What a Tragedy [CZ]

?¿ Osudová Střecha ¿?

Deku chodil po prázdných ulicích Tokya, jako tělo bez duše. Což možná i byl, jelikož celou svou existencí cítil jako by mu něco chybělo.
Zabil svého dětského trýznitele?
Zabil.
Zabil druhého nejlepšího hrdinu?
Zabil.
Nebylo to sice tak lehké, ale dokázal to. Motivovala ho Shotoova bolest, způsobená tímto mužem, o které mu tolikrát vyprávěl.
Když prolomil žalostný zámek u jejich domu, prostoupila jím čirá zlost a zvrácené nadšení. Konečně bude moct alespoň z části pomstít Todorokiho duši. Deku si přál aby mohl Endevoura nechat hodiny trpět v bolestech, ale moc dobře věděl, že jeho křik by přivolal nechtěnou pozornost.
Ale k čemu to bylo?
Podíval se na zkrvavený nůž ve své ruce. Měl by se ho zbavit. Měl.. Ale k čemu? Kdyby ho policie konečně chytila, co by s ním udělala?
Byl by snad souzen za své zločiny?
On se vždy jen bránil! No dobře, vždy ne.. Ale čí vinou takhle skončil?
Možná by bylo lepší, kdyby ho policie našla. Nebo nějaký hrdina.. Sám totiž vůbec nevěděl co má dělat.
K Lize se vracet nehodlal. V den kdy mu Sensei odebral quirk odtamtud zmizel.
Nezajímal se o Shigarakiho, ani o nikoho jiného. Ten jediný který ho zajímal byl přeci mrtvý, že?
Navíc Liga při úkolu zabít All Mighta už nesčetněkrát skonala. I v den, kdy jim byl symbol míru doslova naservírován před nosem.
Deku by se už šel udat na policii, ale něco mu v tom bránilo. Něco v jeho mysli co mu říkalo, že ještě není konec.
Bylo potřeba ještě něco udělat.. Ale co?
S teatrálním povzdechem očistil nůž a zastrčil si jej za pásek. Třeba se bude hodit. Prázdným pohledem se rozhlédl po cestě, kde jeho oči padly na prázdnou krabici stojící na rohu ulice.
......................

Deku seděl na střeše vysoké panelové budovy. Hlavou mu běhaly různé myšlenky, z nichž jedna byla ta, že by to měl ukončit.
Skočit dolů.
Bylo by to jednodušší, než vyjednávat se skutečným životem. Policie a většina bojeschopných hrdinů teď po Lize pátrala. A brzy se jistě najde zběhlý záporák, který bude ochoten prodat informace za zproštění viny.
Dekuovy v hlavě plynuly myšlenky rychleji než mraky. Nevěděl co dělat. Normální život mu byl zapovězen už před lety. Ale přesto...
Ve smrti neviděl řešení. Sám sebe nechápal. Bylo by tak snadné skočit. Smrt by přišla rychle, jistě i bezbolestně.
Už mnohokrát za dnešek se postavil na římsu, hypnotizujíc jezdící auta pod sebou, v podobě svítících teček.
Ne, nemohl se zabít. Ještě ne. Nemohl.
Každou částí těla cítil, že je za potřebí ještě něco udělat. Že ještě jeho bytí nedošlo ke konci.
Pokrytecky se zahleděl na skoro nezřetelný obzor. Slunce pomalu zapadalo, no pro Dekua se již dávno stal čas nepodstatný.
Co asi teď dělá Shoto?
Deku zaklonil hlavu, a zadíval se na oblohu, kterou mraky barvily do růžova.
Nejistě vydechl vzduch z plic. Na co tu ještě čeká?
Už by odešel, když uslyšel otevírání dveří, vedoucích na střechu. Kdo to může být? Dával si pozor a našel budovu, která neobsahuje kamery. Že by se nějaký opravář rozhodl dodělat svou práci v tak pozdních hodinách?
Nebo si ho někdo zezdola všiml, a považoval ho za náhodného sebevraha? Nesmysl.. I kdyby ho někdo viděl, neřešil by to. Nezastavil by se, a už vůbec by nemarnil svůj čas tím, že by se sem zašel podívat.
Takoví už lidé jsou..
Litují člověka až po jeho smrti, soudíc ho za život, který už dávno vyhasl.
Deku se otočil až ve chvíli, kdy si byl jistý, že uvidí návštěvníku do tváře. Tedy aspoň v to doufal, vzhledem k narůstající tmě.
„ Oh, nemyslel jsem že zde natrefím na společnost.“ ozval se úzkostlivě hlas, Dekuov až bolestně známý.
Deku vstal, aby mohl hlasu plně čelit.
Nechápal proč si musel All Might vybrat zrovna tuhle střechu pro své rozjímání, a zároveň proklínal všechny bohy které znal.
„ Shiniya-shonen?“ pozvedl All Might obočí.
Byl ve své slabé formě, ve které by bylo snadné ho zabít.
Tak snadné... A přesto si Deku sedl zpět, přehazujíc nohy přes okraj.
„ Jen Izuku.“ opravil ho Deku.
Nastalo ticho, které přerušovaly jen All Mightovy kroky. Po chvíli si Deku všiml v koutku oka, že si k němu symbol Míru přisedl. Sice zůstal u bezpečné varianty, tedy s nohama na zemi, ale seděl tam. Zaklonil hlavu, pozorujíc nebe, přesně jako Deku před chvílí.
„ Chci vás zabít.“ oznámil mu Deku, upírajíc pohled do zvětšující se tmy pod ním.
„ Proč bys to dělal, Izuku-shonen?“ odtáhl se All Might. „ Vím lépe než kdokoliv jiný, že jsem ten poslední útok záporáků pokazil, ale.. Není důvod zavrhávat svůj vzor.“
Deku se pro sebe usmál. Takže All Might ho neviděl, když se k Lize přidal, v.... V ten den? Vzpomínky se přihnaly tak nečekaně, až mu to vehnalo slzy do očí, které však rychle potlačil.
„ Byla to jen přetvářka!“ zvolal Deku hlasitěji než plánoval. Na tváři měl úsměv, kterým se snažil zamaskovat vnitřní bolest. „ Jenže.. Co budu mít z vaší smrti? Potěšení? Když se na vás podívám, vidím jen starého muže bez síly. Zničíte sám sebe, a mě k tomu ani nebudete potřebovat.“ Deku se odmlčel, jen aby si mohl setřít slzu, která si našla svou cestu na svět. Věděl že jeho chování All Might jistě nepochopí. Ani on ho nechápal.
Cítil se smutný, a zároveň prázdný. Chtěl vykřičet svůj zármutek na celý svět, a zároveň poddaně mlčet.
Chtěl zabít toho muže, který seděl vedle něj, a zároveň věděl, že by mu to k ničemu nebylo.
Další smrt, k čemu?
„ Teď ti plně nerozumím, Izuku. Cítíš se v pořádku? “ povzdechl si All Might.
„ V pořádku?!“ otevřel ústa Deku. Rozmáchl se rukou do prostoru, jen aby si připomněl že pod ním skutečně nic není. „ J-jak.. Jak bych se mohl cítit v pořádku? Můj život nikdy v pořádku nebyl! Nikdy.. A to všechno vaší vinou.“ zazubil se na něj Deku, s očima rudýma od zadržovaného pláče.
„ Mojí vinou?“ zhrozil se All Might a postavil se.
„ Ovšem. Nikdy jste nebyl tam, kde jsem vás potřeboval!“
„ Myslíš... Když tě unesli záporáci..?“ snažil se ho pochopit All Might.
„ Celý můj život! Naivně jsem čekal že mi pomůžete.. Že mě zachráníte! Aspoň jednou..“ Deku se zvedl, stojíc na nebezpečně vypadající římse. „ Ale vy jste nikdy nepřišel.. Uvrhl jste mě do života, který jsem nikdy nechtěl!“
All Might to vše jen vyjeveně sledoval. Sledoval chlapce ztrhaného životem, který nejspíš před jeho očima skočí dolů. Neviděl už smrtí dost?
Ale jedna z vět toho chlapce ho zarazila. Nazval ho starým. Nikdy nad tím nepřemýšlel. Jistě, síly mu pomalu ubívalo, ale že by přišel den, kdy.. Ne, na to byl jistě ještě dost mladý. Ale přece..
„ Chlapče poslouchej mě!“ přilákal si opět jeho pozornost All Might. „Já vím, že jsi to v životě neměl lehké. To nemá nikdo. Ale musíš si uvědomit, že i já jsem člověk. Nemůžu pomáhat všem.“
„ Tak to byste se v tom případě neměl nazývat Symbolem Míru.“ vmetl mu Deku do tváře. Slzy mu z očí už dávno přestaly téct. Cítil jen vnitřní chlad. Už to chtěl vážně ukončit. Zabít se. Jen ať ten muž vidí co způsobil. Pohnul jednou nohou, ztuhlou z celodenního sezení.
„ Shonen, nedělej to! Ještě máš šanci na nápravu.. Život ještě může být dobrý... Jsi mladý a silný..“ přemlouval ho All Might.
„ Buďte tak laskav, a nekažte mi aspoň tenhle moment.“ otočil Deku hlavu k obloze.
Roztáhl ruce, jako by se chystal odletět. Oddychl si, zavřel oči a s uvolněným výrazem se pustil do tmy.
Slíbil sice Shotoovi že bude žít.. Ale nedokázal to. Byl slabý? Ano. Vždycky byl. Nezasloužil si žít. Tohle je to nejlepší řešení.
Z předsmrtných myšlenek ho probral až něčí dotek. Někdo ho držel za ruku. A ten někdo nebyl nikdo jiný, než All Might. Zachytil ho před tím, než stihl spadnout dolů. Takže teď Dekuovo tělo viselo z římsy dolů, a jedinou záchranou mu byla All Mightova ruka.
Záchranou? To sotva..
Vážně se mi snaží překazit i vlastní smrt?
„S-shonen. Vyslechni mě. Nemám moc sil, takže to zkrátím. Prošel sis něčím hrozným, to je jisté. Ale přemýšlel jsi, že tak jako ty se může cítit více dětí? Jsem jen člověk, jak už jsem říkal. A stárnu, v tom máš taky pravdu. Takže, co kdybys... Mi v mojí práci pomohl? Jako můj nástupce?“
„ Cože?“ Dekuova ruka pomalu vykluzovala z ruky druhého, on to však nevnímal. Soustředil se na slova, která teď byla vyřčena. Mohlo víc dětí trpět jako on..? Jistě že ano. Děti bez quirků se rodí pořád. Jsou taky takhle terorizována? Při představě, že někdo zažil to samé co on, se mu zvedl žaludek.
„ Sám jsi nějaké to muka zažil. Takže z tebe bude skvělý hrdina..!“ řekl All Might, a zapřel se druhou rukou o římsu.
„ Nemůžu být hrdina.. Bez quirku..“ vzlykl Deku, a chtěl se jeho ruky pustit. All Mightova slova ho však zastavila.
„ Jistě že můžeš! S mojí pomocí ano.. Teď už.. Už tě trpět nenechám!“
Deku k němu plně vzhlédl. Natáhl druhou ruku, aby se s All Mightovou pomocí vytáhl zpět na střechu.
Když byl dítěte, nikdo mu tuhle větu neřekl. Ani jeho vlastní matka ne. Může být hrdina..? Opravdu může?
V momentě kdy se Deku chystal natáhnout druhou ruku, a zpečetit tak své žití, mu ta druhá vyklouzla úplně.
Jediné co viděl, byl All Mightův v hrůze strnulý výraz, a ruce, které se ho ještě snažily zachytit.
Leč marně.
Izuku se pomalu blížil k zemi, a nikdo tomu nemohl zabránit.
Aspoň zemřu se vzpomínkou, že ve mě aspoň jednou za život někdo věřil..
Usmál se Deku.

To je konec vážení :Ddd
Děkuji za pozornost.