What a Tragedy [CZ]

¿? Poslední Polibek ¿?

Ještě toho večera zavolal Deku Shigarakimu mobilem, který jim daroval Sensei.
Prý je nedohledatelný.. No, moc tomu nevěřil. Pro jistotu odešel z dormů úplně, pod výmluvu, že se šel projít do krásné noci. Což taky byla. Měsíc byl skoro v úplňku, takže osvětloval většinu temných koutů.
Vyšel radši že školních pozemků úplně. Nikdy nevíte, kdy vás nějaký hrdina poslouchá..
Na ulici panovala temná a tíživá atmosféra, přesně jak si pamatoval.
I kdybyste se snažili jak chtěli, v tom tichu byste Dekuovy kroky stejně neslyšeli. Byl až moc dobře vycvičený.
Jen smůla by však potkala ty, co by ho chtěli dnes večer vyrušit.
Když vytáčel jediné číslo, které v telefonu bylo, byl natěšený jako už dlouho ne.
Konečně bude moct odejít!
Konečně..
Telefon nestihl ani dvakrát zazvonit, a už ho kdosi zvedl.
„ Něco nového?“ ozval se Tomurův hlas. Deku by přísahal, že po těch pár týdnech skoro zapomněl, jak vlastně jeho hlas zní.
Shigaraki mu tu úžasnou novinku zezačátku ani nechtěl věřit. Několikrát to bezduše zopakoval, chvíli nastalo hrobové ticho, a pak až něco, co se podobalo smíchu.
„ Tohle je úžasný.. A taky dost absurdní.“ řekl kyselým tónem Shigaraki. „ Senseie ta hromada informací jistě potěší.. Dobrá práce Deku.“
Po zaznění svého falešného jména se bezděky usmál. Dlouho ho neslyšel.
Stejně tak své pravé jméno..
Překvapila ho však Shigarakiho slova. On ho nikdy nechválil..
Nikdy. Až teď.
„ Kdy se budu moct vrátit domů?“ zakňoural prosebně. „ Už to tady s nimi dýl nevydržím.“
Na druhém konci se rozhostilo ticho.
Které trvalo až moc dlouho.
Deku se nervórně zasmál. „ Neřekneš teď něco v tom smyslu, že mě tady budete muset nechat, dokud mě nepřijde zatknout policie, že ne? Že ne??“
„ Ne, ne to rozhodně ne.. Ale bylo by divné, kdybys zmizel pár dní před All Mightovou vraždou.“
„ Haa? A co je mi po tom? Co je nám po tom? Vždyť po jeho vraždě už mě nikdo řešit nebude!“ namítl podrážděně Deku. Kam tím mířil..?!
„ Uklidni se.“ zasyčel Tomura.
„Uklidnit se?!“ vykřikl neplánovaně nahlas Deku. „ Však jsi mi teď v podstatě řekl, že mě hážete přes palubu!“
„ Poslouchej mě..“ Shigaraki se zamyslel. „ Ještě nevíme, kdy celý plán rozjedeme. Potřebujeme chvíli, kdy bude většina učitelů, spolu s All Mightem venku z UA. Samozřejmě i s žáky. V tu chvíli můžeme teprve něco realizovat, a cestou... Tě nabereme.“
„ Ale taková příležitost může trvat roky!“ nevydržel to Deku.
„ Liga má času dost...“
„ Ale já ne! Co když policii bude divné něco ohledně mojí identity, co když Senseiova ochrana přestane fungovat??“
„ Nepřestane.“ řekl Shigaraki odhodlaně.
Ovšem.. On Senseiovy věřil svým životem. Deku ale takovou věc odmítal. Nehodlal zemřít jako nahraditelný pěšák v době, kdy hra ještě nezapočala.
„ Takže jsem zase postradatelný..“ povzdechl si Deku, a zavěsil.
...........................................

„ Hey... Vypadáš nějak naštvaně.“ podotkl Dabi, když se okolo něj Tomura prohnal.
„ Něco nového?“ křikla za ním Toga.
„ Kdy se Deku vrátí?“ připojil se k dotazování Todoroki.
Shigaraki všechny spražil nenávistným pohledem, který nyní mohli vidět, protože vyjímečně neměl nasazenou masku, která ležela na pultě.
Tichým otrávený hlasem, jim vylíčil co se z telefonu dozvěděl. Povedlo se mu to obsáhnout do tří výstižných vět, za což byl rád, protože nehodlal mluvit o nic déle. Musel si všechno promyslet, než to sdělí Senseiovi.
„ To je ale hloupost! Musíme pro Dekua zajít co nejdřív!“ protestoval naštvaně Shoto. „ Já věděl moc dobře, proč jsem ho tam nechtěl pouštět.“
„ Pár dní to bez něj zajisté vydržíš.“ zavrčel nazpět Tomura, poukazujíc na to, že ho jistě chce jen na jednu věc.
„ Souhlasím s Bráškou.“ ozval se znenadání Dabi. „ Deku by tu s námi měl být co nejdřív. Co bychom to byli za záporáky, kdybychom nechávali své kolegy na holičkách, hmm?“
„ Správní záporaci..“ zamručela si pro sebe Toga. Byla do Dekua sice šíleně zamilovaná, no po čase který trávil s Todorokim, si Toga uvědomila.. Že atraktivnější je Dekuovo mrtvé tělo, než to živé..
„ O tom naštěstí nerozhodujete vy.“ posunul si Shigaraki kapuci víc do obličeje.
„ A kdo tedy?“ vyjel po něm Shoto.
„ Sensei.“ pokrčil rameny Tomura, a definitivně odešel. Zanechávajíc tak bar v nejistém tichu.
............................................