Cože? Co to řekl? Pane bože a proč to řekl? Chce mě zničit nebo co?! Nemůžu uvěřit tomu, že on tohle řekl! Vážně to řekl?! Nedělá si ze mě srandu? Vždyť on...známe se osobně dva týdny a necelý měsíc jsme si jenom psali. Říkal, že nechápe jak se člověk může tak rychle zamilovat. Tak jak to, že...
A co mu mám říct? S Kylem je mi fajn, ale to je mi s Liamem taky. Já nevím...i když je to ode mě kruté, tak nemiluju asi ani jednoho. Já...já vím, že je to hloupé, ale...mám Liama hrozně rád. Jsem s ním šťastný. Dokáže mě rozesmát svým chováním. Tím jaký je. Jeho šílenství ladí s mým. Kyle je prostě Kyle. Vážný, ale romantický. Dokáže udělat situaci mezi námi nádherou ,ale pořád je moc vážný. Já opravdu nevím, co mám dělat.
Nechci Liama ztratit a vím, že ho ztratím, když mu teď jeho slova neoplatím. Ale nemůžu mu lhát. Mám ho hrozně moc rád, ale zamilovaný do něj nejsem. Zatím. Třeba kdybych tomu dal čas, tak třeba...spíš určitě, ale teď ne.
Navíc spolu s Kylem chodíme. Nemůžu ho odkopnout potom, co jsme se spolu vyspali. Nechci, aby si myslel ,že ho jen tak využívám. Sakra sakra sakra! Co mám dělat?! Tohle je hrozně komplikované. Nechci o Liama rozhodně přijít. To prostě nemůžu.
"L-Liame já..." opravdu nevím, co jsem chtěl říct. Netuším, co bych měl říct. Nešlo to. Vše co bych řekl by bylo víc než špatně. Opravdu víc než špatně.
"Ne." zarazí mě a mě se možná uleví, že nemusím nic říkat, protože jsem opravdu nevěděl co. "Nic neříkej. Vím, co chceš říct a já to chápu. Jen chci, abys takhle se mnou ještě chvilku ležel prosím." vydechne zlomeně, ale snažil se i přes to být v pořádku. Nechtěl, aby to pro mě bylo těžké a proto radši snášel bolest sám, než abych se já cítil ještě hůř.
Skoro až instinktivně jsem se k němu přitulil ještě víc a zahrabal jsem si hlavu do jeho krku. Nevím jestli jsem mu to chtěl něčím vynahradit nebo jsem prostě sám potřeboval, aby mě někdo držel. Prostě jsem měl potřebu s ním být. Chtěl jsem ho mít blízko u sebe a nedokázal jsem rozeznat proč.
Dlouho jsme spolu takhle leželi v těsném objetí dokud jsem neuslyšel tiché oddechování, což znamenalo, že usnul. Nadzvednul jsem hlavu a pořádně si ho prohlédl. Jeho nos byl zlomený, ale měl ho naštěstí ošetřený. Jeho pravé obočí bylo od krve a já mohl spatřit dva stehy. Rána na spodním rtu dokazovala, že měl natržený i ret a to jsem ještě nezmínil ani jeho modřiny, které sídlily po celém jeho nateklém obličeji. Chudinka. Měl by s tou prací skončit. Takhle se mi opravdu někde zabij.
Nakonec jsem po deseti minutách opatrně tak, abych ho neprobudil, vstal a chtěl jsem ho přikrýt dekou, protože v pokoji byla najednou nějaká zima. Měl na sobě kalhoty a své oblíbené tričko s batmanem. Chviličku jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem mu ty kaloty sundal a až pak teprve jsem ho přikryl. Chtěl jsem, aby se mi spalo pohodlně.
Nakonec jsem tiše opustil jeho pokoj a zavřel jsem dveře, aby ho Jud nešel probudit. Když už mluvíme o Judovi, dal jsem mu najíst a čerstvou vodu. Pak jsem se vydal do kuchyně, abych mohl uvařit oběd. Liam chtěl ty palačinky. Ale taky bych mohl uvařit nějaké maso. Nakonec to vyhrály slané palačinky s masem, salátem a bílým jogurtem. Bylo to jednoduché a hlavně příšerně dobré. Chtěl jsem si Liama udobřit. Navíc jsem měl výčitky kvůli tomu, co mi řekl.
On mi řekl, že se do mě zamiloval. Tohle jsem hodně dlouho neslyšel. Ale co Kyle? Má náš vztah vůbec nějakou cenu? Ano on si dokáže jak už jsem zjistil budoucnost naplánovat opravdu dobře, ale to je právě to. Je až moc vážný a pořád se chová, jako kdyby potřeboval mít ve svém životě pořádek. To já se vyžívám v chaosu. Vždycky se nemůžu dočkat až vypadnu z práce a budu moci sundat ten protivný oblek, který mi připomíná smyčku kolem mého krku. Vždy když jsem ze sebe tenhle oblek shodil jsem to konečně mohl být zase já. Přerostlý puberťák, který se ve svých sedmnácti letech opil tak, že se vloupal s Louisem Tomlinsonem do školy a posprejoval ji celou konfetami ve spreji.
