What a Tragedy [CZ]

¿? Bolestné Vzpomínky ¿?

Vše se událo tak rychle, že Deku nestihl skoro ani zareagovat.
V jednu chvíli se odnikud vynořil Bakugo, nejspíš plánoval zaskočit nekoncentrované záporáky.
Pak si Deku pamatoval jenom záblesk světla, a Todorokiho. Postavil se před něj a sám tak schytal ránu..
Todoroki...
Deku jen opařeně zíral na Shotoovo tělo, ležící opodál.
Jeho hlava byla zvrácená do nepřirozeného úhlu, většina jeho kůže se protrhla pod náporem exploze.
Ale ani tak si Deku nemínil připouštět, že by se jeho příteli něco stalo. Jistě se za chvíli zvedne a společně najdou All Mighta.
Deku pomalu došel ke Shotoovi, s menším úsměvem.
„ Teď není čas na spaní Shoto. Musíme jít.“ klekl si k němu, a pohladil ho po tváři. Bohužel, ani potom jeho milovaný oči neotevřel.
Dekuovy začal pomalu opadat úsměv. Co mám dělat teď, když kvůli tomu parchantovi upadl Todoroki do bezvědomí?
Chtěl ho přetočit do více pohodlné pozice, ale v tu chvíli zpozoroval kolik krve se okolo nich nachází. Rychle si prohmatal vlastní tělo, jestli nebyl náhodou zasažen.
S vytřeštěnýma očima se znovu podíval na tělo ležící vedle něj.
A něco v jeho hlavě, ten racionální hlas, který neslyšel už roky mu napovídal, že on už se neprobudí.
„ S-Shoto...?“ naklonil se k němu vystrašeně Deku. Prsty pomalu sjel k jeho krku, kde k jeho zoufalství nenahmatal žádný puls.
Zrychlil se mu dech a cítil bít vlastní srdce rychleji než by mělo.
Bezděky otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo.
Nedokázal to. Jakoby vše viděl znovu, ale doopravdy.
Prozření ho udeřilo silněji než očekával. Oči se mu zaplnily slzami, skoro přes jejich závoj nic neviděl.
Objal teď již plně mrtvé tělo své lásky s vědomím, že už nikdy neuslyší jeho hlas. Už nikdy neuvidí jeho úsměv, kromě toho posledního, který mu věnoval spíše jako omluvu.
Hlasitě se rozplakal, nehledě na možné publikum. Ten jediný na kterém mu kdy záleželo, byl mrtvý.
Mrtvý.
Zemřel kvůli mně... To je jako bych ho zabil vlastníma rukama..
„ K-kdybych.. Dával pozor.. Nic z toho by se nestalo..!“ vzlykal dál Deku do studené náruče jeho přítele. „ Omlouvám se... O-omlouvám.. Za všechno můžu já.. Z-zase jsem všechno pokazil.. Už zase jsem zbytečný.... Měl jsem umřít před dávnou dobou. Nic z toho by se pak nestalo.“ poslední slova zašeptal, protože ho zradil hlas.
Deku nevěděl co má dělat. Nehodlal tu Todorokiho nechat, aby jeho tělo uhořelo v rozšiřujících se plamenech. Chtěl tady zůstat ležet s ním.
Už se chystal probodnout vlastní srdce, když se znovu ozval ten hlas.

Shoto pro tebe obětoval svůj život. Takhle se mu chceš odvděčit? Takhle mu ty prokazuješ svou lásku?

Deku bolestně zatnul zuby a zavřel oči. Nedokázal se na to zohyzděné tělo před sebou dál dívat. Smutek mu pomalu zaslepil mysl, avšak ta poslední slova dokázala prozářit i nastávající temnotu jeho duše.
Todoroki by si nepřál, abych tu umřel s ním. Chtěl by, abych žil.
„ B-budu žít.. Za... Za nás o-oba, a.. Dovedu náš sen do konce.. To........ Přísahám.“ poslední slova zanikla v praskotu ohně, ale Deku věděl, že je Todoroki slyšel. On ho slyšel vždycky.
S velkou námahou se postavil na vlastní nohy, a vyrazil směrem odkud odhadoval že přišli. Ani jednou se neohlédl za sebe, vědíc že by už potom nedokázal odejít.
Potom se ale rázně zastavil. Nemůže odejít. Ještě ne.
Ten co mu zničil jeho dětství, pošlapal jeho sny i naděje.. Ten co mu zabil životní lásku a uvrhl ho do temnoty..
Musel zemřít.
............................
„ Kurogiri, záložní plán.“ zakřičel Dabi, nesoucí zmrzačeného Shigarakiho.
(cuz Shigadabi is lifeu)
Tomura byl v posledním tažení na bránící se hrstku hrdinů, napaden fialovlasým chlapcem, připomínající hrozen. Začal po něm s křikem házet něco finálového ze své hlavy, co pekelně lepilo. Tím Tomura ztratil koordinaci a Eraserhead, který se jako jeden z mála učitelů stále držel, se dostal moc blízko k němu. Strhl mu masku, čímž zároveň díky očnímu kontaktu přerušil Tomurův quirk.  Zkopl ho z nedalekého kopce, do ohnivých plamenů. To už ale zasáhl Dabi, všechny hrdiny na místě spálil a Shigarakiho zachránil. Nebyl si jistý jestli se tohle neobejde bez následků, obzvlášť jeho pravá ruka nevypadala moc dobře. Plus fakt že nevzal jeho Otce, aka masku.
„ Nemůžeme odejít Dabi-San. Ještě tu není Deku s Todorokim.“ zavolal Kurogiri nazpět.
„ Cože? Kde sakra vězí...“ zanadával Dabi. Upravil si Tomuru v náručí, připravujíc se na cestu najít ty dva tupce, když uviděl postavu vynořujíc se z lesa.
Ulevilo se mu, když viděl Dekua, ale..
„ Kde je Shoto?“ přišel k němu hned, jakmile byl dost blízko aby jeho otázku slyšel. Oheň nabíral na síle, což byla jedna z věcí, kvůli kterým museli odejít. I když nevěděli jistě jestli All Might padl.
„ Todoroki je mrtvý.“ vyslovil Deku bez emocí.
Dabi málem upustil Tomuru na zem. To nemohl myslet vážně.. Žertoval snad? Ne..
Dabi se zhluboka nadechl, potlačujíc tak všechny otázky i smutek na později. Věděl že teď nemůže dát průchod svým emocím, když hlavní je jejich záchrana.
Za to Deku nevypadal že by si uvědomoval co se okolo něj děje. Na rukou i hrudi měl krev, která jistě nebyla jeho, a Dabi pochyboval že je Todorokiho. Na černých tvářích od popela byly zřetelné dva potůčky od slz. Jeho oči samotné pak nevyzařovaly žádné emoce. Ani když si všiml zmrzačeného Shigarakiho, nějak nereagoval.
.........................