What a Tragedy [CZ]

¿Todoroki?

Todoroki Shoto.

Syn druhého nejlepšího hrdiny.

Ten, od něhož nikdo neočekával nic lepšího, než dokázal jeho otec.

Nejspíš si říkáte, že být synem známého hrdiny musí být úžasné. Všichni vás znají, máte zajištěnou budoucnost mezi hrdiny...
Ostatní to tak jistě mají. Ti, jejichž osud nebyl dán předtím, než se vůbec narodili.

Víte, hrdinové by se dali přirovnat ke psům. Když máte dobré plemeno, snažíte se ho zkřížit s podobně dobrým plemenem, aby vzniklo něco ještě lepšího.
Například, když mají oba rodiče vodní quirky, je vysoká pravděpodobnost, že jejich dítě bude lepší než oni dva dohromady.

Co by se asi stalo, kdyby na svět přišlo dítě, z quirku ledu a ohně?
Vyrušily by se dané quirky, a dítě by muselo žít jako člověk?
Zvítězila by jen jedna strana?
Na to vám mohu dát odpověď.
Tou odpovědí je jméno.

Todoroki Shoto.

Ano, on.

Jeho otec byl posedlý vypěstováním dokonalého dítěte, které by porazilo All Mighta.

Se kterým by se mohl chlubit, a setřít Toshinorimu ten jeho věčný úsměv z tváře.

Už od mala byl Shoto cvičen k tomu, aby se stal dokonalým nástrojem jeho otce. A už jako malý pochopil, že svého otce nenávidí.

Jenže, jeho otec nebyl jediná osoba, kterou z duše nenáviděl.
Byl to All Might.

Nebýt jeho, a pří mezi ním a jeho otcem, Shoto mohl žít docela obyčejné dětství.

Měl by sice přísného otce, ale neznamená přísnost, jen velké obavy?
Proto za všechno mohl All Might!
Samozřejmě že za to mohl on!
Jen jeho vinou, měl Todoroki zničený život!

Prý symbol míru.. To sotva.
Někdo, kdo ničí životy dětem, si nemůže říkat hrdina.
Hrdina?

Ovšem! Když byl hrdina, měl ho zachránit. I jeho otec byl hrdina..
A co dělal?

Bil svojí manželku, když si myslel, že se nikdo nedívá.
A to co prováděl se svými potomky..
Choval se k nim jako k dobytku.
Jako k něčemu, co se vůbec nemůže považovat za člověka.
Co jsi dokázal? Nic? Pak jsi k ničemu!

Něco podobného řval i na Shotoova staršího bratra. Než odešel.....

Než ale jeho bratr odešel, řekl mu jednu větu.
Jednu jedinou větu, která ho držela v naději.
Nemusíš se bát, jednou si to tebe přijdu.
'A zachráním tě' dodával si Shoto v duchu.

Výcviky s otcem byly čím dál tím tvrdší, až měl Todoroki pocit, že zemře.

Byl jenom desetileté dítě!
Ty věci, co po něm jeho otec žádal..
Ne, on nežádal. On rozkazoval.
Všechny jeho rozkazy musely být přesně splněny, jinak následoval trest.
Jestli tedy neberete jako trest samotný výcvik.

Jediná osoba, které se se svým trápením svěřil, byla jeho matka.
Myslel si, že mu naslouchala.
Že ho měla ráda.
Doufal, že ho bude před otcem bránit.
Že mu pomůže.
A co ona udělala?
Navždy mu zjizvila obličej.
Todoroki byl v tu dobu moc malý, moc ochromený bolestí, ale v tu chvíli, svou matku nenáviděl.

Nebyl schopen pochopit, že se to všechno stalo jen kvůli jeho otci.
Jeho matka ho zradila.
Způsobila mu tolik bolesti. Byla stejná jako otec..!

O tmavé noci, kdy Todoroki odpočíval po dalším tvrdém boji, mohlo to být asi týden po tom incidentu, když se všechno změnilo.

Nemohl tu noc usnout. Obvaz na hlavě ho škrtil, a nové rány pálily.
A už Vůbec nemohl najít polohu, ve které by usnul!

Na jednu stranu ani usnout nechtěl. Bál se svých snů. Ani ta jediná chvíle, kdy by se odtrhl od otce, a všech potíží, mu nebyla poskytnuta.

Ve snech prožíval vše znovu, vše nadnesené takovým strachem, který si umí vysnít jen děti.

Donutil se zavřít oči.
.......................................
Z vysněného spánku, ho vyrušilo zaklepání na okno terasy.
Zděšení, způsobené strachem ze snu, ze kterého před malou chvílí procitl, narostlo.

Přišla si snad pro něj matka, aby dokonala, co začala?

Byl to nějaký hrdina, který šel ukončit jeho život?

Nebo snad... duch?

Uklidni se.. Nabádal se. Tvůj pokoj je v přízemí, obklopený zahradou. Nejspíš to byl nějaký pták, či tak něco..

Klepání se ozvalo znovu. Intenzivněji.

Opatrně se zvedl, spíš z rozespalosti, než ze strachu.

Nebudu se bát.

Tahle věta, ho zachraňovala každý den, když měl pohlédnout otci do tváře.

Pomáhala mu kdykoliv, když strach z vnějšího světa ochromil jeho tělo natolik, že se nemohl pohnout.

I v nocích, jako byla tato, kdy ho pronásledovaly obludy z představ.

Odhrnul závěs na terasu, kterou poté otevřel. Potichu, aby to neslyšel nikdo z domu.
Ze tmy na něj zírala postava, s nostalgicky povědomíma modrýma očima.

„ Tak jsem tady, bráško." bylo to jediné co mu řekl, a natáhl k němu ruku.
..................................

Byl to vlastně jeho bratr, kdo ho zachránil.

Nebýt jeho, bůh ví, jaký život by ho čekal. Jestli vůbec nějaký..
Dabi... To on ho zachránil. Žádný All Might, ale jeho bratr.

Byl jeho hrdina, ale do očí by mu to v životě neřekl.
Záporáci přece nemají mít city, že?

Dabi.....

Jiné jméno nepoužíval. Jinak mu nikdo neříkal. Za což, byl Todoroki rád. Nedovedl si představit, že by žil s někým, kdo nosil otcovo jméno.
Sám si ho ale nechal.

Todoroki Shoto.

Toto jméno si nechal jako připomínku, kdo ho zkazil.
Jako důkaz, otcovské chyby.

Měl ho zabít už na začátku, protože teď..

On s Dabim, měli jediný cíl.
Nejdřív padne All Might, poté Endevoar.
Ano, přesně tak. Stali se z nich Záporáci.

To oni vytvořili Prázdné.
Vlastně.. Dabi jí vytvořil, ale jen díky Todorokimu zůstala úplná.
Syn hrdiny, který se přidal na stranu zla.

Koho by to nemotivivalo?

Dnes, když už mu bylo patnáct, viděl svět, trochu s nadhledem.
Svojí matce by dokázal odpustit, kdyby se o to pokoušel..
To bylo tak vše, co se změnilo.

Nesnášel hrdiny.

Nesnášel All Mighta.

Nesnášel Svého otce.

Bylo toho tolik, co nesnášel.

Někdy si říkal, že by mohl napsat seznam, aby vše nezapomněl.
Co se jeho samotného týče, stal se chladným, tichým členem skupiny.
Ale to se dalo čekat.

Po takovém dětství, se buď zblázníte, nebo zocelíte.

„ Hej bráško! " zavolal na něj Dabi, a vyrušil ho tak ze zamyšlení „ Vyrážíme."

..... ..... ... ...... ... . .
* V další kapitole se konečně bude něco dít! Todoroki se potká s Dekuemmmm! *