Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Lyro!" zahlaholil Potter zvesela, sotva v sobotu ráno doběhl ještě v polorozeputé košili do školní knihovny. Černovláska na něj už samozřejmě čekala na jejich pravidelném místě a počastovala ho udiveným pohledem, neboť ten trouba zakopl o vlastní boty a málem se před ní rozmázl.
Tenhle nebelvírský chytač nenesl změnu jejich pravidelných lektvarových sezení zrovna nejlíp - přeci jenom sobota ráno není zrovna tím nejlepším časem, ve kterém by se chtěl normální šestnáctiletý kluk učit, že ano. Jenže nic nezmohl, pokud chtěl v setkáních s Lyrou pokračovat, musel se přizpůsobit. Profesoři se totiž před Vánoci asi pomátli a začali všem - ale pátým a sedmým ročníkům obzvlášť - zadávat asi třikrát tolik úkolů, než obvykle. A Lyra není žádný superhrdina, jen obyčejná kouzelnická holka, takže musela přiznat, že zkrátka nezvládá několik věcí najednou.
Když Potter vybalancoval náhlou ztrátu rovnováhy, s co nejdůstojnějším výrazem v obličeji se posadil naproti černovlasé slečně. Vzápětí však na tváři vyloudil ten nejkouzelnější úsměv, který uměl, a o kterém věděl, že dostane každého do kolen. Tedy skoro každého, McGonagallovou ani Lily Evansovou se mu s ním ještě do kolen dostat nepovedlo.
"Dneska je tak krásně, viď?" zašveholil zvesela, ačkoliv jeho velké kruhy pod očima nebo snad rozcuchané vlasy napovídaly, že se tenhle kluk v noci asi moc nevyspal. A jelikož se Lyra s Potterem už nějaký ten pátek scházela, věděla velmi dobře, že nevyspaný Potter je automaticky i protivný Potter a vůbec je lepší se mu celý den vyhýbat, pokud v noci naspal méně než sedm hodin.
Jenže neměla čas zabývat se jeho nevyspalým vzhledem, protože ji poněkud vyvedla z omylu jeho poznámka o počasí. "Krásně?" zopakovala překvapeně. "Vždyť od rána chumelí, jako by se tomu nahoře protrhly peřiny."
Potter našpulil rty. "Ale přesně v tom je ta krása, Hvězdičko."
Lyra protočila očima a mimoděk se zatřásla zimou. Ne, ona rozhodně nebyla fanouškem zimního počasí jako tady James.
"Víš co, raději mi pověz, proč si nemůžeš jen tak doma namíchat Veritasérum."
"Za prvé, je zakázané vyrábět takové lektvary doma, veškerou výrobu Veritaséra kontroluje ministerstvo. A za druhé," řekl a tvářil se při tom, jako by snad zrovna složil OVCE s naprosto vynikajícími výsledky. "Za druhé, hlavní přísadou je plášť Mozkomora, což určitě není věc, která se nám běžně válí po obýváku."
"Překonal jsi mé očekávání, Pottere," řekla Lyra obdivně. Usmívala se a hrála si s bílým brkem, jež převracela mezi prsty, zatímco mluvila. "Vypadá to, že tě už nic nového nenaučím. Nejspíš musíme naše lektvarové sedánky ukončit."
"Ne!" vyhrkl Potter až příliš rychle, takže k němu černovláska zvedla překvapený pohled. "Teda chci říct... S tím pláštěm Mozkomora jsem to jen tipoval. Pořád se mám co učit, třeba nevím... Nevím, jak se vyrábí Kostirost! Musíš mě to naučit, víš, jak je pro mě, kapitána famfrpálového družstva, důležité umět namíchat takový lektvar?!"
