What a Tragedy [CZ]

?¿ Bolestná Tma¿?

Deku's POV

„Shinyioooooo!!“
Ze spánku mě probudil otravný zvuk něčího hlasu. Už už jsem chtěl zakřičet něco ve smyslu že jestli ještě jednou bouchne na ty dveře, tak já bouchnu do něj, ale ovládl jsem se.
Nevrle jsem si pro sebe zavrčel. To už musí být ráno? Stiskl jsem víčka pevně k sobě, no ta osoba nepřestávala ve svém konání, čímž zabraňovala mému spánku.
„ Vstávej zelená hlavo!“ uslyšel jsem v povzdálí. Oh, takže tam je i Bakugo..
„ Už jste ho probudili? Musíme do školy! Hrdinové nikdy nechodí pozdě!“ ano, tohle bude nepochybně Iida.
To se takhle všichni navzájem budí? Roztomilé.. Kdyby mě doma takhle někdo probudil, asi bych mu vyrval jazyk a místo něj mu tam narval.
Hmm, třeba budík.
„ Jsem vzhůru..!“ houkl jsem milým tónem. Vzal jsem mobil, abych se mohl podívat na čas.
Huh? Teprve sedm ráno? Kam tak plaší? Však máme školu skoro za rohem...
Konečně jsem uslyšel vzdalující se kroky, jak moji trýznitelé odcházeli.
Ze spodního ke mně doléhaly hlasy ostatních, převážně dívčí jekot.
To na sebe i čekají? A chodí společně do školy?
S těžkým srdcem jsem se zvedl z postele. Co jsem tady, tak se mi spánek vyhýbá.. Možná proto, že nedokážu spát když vím, že okolo mě jsou samí hrdinové... Nebo jsem si zvykl usínat vedle jisté osoby. Všechno je možné.

Z batohu jsem vytáhl tu směšnou uniformu. Prohlížel jsem si střih, přejížděl látku prsty... Ah bože, už teď jí nenávidím..
Jak jsem sem jako malý mohl chtít. Jen z pomyšlení že dýchám stejný vzduch jako oni, se mi dělá špatně.
Rychle jsem se oblékl a zamířil do koupelny. Vzal jsem hřeben, kterým jsem si zajel do vlasů, a pečlivě je pročesával.
(představte si Dekua s vyžehlenýma hlasama 😂)
Po vykonání hygieny, kterou vám jistě nemusím popisovat, jsem byl připraven k odchodu.
Cestou z pokoje jsem chmátl po batohu a černých rukavicích.
Ty mám jak protože se mi líbily, tak protože Sensei řekl, abych nikde nenechával svoje otisky.
...............................................
None's POV

Všichni dorazili na první hodinu v čas, dokonce ani Bakugo nemeškal.
První hodinu měli Půlnoční i, za což byla většina třídy ráda. V jejích hodinách se nemuseli dřít, ani se bát o vlastní život.
Minulou hodinu si vybírali hrdinská jména, a Deku byl jedině rád, že tam nebyl. I když by se jistě nad výběrem svých spolužáků neskutečně bavil..
„ Dobré ráno třído~“ rozrazila energická učitelka dveře. V rukou nesla hromadu papírů, se kterými mrskla o stůl.
Ze všech koutů se hned ozvalo poplašné volání, že o žádné písemce jim řečeno nebylo, a také jste mohli, při správném poslouchání, slyšet i prošení o milost.
„ Dnes žádný test neočekávejte.“ mávla nad jejich projevy Půlnočnice rukou. „ Dnes po vás chci jednu jedinou věc. Pokuste se navrhnout si vlastní hrdinské kostýmy. Ale prosím vás, buďte alespoň trochu kreativní... Na práci máte jen tuhle hodinu, kdo nic neodevzdá má za pět.“
„ A když neumím kreslit?“ zvedla Mina ruku.
„ Ocením i snahu.“ bylo jí odpovězeno. „ Ale pokud si opravdu nevěříte, můžete mi svůj kostým jednoduše popsat. Protože za primitivní panáčky v All Mightově převleku známku vážně nedostanete..“
„Můžeme mít sluchátka?“ zvedla Jiro ruku s dotazem.
„ Ne.“
„ Můžu si sednout k Bakugoovi?“ zeptal se Kirishima.
„ Kámo ty mě opouštíš?“ otevřel Denki uraženě pusu.
„ Ehmm, jasně že ne kámo.“ ujišťoval ho hned jeho spolusedící.
Denki ho probodl o stupeň uraženějším pohledem, když jeho prosbě bylo vyhověno.
„ Rozdejte si papíry, a můžete začít.“ pobídla je učitelka.
Když se nikdo k práci neměl, zvedl se s povzdechem Ojiro, a začal pomalu papíry rozdávat.
Deku sedící vedle Uraraky usilovně přemýšlel.
Kostým... Kostým...
Z Půlnočničiných myšlenek věděl, že škola se jejich návrhy bude z části řídit, a nechá je jim podle nich doopravdy vyrobit. Kdy že se jejich učitelky dotkl?
No, ona byla jediná učitelka, která si s ním při seznamování s učitelským sborem potřásla rukou..
Zbytku třídy řekl svůj quirk teprve včera večer. No nechovali se tak, jak předpokládal. Doufal, že by jim tohle zjištění mohlo napomoct k tomu, aby ho přestaly obtěžovat, alespoň těmi hloupými doteky.
Některé dívky, jako Uraraka, se ho bez problémů dotýkalo nadále, jiné ho donutily přísahat, že jim do hlavy nepoleze. Jak naivní byly..
Z chlapců se ho neštítil jediný Denki s Kirishimou, a u toho prvního pochyboval, že chápe jak velkou převahu mu spokytl..
Vzhledem k tomu, že po jednom doteku mohl slyšet jejich myšlenky kdykoliv si vzpomenul...
Ze třídy bylo dost lidí, kterým mohl číst v hlavě.
Uraraka, které, jak bylo už jednou řečeno, to nevadilo.
Kirishima si s ním už ze začátku plácnul, stejně tak Iida, který si s ním potřásl rukou, takže oni svému osudu neutekli.
A Bakugo na něj sáhl vlastní hloupostí.. A, jak si Deku mohl v jeho hlavě počíst, zatraceně toho litoval.
„ Shini-chan, měl bys začít, nemyslíš?“ dloubla mu do ramene Ochako.
„Oh, jasně.. Trochu jsem se zamyslel.“ usmál se Deku tím stylem, kterým věděl, že má ráda. Hned od něj odvrátila zrak, a dělala, že maluje část jejího kostýmu. No, spíš se tou sytě růžovou pastelkou snažila proděravět papír..