"Jsem doma!" zakřičím na celý byt a hned na to se ozve hlasité štěkání z obyváku. "Ahoj brouku." nadšeně roztáhnu ruce a kleknu si, když se mě přiběhne Jud a já se s ním hned pomazlím. Potom jsem se vydal do obyváku kde jsem našel Liama jak se s nezájmem kouká na nějaký film.
"No to je dost. Mám děsný hlad a není tu nic k jídlu." zanaříká a hned na to mu zakručí v žaludku tak, že se musím zasmát. Páni ten musí mít opravdu hlad.
"Mohl sis dojít něco koupit." ušklíbnu se on jen protočí očima.
"Od toho mám tebe, abys mi uvařil." mlaskne nespokojeně a já se uchechtnu. "Já jen myju nádobí."
"Dneska si, ale večeři budeš muset udělat sám." šťastně se usměju a dojdu se převléknout do domácího oblečení. Přece nebudu vařit v obleku, i když za chvíli půjdu na tu večeři. Nechci si ho ušpinit. Jsem zvědavý jak bude Liam reagovat až mu to řeknu. Určitě bude překvapený a bude si ze mě dělat srandu, že nechápe jak někdo může jít na rande zrovna se mnou a že už teď toho chudáka lituje.
Když se vrátím do obyváku a napiju se z Liamova piva. Zamračí se na mě. "Halo na něco jsem se ptal." řekne a já se uchechtnu.
"Jak jsem tě asi mohl slyšet, když jsem se převlékal?" protočím očima a sednu si vedle něj. Netuším, že něco říkal. Má mluvit hlasitěji. Když mu ta televize řve na celý byt.
"Ptal jsem se jak to, že dneska nebude večeře." podívá se na mě s očekávání v očích. Znovu se zasměju jako malá puberťačka.
Těším se. Kyle vypadá jako milý muž. Navíc je bohatý a velmi velmi hezký. Byl bych rád, kdyby se to rande povedlo. Už přes dva měsíce s nikým nechodím. Už mi ten pocit začíná docela chybět. A nemyslím teď jenom sex. Toho jsem měl díky Liamovi víc než dost. Myslím ten pocit když vás má někdo rád a těší se na vás. Tohle bych s Liamem nezažil.
"Já večeři budu mít." znovu řeknu tajemně a on začne červenat zlostí, tak jako vždycky.
"No tak dobře, proč já nebudu mít žádnou večeři?" snaží se zůstat klidný, protože ví, že ho jenom provokuju, ale moc mu to nejde. Pravda je, že je Liam dost výbušná povaha a dokáže ho vytočit skoro každá maličkost.
Skousnu si ret a po chvilce ticha mu to řeknu. Jsem zvědavý na jeho reakci. Už teď vím, že se budu určitě smát jeho výrazu. "Mám večer rande." zaculím se a čekám jeho reakci.
Dlouho na mě koukal nechápavým pohledem a asi čekal kdy se zasměju, že si z něho zase jen střílím, ale já to myslel vážně a jemu to po chvilce začalo docházet. Přesně to jsem čekal. Nečekal to, že já bych mohl jít na rande. Mám opravdu, co dělat, abych se nezačal smát. Jeho výraz je více než vtipný.
"Cože?" byl stále šokovaný a v jeho očích bylo ještě něco co mi možná připomínalo zklamání nebo smutek, ale to mi nesedělo. I přes to mě, ale smích z nějakého důvodu přešel.
"Slyšíš dobře. Šéf mě pozval na večeři." vydechl jsem s úsměvem. Čekal jsem spíše, že se bude smát a nebo že prostě bude překvapený, ale ten smutek v jeho očích jsem nečekal a nedokážu pochopit proč se v jeho očích objevil. "Budu potřebovat vyvenčit Juda. Uděláš to pro mě jednou prosím?" zeptám se ho se smutnýma štěněčíma očima a doufám, že alespoň jedou pro mě něco udělá.
On se na mě, ale stále koukal překvapeným výrazem. Nepřišla žádná poznámka tak, jak jsem čekal. Nic. Prostě na mě jen koukal, jako kdyby snad ani neslyšel mou otázku. Co mu je? Normálně by už chrlil spoustu poznámek a připomínek. Dokonce jsem čekal, že začne protestovat a říkat jak se mám o Juda starat sám a že je to můj pes ,ale ani na to nereagoval. Co se děje?
