,,Teď už nikoho nemlať," varovala jsem Lokiho když jsme došli k našemu baráku.
On jenom protočil oči.
,,Já tě varuju," pohrozila jsem mu prstem.
,,Tak dobře," souhlasil a já zaklepala.
Dveře otevřel strejda.
,,A dopr-" chtěla jsem zaklít.
,,Ty?!" vyjekl, ,,co tady děláš!"
,,Nech mě," řekla jsem mu, dalšího zabíjet nechci.
,,ZABILA JSI JÍ!" zaječel na mě strejda.
,,Vždyť taky jsem si to teď říkala," pousmála jsem se a pak jsem si zacpala pusu.
To jsem nechtěla říct nahlas.
Teď mám povolení někoho praštit? Zeptal se mě v hlavě Loki.
Ne, odpověděla jsem mu přísně.
,,Ty- ty-" nenacházel slova, ,,SVINĚ! JAK SE OPOVAŽUJEŠ TADY UKAZOVAT!"
Couvla jsem před ním dozadu. Udělala jsem bariéru. Nemohl ke mně.
,,Zase ty tvý ČARY!" vykřikl.
,,Nech mě," řekla jsem mu.
Najednou se ve dveřích objevila máma.
,,Filipe, nech jí," řekla mu.
,,Ty o ní víš? Ty jsi s ní spolčená?" zeptal se naštvaně.
,,Běž se sklidnit," řekla mu.
On se na mě vražedně podíval a odešel.
,,Myslela jsem, že ty peníze přijdou jinak," řekla máma.
,,Poštou by to asi nedorazilo," řekla jsem a podala jí to.
Ona chtěla zavřít, ale já jí to nedovolila, jelikož jsem zastavila dveře vzduchem.
,,Jsem adoptovaná?" vyřkla jsem otázku, která ji zřejmě zaskočila.
,,Tak moje určitě nejsi, tohle jsem ti měla dát," řekla a nachvíli odešla.
Vrátila se a dala mi obálku.
,,Jo! Já věděla, že bych nemohla být součastí vás," ukázala jsem na ní znechuceně, vytrhla jí obálku z ruky a odešla.
Loki mě jenom následoval. Po docela dálce jsem konečně našla lavičku. Sedla jsem si a Loki vedle mě. Roztrhla jsem obálku a koukla se co bylo uvnitř, dopis, vlastně dva. Jeden jsem vytáhla a četla si to v hlavě.
,,Přečteš mi to?" zeptal se Loki, ,,bolí mě hlava."
,,Dobře," pousmála jsem se a začala číst, zatímco Loki zavřel oči a opřel se o lavičku.
,,Milá Elen,
Jestli jsi tento dopis dostala, jsem nejspíš po smrti. Doufám, že jsi zvládla své schopnosti a je mi moc líto, že jsem ti je nemohla lépe vysvětlit, ale ty jsi má silná holčička, která to určitě zvládla. Dlouhou dobu jsem se rozmýšlela, co ti po mně přenechat kromě mých schopností, ovšem než jsem něco stihla, onemocněla jsem a nemohla chodit, tak ti dávám, alespoň tento dopis a k tomu ten, co mi dala tvá matka. Měla jsem ti to dát, snad ti to bude stačit. K tomu přidám radu. Nikdy se nevzdávej, protože všechno jde, když se chce, nezapomínej na svůj bojový výcvik u televize, nikdy nemůžeš vědět, kdy se ti bude hodit a až se mi zamiluješ, neboj se toho, i když to je nové. Buď má statečná holka.
Babička," dočetla jsem a stekla mi slza.
Loki se na mě posmutněle podíval. Usmála jsem se na něj a vzala druhý dopis, ten vypadal o dost stručněji.
,,Milá Karoline,
Nevím jak tě pojmenovali, ale pro mě budeš vždy má Kar. Chci ti všechno říct a vysvětlit, prosím odpusť mi to všechno, ale jinak to nešlo. Mou ulicí je a zůstane Madison Avenue, mé jméno je Kristine Sander, hledej mě tam a pokuď jsi po mně myslím, že poznáš můj dům. Pokud mě tam nenajdeš, stoprocentně jsem odešla na lepší místo, potom ti bude stačit tato rada: Nesuď knihu podle obalu.
Tvá skutečná matka," dočetla jsem, ,,dneska samý rady."
,,Takže teď jdeme na tu Madison Avenue?" zeptal se mě Loki.
,,Jo," odsouhlasila jsem a zvedla se.
****
Jsme v Madison Avenue a já koukala po baráčcích, najednou jsem zahlídla dost bláznivě pomalovaný dům, svítivě zelený a ihned mi došlo komu patří.
,,To bude ono, pojď," řekla jsem.
Došli jsme a já zazvonila.
Dveře otevřela starší dáma.
,,Co potřebujete?" zeptala se mile.
,,Hledám svou matku," řekla jsem.
,,Tak, tady ji nenajdete, nedávno jsme se sem nastěhovali, nestihli jsme to tady ani přemalovat," vysvětlila.
,,A předešlému majitelovi se stalo co?" zajímala jsem se.
,,Umřela, nic víc nevim," řekla posmutněle.
,,A nevíte jak se jmenovala?" snažila jsem se z ní dostat.
,,Myslím, že manžel si to pamatoval," řekla.
,,Mohla byste se ho zeptat?" požádala jsem.
,,Lukasi!" zařvala.
Najednou se za ní objevil pohledný, černo vlasý muž i s vousy.
,,Co potřebuješ lásko?" zeptal se jí.
,,Ta paní co tady bydlela před námi, jak se jmenovala?" zeptala se ho.
,,Kristine," řekl.
,,A příjmení?" zeptala se ho.
,,S- něco," řekl.
,,Sander?" zeptala jsem se.
,,Jo, to je ono," usmál se a ukázal na mě.
,,Tak já moc děkuju," usmála jsem se a šla.
Loki mě doběhl a zeptal se: ,,To je vše?"
,,Jo, moje matka je mrtvá, žádný další stopy Sherlocku," protočila jsem oči.
,,A co ty rady?" zeptal se.
,,K ničemu," nenechala jsem ho vyhrát a on zmlkl.
*****
,,Tak co?" zajímal se Clint.
,,To to ví úplně všichni?!" vyjekla jsem a zalezla do pokoje.
,,Vždyť se nic nestalo," obhájil se Clint po tom co otevřel dveře.
,,Nechte mě na pokoji, prosím," řekla jsem mu posmutněle a on odešel.
Je tu další kapitola a já děkuju všem co to čtete, snad vás to bude bavit i nadále!!🥰
😎Kájolínka😎 se loučí vy magoři😂
ČTEŠ
Nenávist nemá daleko od lásky||Loki ff
Fanfic[DOKONČENO] |1. díl| Trošku drzá holka s normálním životem, do kterého se jí připlete nemilá věc- superschopnosti. Nežádala se o ně, nechtěla je a neuměla je ovládat, emoce je totiž ovládaly za ní. Poté, když šla po městě jí někdo nařídil ať poklekn...
