2# Oslava

5.5K 296 21
                                    

*Flashback*
,,Babi! Já chci pohádku," požádala jsem babičku.

,,Zase?" zasmála se.

,,Prosím," udělala jsem psí oči.

,,No tak tedy dobrá," usmála se a začala tam kde minule skončila.

,,Holly, malá dívenka se dozvěděla, že ovládá vzduch, neví jak je to možné, porušuje to všechny zákony. Utíkala lesem a u jednoho stromu se zastavila. Rozbrečela se, tuto schopnost nechtěla. Někdo za ní přišel, byl to její dobrý kamarád Adam.

,,Co se děje?" zeptal se jí starostlivě.
,,To nic," smutně se pousmála.
,,Nařídili mi tě najít a odvést," vysvětlil, ,,zabila jsi spousty lidí Holly."
,,Ale-Ale já nechtěla," zakoktala se.
,,Pojď," chytl ji za paži. Ona se mu vytrhla a řekla: ,,Ne, nepřibližuj se ke mně!"
,,No tak, jsem to já," řekl.

,,Nech mě na pokoji, takhle jsi se nikdy nechoval!" řekla nahlas Holly.
,,Ale jsem to já, Adam, věř mi, že když půjdeš, bude to lepší," uklidňoval jí a přibližoval se k ní.
,,Jdi ode mě!" zakřičela a silou ho srazila k zemi pomocí větru.

,,Holly," jediné slovo, na které se zmohl.
,,Co jsem to provedla," zalitovala Holly a do očí se jí nahrnuly slzy. Utekla, utekla co nejdál od jeho bezmocného těla.
*End of flashback*

Jsou to dva dny od babiččiny smrti, dneska má strejda oslavu narozenin a bude tam spousta chlastu. Bože jak já je všechny nesnášim, vždyť jsem pro ně jako vzduch. Do sedmi se bude chystat, já budu muset se všim pomáhat a pak snim jeden chlebíček, protože zbytek spořádají oni. Nakonec se tak vážně stalo, máma mě zavolala na to abych dělala jídlo.
****
Bylo už osm hodin a oslava byla v plném proudu. Jídla tam bylo na rozdávání a já tam seděla v koutě a četla knihu.

,,Proč furt čteš?" zeptal se mě najednou strýc.

,,A proč furt chlastáš?" zeptala jsem se ho drze.

,,Co si to dovoluješ ty-"

,,Nech jí na pokoji, je holt nevychovaná," skočila do toho teta- jeho manželka.

,,Co vy o tom můžete vědět?" vyjela jsem na ní.

,,Jak říkám, nevychovaná," trvala na svém.

,,A co jste vy tím pádem?"

,,Je úplně jak tvá matka," zasmála se strejdovi.

Strejdova matka byla má babička.

,,Co si to vůbec dovolujete?" naštvala jsem se na ní, zvedla se ze židle a knihou bouchla o stůl.

,,Co si dovoluješ ty, ty spratku?" naštvala se zase ona a taky vstala.

Začal se zvedat vítr.

,,Nechte se!" zařvala má matka.

My se propálili pohledem a zase si sedly.

,,Nevychovaný, drzý spratek, přesně jako tvá babička," zašeptala 'teta' směrem ke mně.

,,A dost!" zařvala jsem a vítr se zvedl tak, že mi začaly lítat vlasy.

,,Co se to děje?" podivil se zbytek rodiny.

Srazila jsem 'tetu' strašnou silou k zemi jenom mávnutím ruky a sama jsem se tomu podivila.

Prohlížela jsem si své ruce a mamka vykřikla: ,,Co jsi to provedla?"

Až teď jsem se koukla na tetu, byla v bezvědomí, asi se ještě o něco praštila, protože krvácela. Koukla jsem se na všechny přítomné- mámu, tátu, Maxe, strejdu a nakonec i tetu. Utekla jsem do pokoje a sbalila si do batohu věci. Stačilo mi oblečení, nějaké jídlo a potom jsem utekla oknem. Už nikdy víc.

Nenávist nemá daleko od lásky||Loki ffKde žijí příběhy. Začni objevovat