Pojmenovali ji po nebeském souhvězdí. Po souhvězdí, jež se vztahuje k mudlovské báji o Orfeovi, největšímu hudebníkovi řecké mytologie.
Appolón svému synu Orfeovi daroval lyru, aby svým zpěvem a hrou bavil a omamoval lidstvo, zvěř i přírodu. Orfeův...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dvě minuty před osmou hodinou stálo před kabinetem Minervy McGonagallové dvanáct bradavických studentů. Vypadali jako vojáci na přehlídce, neboť stáli v řadě a téměř v pozoru, v naprosté tichosti a bez jakékoliv emoce ve tváři.
Když přesně v osm hodin profesorka otevřela dveře a přísným pohledem přejela všechny přítomné, snad aby se ujistila, že nikdo nechybí. Chybělo málo a zacukaly by jí koutky kvůli potutelnému úsměvu, jež se jí dral na rty. Samozřejmě se úsměvu ubránila; jen je ještě jednou zpražila pohledem, než všechny pozvala dál.
Tahle prapodivná sebranka tedy vešla dovnitř a všichni měli co dělat, aby se do toho malého kamrlíku, kam vlezl sotva stůl a dvě menší knihovny, vešli. Byli tam namačkaní jako sardinky v plechovce, až jeden nevěděl, kde končí jeho tělo a začíná tělo někoho jiného.
Byla to vskutku vtipná podívaná; a McGonagallová si to jistojistě užívala, protože jí trvalo zatraceně dlouho, než konečně promluvila. Předtím si stihla vyleštit brýle, které hned posadila zpátky na nos, a ještě jednou přelétnout všechny pohledem.
"Takže jistě všichni víte, proč jste tady," začala. Jakmile všichni přikývli, pokračovala. "Včera v noci jste porušili hned několik pravidel školního řádu, a ačkoliv od vás bylo šlechetné, že jste odmítli prozradit pravého viníka, potrestáni budete všichni. Kdybych měla rozhodnout pouze já, vytřeli byste podlahu ve Velké síni a bylo by to vyřešené, ovšem protože se mezi vámi nachází i studenti Zmijozelu, o trestu jsem se musela dohodnout i s ředitelem Zmijozelské koleje. Proto vás teď rozdělím do trojic, ve kterých budete celý následující týden leštit obrazy po celém hradě, dneškem počínaje," vyslovila závěrečný verdikt.
V tu chvíli se kabinetem ozvalo táhlé zaúpění. Ne, smečka vlků to doopravdy nebyla, to jen Potterovi došlo, co ho čeká po následujících sedm večerů. Ovšem Lyra, která stála hned vedle něj (a za co si už vysloužila snad dvacet vzteklých pohledů od Siria, který stál po Jamesově pravici, a vůbec se mu tak důvěrná blízkost jeho sestry a svého nejlepšího přítele nelíbila) mu okamžitě dupla na nohu. Tím však jen zajistila, že ten trouba zaúpěl znovu, tentokrát bolestí.
McGonagallová ale asi usoudila, že bude nejrozumnější nekomentovat dění, proto se okamžitě jala rozdělovat provinilce do zmíněných skupin. Samozřejmě, že James, Remus a Sirius se okamžitě přimknuli k sobě, tak nějak předpokládaje, že budou spolu. Minerva je ovšem vyvedla z omylu, když prohlásila, že by bylo kontraproduktivní dávat je dohromady, neboť by z trestu byla spíš příjemná zábava.
Díky tomu teď Lyra dobíhala tiše supícího Siria, a v patách jí byl Regulus. McGonagallová totiž myslela, že bude skvělý nápad dát k sobě sourozence; nějak ovšem zapomněla na fakt, že se dva ze tří Blackových sourozenců do krve nenávidí, a vůbec nebrala v potaz, že by tenhle nápad mohl dopadnout dobře. Nicméně nedalo se nic dělat; a tak tři Blackovi museli společně zamířit s prachovkami a hadrami v ruce do třetího patra, kde měli hned na začátku chodby začít leštit ty proklaté obrazy.
