nemocná," mávla nad tím rukou.

Oni jí nenavštěvovali každý den jako já, oni si jí pomalu nevšímali, ale až takovou bezcitnost bych nečekala. Šla jsem do svého pokoje a naplno jsem se rozbrečela. To snad není pravda.

Já vím, zvláštní pointa, ale snad to zkousnete😂😅
🍫Kája🍫