What a Tragedy [CZ]

?¿Smrt Bere Bez Rozdílu¿?

„ Heeeey.. Máš radši červenou, nebo bílou?“ dloubl Deku do Shotova ramene. Seděli spolu venku, na schodech nějaké polorozpadlé budovy, uprostřed rozbořené ulice.
Nikdo se tu nezdržoval déle než bylo nutné, takže tu byl klid.
„ Proč bych měl mít rád jednu z těch barev?“ zvedl k němu Todoroki hlavu, protože seděl o schod níž.
„ Tak třeba proto, že máš takovou hlavu?“
„ Ani jednu z nich nemám vyloženě  rád-“
„ Tak proč se neobarvíš? Hmmm.. Co já vím.. Třeba na žluto?“ Deku vzal pramen jeho vlasů mezi prsty.
„ Abych vypadal jako Toga?“
„ Pff dobře, tak na žluto ne.“ usmál se Deku, a posadil se k němu, aby si mohl lépe hrát s jeho vlasy.
„ Hehe.. A co na duhovo~?“ navrhl nevinně Deku, když mu pročesával rukou vlasy.
„ Záporák s duhovou hlavou..“ přivřel oči Todoroki. Sám nevěděl, proč mu tu ruku ještě neamputoval. Všichni kdo by tohle zkusili, by byli dávno mrtví.
Deku se při jeho reakci jemně začervenal, ale hned se ovládl. Co bych to byl za zloducha, když se červenám jako malá holka?
Proč se vůbec červenám?! Měl bych nechat jeho hlavu na pokoji.. Ale když ony jsou tak sooooft..
„ Už sis někdy upletl copánky? Vlasy na to máš dlouhý dost..“ zeptal se zvědavě Deku.
„ Už sis někdy ty svoje učesal?“ oplatil mu poznámku Shoto.
„ Tak tohle bylo zlý..“ stáhl se Deku, a založil si ruce na prsou. Od téhle chvíle se na něj odmítal podívat!
„ My máme být zlí, takže...“ nadhodil Todoroki, vědíc, že to Deku jen hraje.
Jenže Deku mohl předstírat naštvání klidně i několik dní, a na to bylo dnešní odpoledne až moc hezké.
Pohladil ho pomalu od vlasů až k tváří, kde ho jemně chytil za bradu, a natočil si ho svým směrem. „ Není to tak špatné, jak jsem si myslel..“
......................

„ Kde to jsmeeeeee?“ protáhl Deku. Zabočili okolo nějaké budovy, přešli pár ulic, potkali pár bezdomovců, až se ocitli u nějaké rezivějící fontány.
„ Když zahneš támhle,“ ukázal Todoroki. „ Měl bys vyjít kousek od domova.“
„ Budu ti věřit.. ~“
....................................

„ Už nikdy ti nebudu věřit!!!“ zakňoural Deku.
„ Za chvíli už tam budeme..“ povzdechl si Shoto.
„ To jsi ale říkal už před hodinou!“ zaskučel Deku. „ A já už nemůžu.“
„ Jsi jako malé dítě.“ stěžoval si Todoroki. Už jen pár ulic, a byli by tam, jenže Deku si usmylel, že Shoto netuší kudy jde. A když si Deku něco usmyslí...
„ Vážně?“ rozzářil se najednou.
„ Eh.. No, jo..?“ přitakal Todoroki.
„ A víš co se dělá s malými dětmi~?“ zeptal se zvláštním tónem hlasu, míříc k němu.
„ Nevím.. Ale jsem si jistý, že mi to povíš.“ prohodil Todoroki, když byl Deku jen pár centimetrů od něj.
„ Ovšem že povím.. To hodné děti dělají..“ zašeptal mu do ucha.
„ No?“
„ HODNÉ DĚTI SE RÁDY NOSÍ!“ vykřikl znenadání Deku, a skočil Todorokimu na záda.
Ten byl v instantním šoku, protože si myslel, že ohluchnul.
„ Jedemeeee horsie, jedeme!“ poroučel hned Deku.
„ Jak si pán přeje..“ zašklebil se Todoroki.
.............................

" Nepředvídatelná zpráva otřásla Tokyem! Ani ti s jasnovideckým quirkem jí nedokázali předpovědět!
Ne moc lidí tuto ženu zná, většina zná pouze jejího manžela.
Endevour, druhý nejslavnější, nejsilnější, nejznámější hrdina.
Dnes ráno s lítosti oznámil tisku, že jeho manželka- nepřál si uvádět jméno- podlehla v nemocnici svým zraněním po pádu ze schodů.