Od té doby, co jsme si s Liamem promluvili, jsme o jeho práci neřekli ani slovo. Potom, co jsme dojedli, jsme se přesunuli na gauč. Jud si lehnul vedle nás a začal si s námi hrát. Nejdříve to vypadalo, že bude chtít jenom ležet a spát, ale on si vlezl ke mě na klín a potom se začal šplhat k Liamovi. Nejdříve nás oba olízal a oslintal a nakonec začal používat i své zuby. Oba s Liamem jsme se museli smát a hráli jsme si s ním, i když to občas bylo bolestivé, protože se nám jeho zoubky zarývaly do kůže. Naše zlobidlo mělo nějak moc energie a i když byl Liam zničený z té bolesti, kterou měl, tak se s Judem nepřestával mazlit. Je to náš miláček stejně jako starý Jud a já doufám, že tady s námi bude stejně dlouho ne-li déle jako on.
"Jsi hrozné zlobidlo." zasmál jsem se a vzal jeho hlavičku do dlaní a políbil jsem ho na čumák. Nakonec jsem ho nechal mi znovu olíznout obličej a potom zaštěkal a rozvalil se přes naše klíny. Je to neskutečný mazel.
"To má po tobě." zasmál se lehce Liam a já se na něho zamračil.
"Já přece vůbec nezlobím." nafoukl jsem uraženě tváře. "Já jsem hotový andílek." uculil jsem se nevinně jak jen to šlo a on se znovu zasmál tak, aby ho hruď příliš nebolela.
"No to jo." protočil očima a kdybych věděl, že mu má rána neublíží, už dávno bych do něho strčil. Nerad bych mu, ale ublížil ještě víc.
"Nesnáším tě." zavrčel jsem a uraženě se podíval jiným směrem než byl on, čímž jsem zapříčinil další jeho smích. Jen periferním viděním jsem si všiml jak Jud seskočil z Liamova klína a jak se ke mě Liam přiblížil. Za chviličku se okolo mého těla ovinuly jeho svalnaté paže "Liame co to děláš? Ublížíš si." zaprotestoval jsem a chtěl jsem se od něho odtáhnout, ale on mi to nedovolil.
"Už mě nebaví se držet dál. Radši ať mě všechno bolí, než abych se držel od tebe dál. Nechci, abychom se k sobě chovali odtažitě jen kvůli tomu, že mi něco je." zabručel mi do krku, na který mě něžně políbil a já i když se mi to moc nelíbilo, kvůli jeho zraněním, jsem se jím tedy nechal objímat. Víc jsem se k němu natiskl, aby měl lepší přístup a nechal jsem ho, aby se ke mě tulil.
Nakonec jsem ho obejmul na zpět a užíval si jeho blízkost. Nebudu zapírat, že mě trochu ničila ta mezera mezi námi a nejen teď, ale pořád. Od té doby, co je Liam zraněný, jsem se k němu radši moc nepřibližoval, abych mu svou nešikovností neublížil. V posteli jsem radši ležel na druhé straně postele, vždy jsem si sedal daleko od něho na gauči a snažil se mu svými doteky nijak neublížit. Pravda ale byla, že i když vypadal zničeně, tak se dokázal pohybovat celkem dobře a vlastně, kdybych se nesoustředil na jeho zranění, tak bych možná ani nepoznal, že mu něco je. Nechtěl jsem, ale nic riskovat. On měl však nejspíše jiný názor. Nechtěl mě už dál mít tak dlouho od sebe. A já s tím byl spokojený.
"Takhle se mi to líbí." vydechl, když si mě držel u sebe a i když to muselo vypadat jako dost nepohodlná poloha, on vypadal, jako kdyby našel nějaké místo kde ho skoro nic nebolí. Držel si mě, opíral se o mě celou svou vahou a já ho měl, tak akorát pro sebe. Nevadilo mi, že na mě skoro ležel. Já byl rád, že ho nic nebolí a že je všechno v pořádku.
"Mě taky." políbil jsem ho na tvář a znovu jsem se zadíval na televizi. Po chvíli mě však něco napadlo. "Dal si vědět vůbec Harrymu, co se ti stalo?"
"Jo." přikývl "Napsal jsem mu to a on mi odpověděl, že jsem idiot." pokrčil rameny a já se zasmál.
"Výjimečně s ním souhlasím."
Liam se na mě naštvaně podíval a potom se ode mě začal odtahovat. Využil jsem toho, že je slabší než já a proto jsem si ho přitáhl zpátky do té polohy. "Nech mě. Jsem idiot a ty se s idioty nebavíš." zabručel naštvaně a já se znovu zasmál. Je tak moc roztomilý. Jako malé dítě, které se urazilo.
