Liam
Nebudu zapírat, že jsem byl nervózní. Byl jsem sakra hodně nervózní! To se snad nedalo ani pospat. Šílel jsem a ještě ke všemu jsem až moc dobře věděl, že na to dneska nemám. Všechno mě bolelo, ale snažil jsem se dělat, že jsem v pohodě. Kvůli Niallovi. Musel si být jistý, že mi nic není jinak by mě do ringu nepustil. A já jsem tam musel. Musel jsem tam a snažit se dostat až do konce. Musel jsem bojovat. Musel jsem vyhrát a dostat se mezi profesionály. Tohle byla moje jediná šance. Tohle bylo opravu to jediné, co jsem mohl udělat. Jít tam a vydat ze sebe to nejlepší
Nebylo mi navíc ani moc dobře. Cítil jsem jak se mi zvedá žaludek a hlava mě třeští. Neměl jsem moc dobré vyhlídky, ale spoléhal jsem se na to, že budu bojovat s Daltonem. Spoléhal jsem na to, že to dopadne jako minule. Že budu myslet na to, co udělal Niallovi a že mě to požene dál. Doufal jsem alespoň, že to tak dopadne.
"Nazdar Payne!" ozvalo se za mnou uchechtnutí a já musel protočit očima než jsem se otočil na mého dnešního protivníka. "Tak jak se těšíš na dnešní zápas?" posměšně se na mě usmál já jsem zatnul pěsti, abych se alespoň trochu uklidnil. Musím zachovat klid. Musím se uklidnit a soustředit se na zápas v ringu. Nemůžu se s ním poprat už teď.
"Těším se hlavně na to až odsud vypadnu. Hned potom, co tě porazím se konečně někam posunu." ironicky jsem se na něho usmál a už jsem si v duchu představoval jak ho zřídím. Potom, ale přišlo něco, co jsem rozhodně nečekal. Můj mozek začal panikařit a nevěděl, co si má myslet. Netušil jsem jestli je to pravda nebo ne, ale najednou jsem měl chuť se vším skončit.
"Ty si vážně myslíš, že tě šéf dostane mezi profesionální hráče?" začal se hlasitě smát vysoký muž přede mnou a já se na něho znovu zamračil. On však pokračoval. "Ví to tady všichni kromě tebe Payno a jelikož teď už nemůžeš couvnout, tak už ti to můžu všechno říct." stále se smál a já netušil jestli ho mám vůbec poslouchat. Na jednu stranu mě, ale zajímalo, co mi chce říct a já mu to z nějakému důvodu věřil. Už jen protože kolem nás bylo dost lidí a když slyšeli, co se mi Dalton chystá říct, tak jsem viděl, že přesně vědí, na co myslí. Jako kdyby to byla pravda a proto jsem poslouchal. "Šéf tě nikdy neměl v plánu dostat někam dál. Myslíš jak jsi skvělý a jak tě tady všichni vidí jako šampiona. To bylo kdysi kamaráde. Od té doby, co máš toho kluka, ti na práci tady už nezáleželo a šéf si toho začínal všímat. To od něho jsem dostal pokyn zabít toho čokla. Nenávidím tě, to je sice pravda, ale zabít psa? Znám lepší způsoby jak ti ublížit." stále se smál a já v tu chvíli dostal ohromný vztek. "No bohužel ty ses nedokázal sebrat a tak ti nakecal, že tě dostane mezi profesionály, aby tě dostal více do ringu. Proč myslíš, že si měl ty zápasy tak rychle po sobě a ještě ke všemu s těmi nejsilnějšími chlapy, co tady v klubu jsou? Šéf tě chtěl zničit, před tím než by ses tady na to vykašlal. Chtěl, aby sis sáhl až na samé dno a on měl tak větší tržbu, protože se na tebe všichni půjdou podívat. Všichni chtějí vidět jak velká hvězda Liam Payne jednou pro vždycky zhasne." na konec se ušklíbl a já věděl, že tohle je konec. Tohle je opravdu konec. Proč tohle udělal? Tohle je za to, že jsem jen začal pochybovat o své práci? Vážně mohl být můj šéf tak krutý? Když jsem začínal, tak říkal, že kdo si v tomhle oboru začne, tak už z něho nikdy neodejde. Je možné, že to myslel opravdu vážně? Dalton se rozešel až ke mě a když kolem mě procházel tak mi položil ruku na rameno a sklonil se k mému uchu. "Z toho ringu se živý nedostaneš."
To bylo to poslední, co mi řekl před tím než se rozešel k velké červené oponě, před kterou vždycky oba dva zápasníci předstoupí a poté, co se ozve velké přivítání od "fanoušků", přejdou až do ringu.
