Celou cestu domů jsem koukal nepřítomným výrazem u okýnka a mlčel jsem. To u mě nebylo obvyklé. Cítil jsem se zvláštně. Nikdy se mi nic podobného nestalo a nemyslel jsem si, že by se mi to někdy mohlo stát. Je to zvláštní. Opravdu si říkáte každý den 'Co by se mi mělo stát?' 'Proč zrovna mě by měli okrást nebo mě znásilnit?' a potom se málem stanete obětí a pořád dokola se ptáte proč.
Je to až k smíchu tohle všechno. Nemám ponětí proč si ten muž chtěl vybrat mě. Nemám tušení proč jsem mu stál za to, aby se namáhal a tahal mě k sobě do auta. Nevím, co bych dělal kdyby se tam Liam neobjevil. Nemám tušení, co bych bez něho dělal. Vždyť sakra mě ten chlap mohl znásilnit a potom mi ublížit, abych to nikomu neřekl. Mohl mi udělat cokoliv. Sakra proč mi nikdo nepomohl? K čemu mi bylo křičet na celé parkoviště, když jsou lidé, tak hrozně moc sobečtí a nechtějí se dostat do problémů? Nechali by ho, aby mi ublížil, kdyby se tam můj přítel neobjevil.
Netrvalo to dlouho a Liam zastavil před naším domem. Bylo na něm vidět, že je z toho rozhozený stejně jako já akorát, že on na rozdíl ode mě, byl ten zachránce, který se o sebe i o mě umí postarat. Bylo mi ze sebe na nic. Na jedni stranu jsem byl rád, že mě Liam zachránil, ale na tu druhou mi chlapská ješitnost nedovolila se srovnat s faktem, že bych se nedokázal ubránit.
Vystoupili jsme z auta a hned se vydali do mého bytu. Po celou dobu bylo pořád ticho a já nevěděl jak ho prolomit. Možná jsem to ani nechtěl. Za to Liam vypadal dost bezmocně. Vypadalo to, jako kdyby si se mnou nevěděl rady a upřímně se mu nevidím. Jsem komplikovaný člověk a ani já si se sebou nevím občas rady. Liam to se mnou nebude mít jednoduché. Možná, že si to za nějakou dobu rozmyslí a zjistí, že na mě opravdu nemá nervy.
"Nialle jsi v pořádku?" ozval se, když jsem se zul a vydal jsem se hned na to do obyváku za Judem, který ležel na gauči. Hned jak mě uviděl, začal vrtět ocasem a posunul se tak, abych si k němu mohl sednout. Když jsem dosedl na gauč, položil mi svou hlavu do klína a já se jemně usmál. Za nedlouho si vedle mě sedl i můj přítel. Jasně, že nejsem v pohodě, ale mohlo být i hůř.
"Jo jsem." lehce jsem se na něho usmál, ale Liam moc dobře musel vědět, že to není tak úplně pravda.
"Jsi si jistý?" znovu se zeptal a já si povzdechl.
"Mohlo to být i horší Liame." položil jsem si svou hlavu na jeho rameno a on mě svou paží obejmul, tisknouc si mě k sobě.
"Nevíš kdo to byl? Nemohl to být někdo kdo si tě vyhlédnul?" zeptal se mě po chvíli ticha a já jen zakroutil hlavou.
"Ne, neznal jsem ho." povzdychl jsem si.
"Já taky ne." pokračoval. "Takže to asi byl prostě nějaký zmrd, který si prostě vybral toho nejbližšího člověka." byl naštvaný. Vzal jsem do ruky jeho dlaň, který byla ještě trochu od krve toho hajzla, který mi chtěl ublížit.
"Ale nic mi neudělal, protože si přišel." usmál jsem se na něj a zvedl k němu pohled. "Děkuju." políbil jsem ho na čelist a znovu se přitulil k jeho krku.
"Nemáš za co. Tohle by udělal každý." hladil mě na boku a já cítil jak se mé tělo uvolňuje. Snažil jsem se na to nemyslet. Snažil jsem se soustředit na to, že jsem teď doma s Judem a se svým Liamem. Cítil jsem se v bezpečí.
"Každý ne." usmál jsem se celkem smutně a zklamaně. "Křičel jsem na celé parkoviště a nikdo si mě ani nevšiml."
Liam zavrčel naštváním. "A pak se mi div, že nenávidím celý svět. Lidi jsou svině." Tentokrát jsem chápal jeho zlost a nenávist vůči světu. Tentokrát jsem věděl proč to všechno cítí a byl jsem rád, že jsem ho přesvědčil, že nejsem jako ostatní. Jsem rád, že mi dal šanci.
