What a Tragedy [CZ]

?Jak to všechno začalo¿

Díky Kurogirimu se v pořádku dostali do úkrytu.
Ano, slyšíte správně. Liga záporáků se musela ukrývat. Kde, ptáte se? Jistě nějaké místo, hodné pro zlotřileckou organizaci.
Podzemí, nebo tak něco..
Podzemí to zrovna nebylo. To jiného má tak temnou auru, jaké jiné místo, by mohlo poskytnout úkryt, již brzy světově známým padouchům?

Starý bar, v opuštěném domě, v méně zalidněné části Tokia.

Přes tuto informaci se bez posměchu přesuneme. Není v příběhu podstatná.
Stejně tak, vám teď stručně odvyprávím, jak Sensei přijal Izukua.. Pardon, chtěl jsem říct Dekua.
Přes obrazovku, jak bylo zvykem, položil Sensei Dekuovi otázku.
Byla to velmi jednoduchá otázka, bohužel v očích dítěte, značně nepochopitelná.
„ Máš moc, Chlapče?“ otázal se.
„ Moc?“ nechápal Deku. Jestli je silný? Ne.. On není silný. Kdyby silný byl, postavil by se těm, kteří ho trýznili.
„Moc, Quirk, Schopnost.. Je jedno jak to nazveš.“
„ Schopnost? Jako All Might? “
„ Ano.. Ano, jako All Might.“
All Might? Quirk?
Kdyby mu tenhle podivný muž dal quirk, znamenalo by to, že by potom byl jako All Might?
V žádném případě! Nechtěl být jako All Might! Dřív možná ano..
Symbol míru..?! Hloupost.
Mít quirk, znamená být zlý. Ti co mu ubližovali, měli přece taky quirk, ne?
Ti s quirkem jsou zlí.
Ti bez quirku... Jsou zlí taky? Jeho matka.. Byla zlá? Ne... Byla méně zlá, než oni.
„ Nechci být jako All Might! “ vyhrkl Deku. „ Nepotřebuju žádnej quirk k tomu, abych byl lepší než on!“
Z obrazovky se ozval Senseiův smích.
„ To dítě se mi líbí Tomuro.Vybral jsi dobře.“
To bylo vše, co k němu Sensei řekl.

...............................
Deku si Kurogirim už přes hodinu povídal. No, povídal.. Kurogiri dostal za úkol zjistit, k čemu by se dal použít.
Co si o všem myslí, jak je mysl tohoto dítěte ovlivněna světem dospělích.
Kurogiri byl také jediný, kdo se ukázal jako trpělivý.
Shigaraki ho nechal u baru, a sám šel někam do noci.
Kurogiri si myslel, že se budd Deku bát promluvit. Jeho domněnka se ukázala chybnou, jakmile se zeptal, co ví o hrdinech.
Mluvil s jistým zápalem, který vypovídat o dávném zaujetí, jistá jiskra v jeho očích však říkala, že toto zaujetí už před lety, změnilo v nenávist.
Pořád to ale bylo desetileté dítě.
Bude trvat, než si na vše zvykne. Než ho naučí všemu, co bude do budoucna potřebovat.
Už teď ale bylo vidět, že do toho půjde se stejným zápalem, s jakým hovořil o, pro něj již padlých, hrdinech.

.............................
První týden Deku spal namísto Shigarakiho.
Váže se k tomu taková pěkná příhoda, za jejíž roztrubování, by vás Shigaraki jistě zabil.
Jelikož byli zvyklí na neměnný počet záporáků v tomto baru, tedy dva, neměli kam Dekua uložit.
Prostor zde bylo hodně, čistota v nich však nevládla.
První den ho nechali jednoduše spát na stole. Ani jeden si totiž nevzpomněl, že by ho měl uložit.
„ Nejsem jeho matka!“ křičel po Kurogirim Shigaraki.
„ Chceme z něj vychovat člověka jako my, takže teoreticky... Rodiče jsme, Tomuro.“ odtušil Kurogiri, čímž ho ještě víc naštval.
Byla to pravda, ro uznáte i vy.
'Záporáci se starají o dítě'  to by byl ještě lepší námět na seriál, než
'Záporák zachraňuje dítě'...
Druhý den přišla otázka, kdo vyklidí nějaký pokoj.
Shigaraki to shodit na svého kumpána se slovy, že s jeho warpem, to bude mít co nevidět hotové.
Jenže nepočítal s tím, že někdo musí Dekua hlídat.
Celý den, se o toho spratka staral. Naštěstí toho po něm moc nechtěl. Trochu mu tím připomínal domácího mazlíčka, kterého nikdy neměl.
A na ty jeho otázky..
Pořád se na něco ptal. Kdyby ho aspoň zajímalo něco... Co se Shigarakiho netýkalo.
Jediné co Dekua zajímalo, byly jejich quirky. Tomura byl jedině rád, že tiše poslouchal, a neskákal mu do řeči. To nesnášel.
Mnohokrát ho musel odradit od prozkoumávání domu, lezení na bar, či od ochutnávání podezřene tvářícího jídla, co zde mohlo ležet víc jak měsíc.
Asi si umíte představit, jak těžké tohle všechno muselo být, když prohlédnete k Shigarakiho nemohoucnosti, chytit Dekua, a držet ho na jednom místě.
I jeho quirk mu brání v hlídání dítěte!
Sklidnil se až ve večerních hodinách. Deku asi shledal Tomurův klín za velice pohodlné místo, určené k odpočinku, protože na něm usnul.
Shigaraki nevěděl co dělat.
Trochu panikařil, protože zvednout ho by znamenalo, že se Deku opět probudí. A jediné po čem teď Shigaraki nejvíc toužil, bylo ticho. A možná i nějaká ta sklenka vína..
Alkohol byl ve skleničce naproti němu, s tím nebyl problém.
A tak se Shigaraki rozhodl spojit dvě věci dohromady.
Pití, a ticho.
Což znamenalo, že ho nechal u sebe.
Tento plán, se ale hodně těžko vysvětloval Kurogirimu, který přišel asi okolo jeho druhé sklenky.
Byl už ospalý, takže se rozhodl, že Dekua i Kurogiriho zabije až ráno.
Kurogiri nakonec uložil Dekua do Shigarakiho pokoje, protože on sám usnul na barové stoličce.
...................................
Deku poté dostal svůj vlastní pokoj.
O dva roky později, když mu bylo dvanáct, si uvědomil, že je pro Ligu Záporáků neužitečný.
Ne že by sama Liga něco udělala..
Soustředili ss hlavně na nabírání členů,  s čímž jim hodně pomáhal Sensei.
Na Dekuovu otázku, kolik jich je odpověděl, že jich ještě není dost na to, aby dosáhli svého cíle.
Když se později Shigarakiho zeptal, co že je jejich cíl, jen něco zavrčel, posunul si masku víc do obličeje, a dal mu nějaký úkol, aby ho zabavil.
Co to bylo, si už ani historie nepamatuje.
Od téhle události se odvíjela Dekuův nový zájem. Aniž by to kdokoliv věděl, sám se učil v oblasti chemie.
Vyplížit se z domu nebyl problém. Zvlášť, když byl tak malý. Blízko jejich úkrytu, byla stará čistička vod. V jejím okolí se nacházelo tolik, pro Dekua úžasných chemikálií..
Ve svém pokoji, si potom zřídil provizorní laboratoř.
Snažil se zjistit, jestli se nedá quirk nějak zablokovat, nebo vzít.
Nepočítal Senseiovu schopnost tohlr udělat.
Bohužel, po dvou týdnech tohoto experimentu, nechal.
A po roce, ho přešla i tato záliba.
...................................
Jelikož Deku odmítl quirk, musel se naučit bojovat rukama.
V to se ukázal jako schopný žák. Během necelého roku zvládl porazit snad každého záporáka, který se u baru ukázal.
Nadání pro boj nebylo to jediné, čeho si an něm ostatní všímali.
Už od mala měj v očích jiskru. V nastávajících letech se ukázalo, že ona jiskra,.. Bylo šílenství.
Ale ne šílenství takové, jaké de vybaví vám. Deku si jen nepřipouštěl, že by mohl umřít. Do každého boje, se pouštel s takovou vervou, jako by si neuvědomoval fakt, že není nesmrtelný.
Když ho posílali na jeho první misi, netušili že to v něm vzbudí takový zájem o krev. Možná to v něm bylo celý život, možná to bylo právě kvůli jeho dětství, které si protrpěl ve vlastní krvi..
Ale, když nebojoval, ani nevraždil, působil pořád jako malé dítě.
Bylo mu patnáct, a jeho tvář, i schopnosti, znala celá Liga Záporáků, která se během pěti let rozrostla o pěknou řádku.
Bylo mu teprve patnáct, nebyl moc vidět ve velkých akcích Ligy, ale všichni ho znali.
Deku.
Ti, kdo se s ním setkali, věděli dobře, proč toto setkání neopakovat.
Vůbec nepůsobil zle. Ani šíleně, jak
se o něm povídalo.
Jen kluk. Milý, možná až moc drzý, pohledný, roztomilý..
Zkrátka vlastnosti, které byste do zloducha neřekli. Tohle byla jedna z Dekuových oblíbených her.
Dělat jak nevinný a rozkošný je, a pak udeřit..
Lidé v jeho přítomnosti nevydrželi také z důvodu, že měl až moc otázek.
Nedal se odbýt, na všechno chtěl znát odpověď. Možná tomu nebudete věřit, ale Shigaraki se to naučil ignorovat.
Jinak by ho asi už dávno zabil..
No, ale zpět k věci.
Deku byl u organizace už něco přes pět let, a stále nepřišel na to, co je jejich cíl.
'Asi povraždit všechny hrdiny?' byla masová odpověď na tuto otázku.

Povraždit všechny hrdiny? Proč to? Nerodí se pořád nové a nové děti? Jak můžou vědět, že zrovna tohle dítě, nebude v budoucnosti hrdina?
Jak se vůbec pozná hrdina?
Má to nějaké parametry? Může mít i zloduch, nějakého hrdinu?
Ovšem že může.. Shigaraki vzhlížel k Senseiovi. Jistě pro něj byl hrdinou, možná i otcem.
Deku sám, považoval za hrdiny Ligu Záporáků.
Nejen že mu zachránili život, ale dělali i tolik věcí, které ostatní ne. Prosazovali svůj názor. Sice krvavou cestou, ale, jak jinak donutit ostatní poslouchat?
Liga Záporáků, byla vlastně hrdiny... Z jejich pohledu.
„ Hrdinové.. Záporáci.. Není to totéž?“ potichu se zasmál, a rozhlédl se po prázdné místnosti, jako by očekával odpověď.