Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův...
"Family is supposed to be our safe heaven. Very often, it's the place where we find the deepest heartache."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kdysi byla pro Lyru rodina důležitá. Milovala, když se všichni sešli u společného stolu na snídani, i když ji starší bráška učil létat na tom minikošťátku, co společně se svým dvojčetem dostali na narozeniny. Nejvíc ale zbožňovala večery. To se totiž po večerce tiše vplížila do ložnice brášků, vylezla do Siriusovy postele, a společně si povídali dlouho do noci dokud jeden z nich neusnul.
Ale život není pohádkou; bylo jí jenom jedenáct, když jí starší bráška oznámil, že už není jeho rodinou. Jistě, měl k tomu své důvody. Pohrdal vším zmijozelským, počínaje matčinými odpornými názory odsuzujícími mudly a vše s nimi spojeným, konče Lyrou, jež na začátku prvního ročníku moudrý klobouk zařadil právě do Zmijozelu.
Bylo to opravdu těžké, ale tehdy se Lyra naučila jednu z nejpodstatnějších lekcí o životě. Život prostě není vždycky fér. Na tuhle lekci nikdy nezapomenula; a co víc, jak stárla, začala se řídit vlastním pravidlem: nikomu nevěř a spoléhej jen na sebe.
Zatímco Sirius Black vymetal v Bradavicích každý kumbál na košťata a neutekla mu žádná příležitost uspořádat v nebelvírské společenské místnosti nebo Komnatě nejvyšší potřeby pořádnou párty, Lyra Blacková chodila bradavickými chodbami rozvážným krokem a s hlavou hrdě vztyčenou. Ačkoliv jí její starší bratříček a jeho kamarádi často pod nohy metali různá kouzla a zaklínadla, jí se vždycky povedlo vyváznout z jejich pastí s nečekanou elegancí. Stala se chladnou. Jako jsou všichni zmijozelští. Jako jsou všichni Blackovi.
Lyru a její příběh nosím v hlavě už delší dobu, a prostě jsem ji nechtěla nechat zavřenou v šuplíku. A tak je tady. Brzo snad zařídím lepší obálku, a hnedle, jak budu mít více času (čti po zkouškách), budou kapitoly pravidelně přibývat.
