What a Tragedy [CZ]

¿? Togin Podraz ¿?

Malý zelenovlasý chlapec se potichu vyplížil z budovy. Bylo něco před polednem, slunce se na obloze vyjímalo v oslnivém úhlu, a ještě dlouho bude. Okolo něj se zračilo pár mraků jako připomínka, že vše se může zkazit. Ale kdo by si jich povšiml, když byl tak nádherný den. V dáli byl slyšet hluk města, a když se Deku zaposlouchal, mohl slyšet i Todorokiho kroky, které ho pomalu doháněly.
„ Myslíš, že si toho všimnou?“ otočil se k němu náhle Deku.
„ Nemuseli by. Většinou se jim stejně vyhýbáme, takže jim to nebude divné.“ pokrčil rameny Todoroki.
„ Můžeme v to doufat.“ uchechtl se Deku.
Shoto s ním vyrovnal krok. Po chvíli ucítil Deku něco ve své ruce. Něco teplého a měkkého. Todorokiho ruka.
Chytil se nabízené ruky, a propletl si s ním prsty. Takhle to přece zamilovaní lidé dělají, ne?
Ale byl to zvláštní pocit, někoho milovat. I jen to hloupé držení za ruce, v něm vyvolávalo pocit štěstí. Když byl s Todorokim, okolní svět pro něj přestal úplně existovat. To on se stal středobodem jeho vesmíru.
Za tak krátkou dobu, se dokázal zamilovat. A to v lásku ani nevěřil. Nechápal lidi, co tenhle cit dokáží provozovat. Jak se vůbec k příteli chová? Je vůbec dobrý na něco jiného, než na sex?
Teď začínal pomalu chápat svůj omyl. Začínal milovat. A nebylo to nic hrozného. Teda, někdy se cítil, jako by z něj upadal do šílenství. Znovu.
........................................
Todoroki nad tím pořád přemýšlel. Jeho ruka.. Dekuovy ruka..
Dabi si už tolikrát dovedl k nim do bytu prostitutky a rádoby přítelkyně. Ale, držel se s nimi někdy za ruku?
Rozbušilo se mu srdce kdykoliv, když se jeho druhá polovička usmála? Když se smála díky němu?
Chtěl ho. Po psychické i fyzické stránce. To věděl jistě.
Prvních pár dní Dekua z duše nenáviděl. Za to se proklínal. Ale i přes všemožné neshody, si Deku dokázal najít cestu k jeho srdci. K srdci, které považoval za ledové, jako jeho quirk.

Kroky dvou chlapců si našly cestu k poloprázdnému parku. Kdo že ho obýval? Ani se neptejte... Pod lavičkami se váleli bezdomovci, po zemi si sesedávali narkomani, a o lampy se opírali drogoví dealeři, myslíc si, jak jsou nenápadní.
Dokonalé místo, pro dva zamilované záporáky.
Prošli ne dvakrát upravovanou, delší trávou, hledajíc vhodný plac. Po chvilce hledání nalezli smetí prostou mýtinu daleko od cesty, pod rozeklaným stromem.
Todoroki se svalil do trávy, strhávajíc Dekua s sebou, díky jejich připojeným rukám. Samozřejmě záměrně.
Deku se jen nelibě zakřenil, když si z džín sklepával hlínu. Po minulých dnech ho bolelo celé tělo, zejména zadní část... Ne že by se mu to nelíbilo, ale někdy to bylo dost otravné. Obzvlášť, když o tom jeho přítel věděl.
Jako by Todoroki mohl rozumnět jeho myšlenkám, stěžícím si na bolest zadku, opřel se o již jmenovaný strom, a posadil si Dekua na klín, čelem k sobě.
„ Co chceš dělat teď?“ zeptal se Todoroki, opírajíc si svojí ruku o Dekuovo stehno.
„ Mluvit.“ uvelebil se Deku v jeho náručí. „ Takže mě miluješ?“ zahleděl se na něj po chvíli, s pootevřenýma očima.
„ Oh...“ Todoroki vypadal zaskočeně. Neočekával tuhle otázku.
„ Asi jsem to neměl takhle vyhrknout“ zasmál se Deku. „ Dáme nové téma.. Hmm.. Počkat už to mám! Vždycky mě zajímalo, jak funguje Dabiho schopnost! A vůbec, je pěkně sexy. Je taky gay?“
„ Tak hlavně ani Dabi není jeho právě jméno.“ podotkl suše Todoroki, lehce žárlíc na to, že Deku nazval Dabiho sexy.
„Není?“ podivil se Deku. „ A jak se Teda jmenuje..?“
„ Nebyl by rád, kdybych ti to řekl.“ snažil se Shoto opět změnit téma hovoru.
„ Neříkej mi, že žárlíš.“ protočil oči Deku. „ No, ale ani moje jméno není pravé.“ přiznal se Deku.
„ Cože?“ pozvedl Todoroki šokovaně obočí.
„ Nikdo z Ligy mé pravé jméno nezná.. Někdy i zapomínám, jaké to je ho slyšet.“ poslední větu pronesl s trochou smutku v hlase. „ Chtěl bys ho znát?“ otočil k němu nakonec hlavu.
„ Moc rád.“ usmál se Todoroki.
„ Ale nebudeš se smát! Přísahej.“
„ Horší jak Deku to být nemůže.“ provokoval Todoroki.
„ Tss.. Ale co už. Mé jméno je Izuku.“
„ Izuku?“ vyslovil pečlivě jeho jméno Shoto. Vůbec se mu k němu nehodilo. Bylo moc.. Obyčejné.
„ Izuku Midoriya.“ upřesnil Deku.
Po téhle větě nastala chvíle ticha. Oba chlapci si jen užívali čas strávený spolu, přemýšlejíc nad různými věcmi.
„ Ví tvoji rodiče co teď děláš?“ prolomil Todoroki ticho.
„ Měl jsem jenom matku.“
„ Měl?“ nechápal Shoto. Že by taky zemřela..?
„ Co si pamatuji, nikdy se o mě pořádně nestarala. Nechala mě v podstatě šikanovat. Proto je už pro mě dávno matkou není.“ vysvětlil polohlasně Deku.
„ Tebe šikanovali?“ nevěřil Todoroki svým uším.
„ No, pokud sis to ještě neuvědomil, nemám quirk.“ Deku sklopil hlavu, s hořkým smíchem.
„ Já si myslím že je hezké. Jsi výjimečný.“
„ Kdybys tohle tak mohl říct těm ostatním.“
Todoroki zatl čelist. Nelíbilo se mu, když viděl svého přítele takhle smutného.
„ Chci vědět jejich jména. Hned.“
Na to je Deku lehce rozesmál. „ Nemusíš je hned vraždit.“
„ Jen jim vysvětlím, jak úžasná osoba jsi. Až pak je zabiju.“ předvedl mu svůj plán Shoto.
„ Nebuď kvůli nim smutný Izuku, oni si to nezaslouží.“ políbil ho Todoroki na čelo. Deku po uslyšení svého jména malinko pookřál
Todoroki toužil celým svým tělem bolestivě mučit ty, co bili jeho Izukua. Takhle lidské emoce u něj nebyly zvykem. A tady si Todoroki uvědomil, že Deku by se takhle před jiným členem Ligy nikdy nechoval. Smál se takhle někdy se Shigarakim? Tímhle roztomilý vysokým smíchem?
„ Ano.“
„Cože?“ nechápal Deku, očividně zabraný ve svých vzpomínkách. Bylo to jako droga. Když si vzpomněl na jednu událost, zaplavilo jeho mysl takzvané mrtvolné ticho. Někdy, když přemýšlel o svém životě, se mu to stalo, a v tu chvíli nedokázal přestat zírat před sebe, dokud mu nezačaly slzet oči.
„ Taky tě miluju.“ zašeptal Todoroki, spojující jejich rty do polibku, ve kterém se snažil vyjádřit všechny city, co k němu cítí.
„ Nevím sice, jak láska funguje, ale věřím, že my si jí dokážeme upravit podle sebe. Stejně tak celý svět, když to bude potřeba.“ objal ho Todoroki.
Deku mu jen objetí oplatil, užívajíc si podivný pocit euforie, zaplňující jeho tělo i mysl. Už žádné mrtvolné ticho..
...........................

„ Ihned mi vysvětlete, kde jste byli.“ zavrčel Shigaraki poté, co se naše dvojice vrátila. On s Dabim stáli u baru, Tomura očividně hodně naštvaný.
„ Umm.. Projít se?“ poškrábal se Deku na zátylku, zakrývajíc čerstvý cucflek na krku.
„ Tak projít..“ zasyčel Shigaraki. „ Uvědomujete si, co se mohlo stát?! Mohl vás KDOKOLIV vidět! Chcete snad zničit Senseiovo snažení??“ na chvíli se odmlčel, aby popadl dech. „Či to byl nápad..?!“
Deku se už nadechoval, ale Todoroki ho předběhl: „ Kdo říká, že jsme byli spolu venku?“
Shigaraki mu věnoval vševědoucí pohled, jako by bylo očividné, co se mezi nimi odehrávalo. Což taky bylo, ale nechme si ty dva myslet, že jsou nenápadní..
„ Takhle to dál nejde. Očividně na sebe máte špatný vliv.“ síčkoval dál Tomura, jako nějaký učitel. „ Musíte na nějakou chvíli od sebe. Nedá se nic dělat, je vidět, že společně budete delat problémy pořád.“
„ Takže vážně řekneš Senseiovo o tom návrhu?“ podivil se Dabi.
„ Ano.“ zavrčel naštvaně Shigaraki, a následně odešel.
„ Návrh?“ zamračil se Todoroki.
„ Toga navrhla poměrně chytrý plán. Na UA teď učí All Might. Kdybysme do školy infiltrovali jednoho z našich lidí, mohli bychom mít informace o jeho pohybu přímo z vnitřku.“
„ To není špatné.. Na Togu.“ připustil Deku, Shoto jen souhlasně přikývl.
„ No jde o to, že nevíme, kdo by to mohl být.... Ale teď má Tomura asi nového adepta.“ podíval se na Dekua.
„Mě?“ vyprskl. „ Na UA? A co bych tam asi tak dělal? All Mightovu osobní služku?“
„ Todorokiho média až moc dobře znají.“ řekl lítostivě Dabi.
„ Ale jen jako malého kluka.“ podotkl Shoto.
„ A to si jako myslíš, že chlapce s ohnivo-ledovým quirkem a bílo rudou hlavou berou do UA každý den? Hned by z toho byl poprask..“
.............................................
Druhý den ráno, vynesl Sensei rozsudek. Deku pod novou identitou nastoupí na UA, s darovaným quirkem a srdceryvnou minulostí, aby zaujal All Mighta.
Hned poté, byl interkom vypnut.
„ Deku nikam nejede! Je to moc nebezpečné.“ protestoval Todoroki.
„ Sensei rozhodl jinak.“ oponoval mu Shigaraki.
„Protože jsi mi řekl ať to udělá!“ vybuchl Todoroki. Nechtěl Dekua nikam pustit. A už vůbec ne na tak nebezpečné místo, jako je škola plná světově známích hrdinů.
„ Shh Todo-chan.“ zvedl prst Deku. „ Udělám to. Když to Senseie potěší.“
„ To snad-“
„ Mezi sebou si vyřešíte potom. Nehodlám tady poslouchat vaše hádky.“ utnul ho rázně Shigaraki.
„A žádné 'přijímám' není třeba říkat. O plánu s tebou Deku-kun, bylo už dávno rozhodnuto.“ promluvil Kurogiri.
.........................................

Yaaash..Další díl je hotový~
To jste nečekali xddd
Opravdu originální zápletka 😂
Ale whatever..