Po hodině, co jsem vařil večeři se rodiče vrátili do kuchyně, jako kdyby tušili, že už bude jídlo hotové. Udělal jsem přírodní plátky lososa s dresingem, salátem a bagetou. Bylo to jednoduché, na úrovni, ale zároveň dobré. Doufal jsem, že jim to bude chutnat. Doufal jsem, že alespoň jídlo mi kritizovat nebudou. Potom, co řekli mě i Liamovi jsem na ně rozhodně nehodlal být milý. Byl jsem na ně naštvaný a doufal jsem, že si uvědomili, že by měli změnit svůj přístup, protože teď nejsou na pozici, že já bydlím u nich a že mě živí. Teď jsem je několik let neviděl a oni se o mě nezajímali. To oni neměli kde dneska spát a proto se museli chovat alespoň nějakým způsobem vhodně, protože jsem je tady nehodlal mít, pokud by se naváželi do Liama.
Nevím proč za mnou vůbec přijeli. Nejdříve mi táta volá a zní to, jako kdyby ho máma nutila do toho mi říct, že se se mnou chtějí vidět. Potom mi zavolá máma a zní ,jako kdyby jí bylo jedno, že jsem její dítě a akorát mě zaúkoluje. Nevím proč vlastně chtěli přijet. Vždyť jsem se je o nic neprosil. Mohli mě v klidu dál ignorovat a já bych byl šťastný, alespoň bych si ušetřil svoje nervy, které jsou docela dost zničené. Už jen to jak si všechno kriticky prohlíží, jak se skoro bojí některých věcí dotknout, nebo jak si přeměřují pohledem jak mě, tak Liama mě prostě uráží. Měli by se trochu uklidnit, protože tohle rozhodně není nijak vhodné.
Nevím, co bych jim měl říct, aby se chovali normálně. Oni se nikdy nechovali jako milující rodiče. Tedy alespoň ke mě. Mého staršího bratříčka vždycky milovali nade vše. Jen já jsem černá ovce rodiny. Proto mě nikdy nepodporovali. Nemělo cenu podporovat někoho kdo stejně nemá žádnou budoucnost. Nebo snad jo? Oni si to rozhodně nemysleli.
"Tak jak vám to chutná?" zeptal jsem se a oni se na mě poprvé podívali.
"No není to nejhorší." prohodil táta a já se musel smířit s tím, že lepší pochvalu od nich nedostanu.
"Je to výborné lásko." ozval se můj milovaný Liam a zářivě se na mě usmál. Věděl, že mi tím udělá radost a já byl rád, že mu chutná. Bylo vidět, že to neříká, jen protože chtěl, abych nebyl smutný, ale jídlo do něho padalo rychle jako vždycky, i když se snažil jíst jako slušný člověk, aby udělal dobrý dojem.
"Děkuju." usmál jsem se na něho a kdyby tady nebyli moji rodiče, už dávno bych se k němu sklonil a políbil ho na tvář.
"Víš Nialle přemýšlela jsem." promluvila máma a přerušila tak oční kontakt mezi mnou a Liamem. "Vlastně o tobě a tvém životě tady nic nevíme. Co kdybys nám řekl něco o sobě? Třeba o tvých bývalých partnerech, o tom kde pracuješ a tak." pobídla mě a já si tiše povzdechl. Nechtěl jsem jim nic říkat. Hlavně ne věci, do kterých jim stejně nic nebylo a hlavně jsem nechtěl poslouchat jejich rady, co bych měl dělat.
"Pracuju v jedné velmi úspěšné makléřské firmě. Prodávám byty a tak." odpověděl jsem. Nechtěl jsem to více rozvádět, ale bylo mi jasné, že musím, protože mi jinak nedají pokoj a rozhodně jsem nechtěl rozpoutat další hádku. Nechtěl jsem, abychom se pořád hádali. Jen jsem chtěl, aby co nejdříve šli spát a já tak s Liamem měl klidný večer v posteli nebo u televize. Doufám, že nebudou mít i takové nápady, že s námi budou trávit veškerý čas. Bože to bych nezvládl. Chci se k Liamovi mazlit. Chci, aby mě uklidnil potom dnešním vyčerpání jak psychickém, tak fyzickém a taky chci...no řekněme, že už jsme spolu dlouho nespali a pokud se na to bude cítit, tak bych se na něm chtěl třeba trochu povozit. Myslím, že protestovat nebude a když se pokusím být šetrný, tak myslím, že by ho to nemuselo ani moc bolet. Tedy alespoň doufám. "Dřív jsem bydlel s Louisem. Ale to víte. Před několika měsíci si našel přítele a tak jsem se přestěhoval. Potom se sem nastěhoval i Liam." usmál jsem se nad vzpomínkou jak to mezi námi bylo.
