What a Tragedy [CZ]

¿?Mise?¿

Shigaraki's pov.

Tohle není dobré... Brzy začneme nabírat nové členy, a nemáme žádné peníze.. Tohle vůbec není dobré.. Sensei mě bude nenávidět, pokud pokazím jeho plán!
Musím něco udělat.. Hned.
„Hey ksicht-chan." přisedl si ke mě Dabi.
„Co chceš?!" zavrčel jsem podrážděně, kvůli té 'přezdívce'.
„ Tvůj výraz mi přímo říká, abych si k tobě sedl."
„ Vždyť nemůžeš vidět můj obličej." poklepal jsem si na Otce. (Masku.)
Jak mohl být tenhle Dabi tak natvrdlý? Vůbec celá jeho četa je stejná.
Ta blondýnka neustále běhá za Dekuem, jako by si myslela, že jí nevidí. Pff. To těžko. Vycvičili jsme ho k tomu, aby takové věci hned vypozoroval.
Jo a ten Todoroki... Pořád na něj zapomínám.. Moc nemluví, vlastně se vůbec nepodobá svému údajnému bratrovi. Za ním naopak běhá Deku.
A za mnou zase Dabi.
Docela závidím Kurogirimu..
„ Tak řekneš mi co se děje, nebo ne?" šťouchl do mé skleničky Dabi. Neříkal náhodou sensei, že k sobě máme být vlídní?"
„ Liga potřebuje peníze." řekl jsem nakonec popuzen jeho slovy. Měl pravdu. Budeme bojovat bok po boku a v takové situaci jsou hádky nepříslušné. Musím to přijmout.. Ač velice nerad, Sensei má vždy pravdu.
„ Jen to? A tím se tady celou dobu trápíš?" zavrtěl hlavou Dabi.
„ Jen tím?! Ty asi nechápeš jak velký problém-"
„ Pošli do akce mýho bratříčka s Dekem."
„ Dekuem." opravil jsem ho bezděky.
„ Jo, s ním."
„ A proč bych to měl dělat? Vždyť oni nevydrží ani minutu bez toho, aby po sobě neskočili!"
Dabi se na mě podíval nehorázně úchylným pohledem. Bože.. Je jak malé dítě.
„ O to jde." řekl potom, s vážnějším výrazem.
Nechápavě jsem se zamračil, ale to on nemohl vidět.
„ Na misi budou úplně v klidu, to mi věř." přesvědčoval mě dál Dabi.
„ Jak si můžeš být tak jistý? Jedna chyba a všechno je v háji!"
„ Tak zaprvé, Ksicht-chan. Oba jsou mladí, a bez pořádné akce se unudí k smrti. Teda aspoň můj Shoto. Zadruhé, nezdá se mi, že by si šli zrovna po krku. Zatřetí, jestli jim na Lize opravdu záleží, budou si dávat pozor."
Když jsem si konečně přebral jeho slova, byl pryč. A já zase pil sám.
.....................

None's pov.

„ Mise spolu?" vykřikl nadšeně Deku.
„To není fér!!" protestovala hned Toga. „ Já měla jít na misi s Dekuem! Vždyť můj quirk se na vykrádání hodí líp!"
„ Ale já s tebou jít nechci." našpulil rty Deku. „ Já a Todo-chan vás nezklameme!"
Todoroki to nijak nekomentoval. Byl rád, že konečně vypadne. Teď jim předvede, co dokáže. Todoroki Shoto není člověk, se kterým by bylo radno si zahrávat. I když jde jen o loupež, on v tom bude nejlepší. A žádná brokolice ho v tom nezastaví.
„ Kdy máme vyrazit?" optal se na jedinou věc, která ho zajímala.
„ Dnes večer bráško. Tak se připrav." odpověděl Dabi, držící skleničku s průhlednou tekutinou.
„ Neměl bys tolik pít. Nikdy to nedopadá dobře. " napomenul ho Todoroki.
„ Náhodu. Když se opiju, nic si z toho nepamatuju." ohradil se Dabi.
„ No, ale já jo. Když nenadáváš na politiku, tal zpíváš."
„Já zpívám? "zasmál se Dabi. To už ale přiskočil Shigaraki, a skleničku mu pro jistotu sebral.
.....................

Deku seděl na posteli, přemítajíc o nočním programu. Jeden bohatý týpek z města si nedávno koupil prsten s diamanty. Diamanty nejsou jako takové pro Ligu nic cenného. Existují lidé, co za pomoci qirků mění svou krev v již zmiňovaný minerál, nebo ho přímo obsahují jejich slzy.
Tento diamant byl ale modrý.
Modrých diamantů byla na světě jen hrstka, a většinu vlastnila Ruská ambasáda.
Proto když se diamant ve městě objevil, bylo jasné, že se o něm dozvědí všichni záporáci.
Plus byl pan zámožný tak hloupý, že se s drahokamem vyfotil na instastory.
Přemýšlení o průběhu akce nechal na Todorokim. Když se mu nebude něco líbit, udělá si to jednoduše po svém.
Místo toho přešel ke skříni, se skromným množstvím oblečení.
Vyházel všechny černé kousky na podlahu, až z nich vznikla menší hromada.
„ Co se bere na loupežné přepadení, kde mě stejně nikdo neuvidí?" povzdechl si Deku.
V čem bych se tak asi líbil Todorokimu? zahihňal se jako školačka.
Už od prvního okamžiku věděl, že je Todoroki jeho typ. Sice na něj byl nějakou dobu naštvaný za jejich první setkání, ale to po chvíli pominulo.
Todoroki byl chladný, nepřístupný. Byl všechno, co Dekua na lidech přitahovalo. Nechtěl radši moc uvažovat o "zamilovanosti". Nějak se necítil na to, aby mu Todoroki zlomil srdce.
Jo, a měl jizvu.
Deku to nikomu neřekl, ale měl silný kink na jizvy.
Mohlo to být zakořeněno v době, kdy se po přijetí do Ligy řezal. Ne proto, že byl byl v depresi. Ne.
Už před dávnou dobou zjistil, že k bolesti chová jiný vztah než ostatní. Jistá její forma se mu líbila. Vzrušovala ho. (Odtud pochází i jeho záliba v mučení lidí.)
S úsměvem zavrtěl hlavou, když mu na mysl přicházely různé výjevy co by se mohlo stát, kdyby zůstal s Todorokim o samotě.
Radši opět přesunul svůj zrak na hromadu oblečení, ze které bylo nutné vybrat jedny kalhoty a tričko. Mikina? Pfff. Aby se Todoroki nemohl kochat jeho tělem? To tak..
Po dlouhé době plné zkoušení, zahazování, stříhání a výbuchů vzteku na svůj šatník, se konečně rozhodl.
Shigaraki sice trval na tom, aby byli celí zahalení, ale o roztrhaných džínách nic neřekl..
Vzal si tedy svoje oblíbené černé džíny, potrhané všude kde se jen dalo. Původně je našel v kontejneru, byly pěkně ošumtělé a oškubané.
Ale jeho šicí schopnosti z nich vyvedly něco, co by návrháři prohlásili za moderní hit!
Protože měli opravdu moc děr, musel zahájit předčasnou akci s názvem "Silonky".
Šlo o nácvik na večerní misi, kdy se měl vkrást do Togina pokoje, a ukrást silonky, nejlépe šedivé barvy.
K jeho smůle Toga vlastnila jen síťované silonky. No, bůh mu nadělil dokonalou postavu, takže si s tím hlavu nelámal.
Místo trička zvolil černý rolák, o pár čísel menší. Díky jeho velikosti mu byl upnutější, ale rukávy jakž takž seděly.
A ani to nebylo poznat, kvůli rukavicím, které mu vnutil Kurogiri.
Jediné černé boty měl traktorky, s vyššími podrážkami.
Po oblékací etapě nastala etapa zvaná 'Tančení před zrcadlem.'
..........................