What a Tragedy [CZ]

¿? Znovu...?¿

Deku odtáhl běsnícího Todorokiho do svého pokoje.
„ To snad nemůžeš myslet vážně?! “ spustil hned.
„ O co ti jde?“ vyjel po něm nechápavě Deku. To mu snad chtěl sebrat misi? Přes tohle se přece už dávno dostali..
„ Ty na UA nepůjdeš.“ rozhodl Shoto.
„ A to proč?“ dožadoval se vysvětlení Deku. „ Závidíš mi snad nebo co? Jsi jako malé dítě..“
„ Já a malé dítě?! Podívej se na sebe! Chystáš se na nebezpečnou sebevražednou misi!“ rozhodil rukama Todoroki.
„ Huh?“ Dekua něco napadlo. Důvod proč se jeho přítel chová tak, jak se chová. „ Ty se o mě bojíš?“
„ Ovšem!“ přisvědčil horlivě Todoroki. „ Půjdeš na místo plné hrdinů Izuku! Navíc s All Mightem v čele. Copak tě nenapadlo co by ti udělali, kdyby se to provalilo?“
Deku uhnul pohledem. To ho nenapadlo. On nikdy nemyslel na rizika. Nepřipouštěl si je, protože nikdy neměl co ztratit. Už od raného věku to bylo buď život nebo smrt. Ta druhá možnost ho kupodivu vždy nechávala chladným.
Ale když se teď zamyslel nad myšlenkou smrti, něco mu v tom vadilo. Kdyby umřel, nemohl by být s Todorokim. A to by byl problém..
„ Nic se mi nestane.“ prohlásil, ale už si svýmy slovy nebyl tak jistý. „Nechtěl bych tě totiž ztratit.“
„ Já tebe taky ne!“ vyhrkl Todoroki, jako by tohle byla slova, která celou dobu hledal. „ Jsi pro mě důležitý Izuku. Miluju tě, chápeš?“
„ Láska s tím ale nesouvisí. Budu v pořádku.“ oponoval Deku. „ Ale taky tě miluji..“ dořekl potichu, s menší červení na tvářích, kvůli tomu oslovení.. Izuku. Z jeho úst to znělo tak hezky.
Todoroki si jen zmučeně povzdechl. Nejspíš přemýšlel o možných alternacích plánu, kde by nehrál roli Deku.
No Deku byl na druhou stranu rád, že může vypadnout. Dny v tomhle baru se pro něj stávaly čím dál tím nudnější a monotónnější. Nějaká ta menší akcička by neuškodila..
..........................................

Deku's POV
Jmenuji se Shiniya Osamu. Shiniya..
Je mi šestnáct let, a na UA jsem se rozhodl nastoupit poté, co mě unesla Liga záporáků. Policie mě ale během pár dní našla, a případ se začal řešit. Bezvýsledně. Zjistilo se jen, že můj únos neměl žádnou strategickou hodnotu. Lidi, které jsem policii popisoval jako své únosce, se nikdy nenašli.
Matka s otcem zemřeli. Cliché.. Jak že to zemřeli? Eeh.. Asi na autonehodu, co? Vyrůstal jsem u nevlastní tety, jejíž jméno už jsem zapomněl.. Snad to nebude důležité.
Když mi totiž Sensei tuhle část vyprávěl, omylem jsem přestal dávat pozor. Ale když ta moucha šplhající se po Kurogiriho těle byla tak zajímavá! Cítil jí vůbec..?
No, zpět k příběhu.. Shiniya..
Moje schopnost je vidět do myšlenek lidí, kterých se dotknu. Tenhle quirk mi Sensei přidělil právě proto, abych mohl lépe zjistit vše o All Mighovi a slabinách ostatních.
Nee nemohl mi dát nic velkolepého, jako třeba Todorokiho quirk. Budilo by to prý nechtěnou pozornost.
Tak na co ten plán potom byl, když jsem na sebe nesměl upozorňovat?
Ale co už..
Zbytek zažídí nějací Senseiovi chlapíci, stejně jako vstupní zkoušku. Normálně bych jí měl podstoupit, no s mým úžasným quirkem, bych asi zrovna moc dobře neobstál. Takže se v počítači najednou objeví, že jsem měl plné skóre. Doufám že jako jediný.. Jestli bude mít i jiný žák plný počet bodů, asi ho vážně zabiju.
Oh počkat. Takhle to ve škole nefunguje. Ale mohlo by...
...................................
still Deku's pov
Skoro jsem ani nemohl dospat, jak jsem se byl nervózní. Nervózní? Pfff ani náhodou. Ne. Byl jsem natěšený! Ano, to je to slovo.
No, teď mě to tady nijak extra nebaví. Čekám v kanceláři ředitele, kvůli nějakým papírů či co. Oči se mi samy zavírají, je něco po sedmé ráno. Takhle brzo.. Nyeeeh..
Pokud vím, má tahle škola intr. Když jsem se tuhle informaci poprvé dozvěděl, moje odpověď zněla jasné ne. Budu se muset ovládat před spolužáky ve škole. Dalších 24 hodin bych to nezvládl. No Shigaraki rozhodl za mě. Prý mi nebudou zařizovat bydlení, a jestli po tom tak nutně toužím, můžu si na něj vydělat sám. Pff, a na to mám vzít si čas jako kde?
Budu mít plně ruce práce s lezením do All Mightova svalnatého zadku.
(já musela😂)
„ Ty musíš být Osamu-kun.“ objevila se ve dveřích.. Myš? Hmm.. Dobře?
„Ano, to jsem.“ přikývl jsem.
„ Budu od tebe potřebovat nějaké podpisy ohledně přestupu, a souhlasu o tom, že na školu jdeš na vlastní nebezpečí.“
„ Dobře.“ takže tohle je ředitel...? Ředitel nejlepší školy kde se učí hrdinové, je myš. Jak můžou hrdinové neustále vyhrávat, když mají ředitele jako je tohle? To je jeho quirk, nebo je to opravdová myš, která má quirk mluvit...?
Chmm.. K čemu jsou hrdinům vůbec školy? Podívejte se na nás záporáky. Máme nějaké školy? Ne. A jací jsme? Úžasní.
..........................................

stiiiiiiil Deku's POV
„ Třído....“ zahuhlal zpod katedry mluvící pytel. Hmm? To je nějaký jeho quirk nebo tak něco? „ Tohle je.. Chmm.. Nový student. Však víte co máte dělat.. Protože já ne.“ poslední větu spíš zachrčel, a podle mého, usnul. Rozhlédl jsem se okolo sebe.
Bylo tu hodně žáků, rozmanitých tvarů i tváří. Nikoho jsem neznal.. Ještě aby.
Všichni na mě koukali s milou náklonností, která mě vnitřně deprimovala. Co jsou tohle za pohledy? Všichni vypadají tak... Nezkaženě. Nevinně. Hodně..
No, jsou to přece hrdinové.
A navíc všichni měli rozkošné ladící oblečky.. Teda, myslím uniformy.
V tomhle kdybych se ukázal Todorokimu..
„ Aizawa-senseiiiiiii!“ zapištěla nějaká růžová věc zezadu, snažíc se ho probudit.
„ Upokojte se všichni!“ začal hned máchat rukama do vzduchu nějaký brejloun. „ Ve třídě musí být klid!!“
„ Pojď si sednout ke mně!“ zavolala na mě dívka s hnědými vlasy, sedící hned u katedry. Její pohled mi připomínal Togu.. (Urararararka)
„ Umm.. Dobře.“ usmál jsem se plaše.
Shodil jsem tašku z ramen, a přisedl si k ní. 'Aizawa-sensei' jak jsem zjistil, byl člověk, ale očividně si dával dvacet při neplnění svých učitelských povinností... Dělá tohle často?
Hah, tady že se cvičí nejlepší hrdinové?
Proč jsou všichni tak hlasití?! To ten učitel nebude nic dělat? Ahhhhhh.. Kam jsem se to dostal.
Otočím se čelem ke třídě, abych si všechny mohl lépe prohlédnout.
Oči mi hned padnou na jedno prázdné místo. Jeden žák chybí...
„ Já jsem Uraraka!“ hulákala mi do ucha moje spolusedící.
„ De- Eh Teda.. Já jsem Shiniya.“ opravím se rychle. Tohle bylo o fous..
„ Řekl jsem ticho všichni!!!!!“ máchal brejloun rukama agresivněji.
„Ah, to je Iida.“ poukázala na něj Uraraka.
„ Čau kámo.“ opřel se rukama o naší lavici nějaký kluk se žraločí úsměvem. Rudé vlasy mu trčely do různých směrů, kdo ví proč. „ Já jsem Kirishima.“
„ Shiniya..“ zašeptal jsem.
„ Hey já jsem hluchej, na mě budeš muset víc nahlas.“ zasmál se Kiri.. Jak že to bylo?
„ Jmenuje se Shiniya!“ tlumočila mi hned Uraraka. Oh, tak aspoň když opět zapomenu své jméno, tak ona mi ho připomene..

Po nějaké době, se mi všichni krkolomně představili. Ne že bych si je pamatoval. Čekal jsem jen, až zazvoní na přestávku.
Pak se najednou rozrazily dveře. Podíval jsem se, kdo narušuje naší hodinu, no Aizawa-sensei nijak vyrušeně nevypadal..
Ve dveřích stál kluk s blonďatými vlasy, a rudýma pohrdavýma očima.
Uniformu měl přehozenou přes rameno, jako by pro něj pravidla neplatila.
„ Kde sakra vězíš Bakugou?“ přišel k němu hned Kirishima, se dvěma chlapci v zádech.
Počkat...
Bakugou...?
Moje oči zamrzly na jediném bodě. Na něm. Očima jsem skenoval jeho obličej.
Ne....
To nemůže být on...
Mysl mi plnily panické myšlenky a výjevy z mého dětství.
No jistě. Ta tvář.. Vůbec se nezměnil.
Bylo pro mě těžké uklidnit můj dech.
To byl on.
To on mi zničil život. To on pošlapal mé naděje a sny. To on mě odsoudil k věčnému životu ve stínu.
Musím ho zabít..
Už už jsem se chtěl zvednout a rozdrtit mu hlavu o nejbližší stěnu. Zvládl bych to. Vím to.
Ale moje tělo neposlouchalo. Jen jsem dál seděl na židli, neschopný pohybu.
Byl jsem jako ochromený..
Na mysl mi vyvstanula vzpomínka, když jsem byl poprvé na hřišti. Poprvé od doby, kdy mi řekli že jsem bez quirku. Že jsem zbytečný pro svět hrdinů..
Posmíval se mi...
Ubližoval mi..
Co když to hodlá udělat znovu?
Předtím mi pomohl Shigaraki. Kdo mě předtím zachrání teď...?
Já tohle nechci znovu...
Nechci..
„ Shini-chan... Shini-chan!“ mávala mi před obličejem zelenovlasá dívka.. Cože..? Jak že se jmenovala..? Huh..
Párkrát jsem zamrkal, a rozhlédl se po třídě. Byla prázdná.
„ Je přestávka Shini-Chan..“ objasnila mi situaci. Proč vypadá jako žába..?
Vydechl jsem přebytečný vzduch z plic, snaží se postavit na slabé nohy.
Nechci tady být...
Chci za Todorokim..
Proč mi on nepomůže.............?