Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
⭐️- 4 -⭐️ V B r a d a v i c í c h j s m e v b e z p e č í
„Copak to děláš, Blacková?" zahlaholil Potter, sotva spatřil Lyru sedět u stolku, kde ho obvykle doučovala. Ležérně se zapřel o regál vedle, ovšem police se až nebezpečně zakývala, honem se tedy pustil a přešel ke křesílku, na které se taky okamžitě svalil.
Lyra, doposud ponořená do nějakého článku v novinách, po něm střelila vražedným pohledem. Přesto ale noviny složila, a odpověděla mu.
„Čtu, nevidíš? Možná bys to měl někdy zkusit, pak by se ti třeba povedlo dostat Evansovou na rande. Holky totiž mají rády inteligentní chlapce, ne rozcuchaná paka, víš?" poradila mu jízlivě.
James se ušklíbl, přesto mu ale ani jízlivá poznámka očividně výbornou náladu nezkazila. „Děkuju za tvůj tip. Připíšu si ho na seznam, který mám... Promiň, já zapomněl. Nemám ho."
„Ty jsi fakt pablb, Pottere," protočila Lyra očima. Znovu rozložila noviny a začetla se; a James tak měl dostatek času si Lyru pořádně prohlédnout. Samozřejmě, toho, že má zpátky svou původní barvu vlasů, si všiml okamžitě. Teď ovšem očima hltal její obličej.
Pak najednou, jako by si uvědomil, že na ni až příliš dlouho nestydatě zírá, sebou trhl a odkašlal si. „Tákže," protáhl. „Co to čteš?"
„Noviny," odvětila černovláska jednoduše.
„To vidím, ale co v nich tak studuješ, že se mračíš, jako by ti sebrali oblíbenou hračku?" pokračoval Potter v jeho vyptávání. Lyra však, místo očekávané jízlivé odpovědi pouze překvapeně zvedla hlavu.
„Ty jsi asi dnešní vydání nečetl, viď?"
„No, nečetl. Lola, moje sova, to nějak nedobrzdila a skončila v míse se salátem. Navíc si nás hned ráno předvolala na kobereček—„ přiznal a okamžitě se pustil do převypravování jeho rána, které, jak se zdálo, bylo přeplněné zážitky.
„Čti," přerušila ho ale Lyra bez okolků a noviny mu přistrčila až pod nos. Potter na ni chvíli beze slova hleděl, nakonec si ale výtisk Denního věštce převzal a pustil se do čtení článku, jež mu černovlasá zmijozelka ukázala.
„Merline, to je už druhý útok na mudly za posledních čtrnáct dní..." zamumlal tiše, když si zprávu přečetl. „Snad bystrozoři ty šmejdy brzo pochytají."
Lyra překvapeně zvedla obočí. „To nemyslíš vážně, že ano?"
„Proč bych to neměl myslet vážně?" podivil se Potter. Pohledem při tom hypnotizoval knihu na stole, neboť se mu příliš nechtělo hledět do očí Lyře, která se zdála být čím dál tím víc rozčilenější.
„Pottere, žiješ snad pod kamenem? Copak ty se vůbec nezajímáš o to, co se děje venku?" zasyčela na něj vztekle, a James si byl jistý, že nebýt v knihovně, zakřičela by na něj. Přesto jí ale ani tiché vzteklé zasyčení neubralo na nebezpečnosti, možná i strašidelnosti. Protože upřímně, ta holka občas opravdu budila strach.
