Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
🌟🌟🌟
Ačkoliv Lyra už o tom, že dvojčata změnila čas oslavy, věděla, jenže oficiálně s ní ani jeden ze zrzků nemluvil. Dokonce byla už přesvědčená, že pokud za ní ani jeden do večera nepřijde a osobně jí to nesdělí, sama si je najde a naučí je správnému chování.
Díky Merlinovi, zrovna když myslela na to, jak nejjefektivněji by svým kamarádům vysvětlila, že je slušné oznámit takovou změnu dopředu, doslova narazila na Fabiána Prewetta.
"Lyro, hvězdo moje, zrovna jsem tě hledal!" vyjekl zrzek, jakmile se mu povedlo jakž takž najít ztracenou rovnováhu.
"Přišel jsem ti sdělit, že je čas nachystat dary. Naše velkolepá oslava se totiž koná už dnes večer, místo se dozvíš později. A teď už musím letět, nebo nestihneme zajistit dostatečnou zásobu máslového ležáku!" vysypal ze sebe Fabián rychlostí Zametáku 500 a než se zmijozelská studentka nadála, vlepil jí pusu na tvář a zmizel. Prostě se vypařil jako pára nad kotlíkem.
Ještě, že ho Lyra znala tak dobře. Nemusela se tedy pozastavovat nad jeho chováním, a zkrátka zamířila tam, kam měla původně v úmyslu. Do knihovny. Stejně jako dva dny předtím pozdravila paní Piercovou a posadila se na své obvyklé místo u kulatého stolku, aby se mohla pustit do hromady knih, jež měla nachystané ještě z předchozího dne.
Když listovala zhruba pátou knihu, byla už značně frustrovaná a demotivovaná. Očima zabloudila k pergamenu, na který si průběžně zapisovala poznámky. Nebo si myslela, že si nějaké poznámky zapisovat bude. Zatím tam měla napsaný pouze jediný bod: Lektvar na účinné zbavení se veškerého porostu. A nějaký vnitřní instinkt jí říkal, že zrovna takový problém Lupin nemá. Soudě podle tváře, kterou měl tenhle Nebelvír vždy dokonale oholenou.
Vztekle zaklapla poslední knihu, kterou před několika hodinami vytáhla z police, a zkontrolovala hodiny. Následně překvapeně vykulila oči, neboť hodinová ručička byla někde mezi šestou a sedmou čárkou, což znamenalo, že je pozdě. Proklatě pozdě.
Ačkoliv Fabián nezmínil, v kolik ta jejich sláva začíná, Lyře bylo jasné, že už teď má zpoždění. Nezbylo jí tedy nic jiného než na chvíli zapomenout na chlupatý problém, zvednout se a jít se socializovat. Ještě předtím se však zastavila v ložnici, aby se převlékla a trochu upravila. Takhle by totiž mohla stát mezi dveřmi a fungovat jako nájemné strašidlo; svým vzhledem by odplašila všechny nevítané slídily a práskače.
Jakmile si odbyla povinnou návštěvu koupelny a nejrychlejší změnu vizáže v dějinách lidstva (přičemž Morganě snad tisíckrát poděkovala za kouzlo, které jí během pár vteřin vykouzlilo oční stíny i parádní účes) narazila na další problém. Vlastně na ten problém narazila, sotva téměř bez dechu doběhla ke schodišti. Tam jí totiž došlo, že vlastně neví, kam má jít.
