Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Každý, kdo zná Jamese Pottera, ví, že jeho nápady jsou občas na pár pořádných facek. Chytrá myšlenka z té jeho palice vypadne opravdu spíš náhodou než záměrně, a většinu času vymýšlí naprosté hovadiny.
A Merlinžel některé jeho nápady zvládá dokonce – za pomoci svých přátel, samozřejmě – i zrealizovat. To potom nepadají jen pohlavky, ale i školní tresty od doběla vytočené McGonagallové, Brumbála, jež vše přecházel s vědoucným úsměvem na tváři, nebo snad Filche, který ovšem tresty ukládá každému druhému studentovi, co projde po chodbě rychlejším tempem.
Tentokrát se ovšem překonal. Všechny nadějné i nenadějné hráče famfrpálu, zkrátka prostě všechny, kteří byli ochotní trávit s ním svůj čas, pozval na famfrpálové hřiště. To by tedy nebylo nikterak divné, kdyby však neoznámil, že sraz je o půl dvanácté v noci.
Přesně proto se pár minut po jedenácté Lyra plížila bradavickým sklepením ven. Ve společenské místnosti se k ní přidal i Regulus, neboť hned při snídani jí oznámil, že ho James Potter za pochybných okolností pozval též. Neuvedl však důvod; a možná proto teď obě z Blackových dvojčat porušovala školní řád a plížila se na školní pozemky uprostřed noci.
Když dorazili až na hřiště, okamžitě je oslnil příval světla. Vypadalo to, jako by znovu vyšlo slunce, což ovšem byla blbovina, protože byla hluboká noc, že ano. Po bližším prozkoumání však bylo jasné, že zdrojem světla jsou desítky loučí, jež byly připevněné na tribunách.
Jakmile si Lyra s Regulusem přivykli na náhlý příval světla, zjistili, že na hřišti nejsou sami. Uprostřed totiž stály čtyři postavy. Lyra nemusela hádat dvakrát, aby pochopila, o koho se jedná. Samozřejmě že to byli Poberti.
A jelikož je Lyra Blacková a Blackovi jsou kromě přehnané dramatičnosti taky poněkud paranoidní, okamžitě si začala myslet, že se jedná o další Siriův vtípek na její osobu. Jediný, kdo do tohoto scénáře nezapadal, byl však černovlasý chlapec po jeho boku. Sirius Black se totiž nikdy nezaměřoval na svého bratra. Zkrátka ho přehlížel, jako by neexistoval. Zní to sice krutě, ovšem podle Lyry to bylo jako nebe ve srovnání s tím, co jí Sirius za těch několik let v Bradavicích už provedl.
I Regulus začal pojímat určitá podezření. Zrovna se chystal Lyře cosi zašeptat, když se za nimi ozval podivný chichot. Oba se prudce otočili, díky čemuž se málem srazili se čtyřmi dalšími studenty. Dívka, které samozřejmě patřil onen pisklavý smích, byla Alice Fortescueová. Lyra ji neznala osobně, ale samozřejmě věděla, o koho jde. Gideon i Fabian ji zmiňovali často, nejvíce však ve spojitosti s cukrárnou, jež její rodina vlastní, a kde mají tu nejlepší zmrzlinu v celé kouzelnické Anglii. Za ramena ji objímal Frank Longbottom, který byl typickým prototypem vyčouhlého puberťáka. Během letních prázdnin se vytáhl do výšky; a rázem se z maličko obtloustlého chlapce stal dlouhán, jež byl samá ruka, samá noha. Po boku těchto dvou nebelvírských studentů kráčeli nikdo jiný, než Prewettovi.
