More to Tell

~1~

Slyšela zvuk. Pískání. Pronikavé.
Bylo všude. Otočila se nejdříve na jednu stranu, a pak na druhou, a pak se otočila dozadu za sebe. Nemohla ale odhadnout kde se nachází zdroj tohoto nepříjemného zvuku. Otočila se zpět čelem tam, kde byla předtím. Cítila, že něco není v pořádku. Něco bylo špatně. Náhle se před ní objevila záře bílého světla. Vydala se za ní.
---------------------------------------------------------
Otevřela oči.
Viděla strop jejího pokoje. Zvedla se.
Poslední dobou její snění začínalo být divnější a divnější. Stále dokola byla tma, a náhle se vždy objevilo to světlo. Vždy ale trošku jinak. Ale pointa byla vždy stejná, šla za tím světlem, ať už jí v tom chtělo zabránit cokoliv. Jednou šla po něčem velice žhavém až skoro necítila chodidla. Jednou stále narážela do velkých předmětů a ona padala a padala. Jednou dokonce i běžela, jako kdyby za ní bylo něco co by jí chtělo ublížit.
Rychle dýchala a párkrát rychle za sebou zamrkala, aby se zbavila špatného pocitu. Zavrtěla hlavou a očima sjela na talisman který měla na nočním stolku. Nandala si ho a zvedla se.

Po snídani a po všem, co každé ráno opakovala, vešla do stáje. V zadním boxu na ní čekal velký černý hřebec, a když si jí všiml, radostně zafrkal a natahoval k ní hlavu. Evelyn se zasmála. ,,Ahoj Gullfe," pohladila Gullfaxiho když otevřela box a vytáhla z kapsy červené jablko, které hřebci podala. Ten ho bez váhání příjmul a začal ho přežvykovat. Evelyn se rozhédla po stáji. Nikdo zde nebyl, ani člověk, ani kůň. ,,Odjeli beze mě, co?" znovu pohladila Gullfaxiho po jeho lysině. ,,Vyrazíme."
Nasedlala Gullfa, nandala si na jednu ruku rukavici, vzala si svůj luk se šípy a vyvedla svého koně ze stáje. Když na něj nasedla, opadla z ní veškerá nervozita z toho divného snu a na tváři se jí objevil velký úsměv. Poté pobídla toho mohutného hřebce, a cvalem vyjeli z brány a mířili do lesa.

U řeky zpomalila do kroku a mezi větvemi zahlédla hnědé špičaté uši. ,,Mám vás," šeptla s pobavením a snažila se co nejpotišeji přiblížit se k místu kde postávali dva koně s jezdci. Vložila šíp do luku a natáhla tětivu. Pustila ji a šíp se zabodl do stromu vedle hlavy jednoho z jezdců. Ten sebou šokovaně škubl. Evelyn se začala smát a vyjela ze křoví směrem k nim. ,,Hej!" vykřikl Benjamin, člověk kterému patřila ta hlava. ,,Tak ses přece jen objevila," řekla s úsměvem Olivia, druhý jezdec. ,,mysleli jsme, že v tý posteli zůstaneš navždy."
,,No jo, možná jsem si trochu přispala." vytáhne šíp ze stromu a zastrčí si ho zpět do toulce.
,,Pojeďme." Benjamin pobídne svého koně a přebíhá s ním po mělké straně řeky, Olivia a Evelyn hned za ním. Vjeli na louku kde nechali pást koně a šli k řece na druhém konci louky. Odložili si u blízkého stromu luky a šli blíže k vodě. Olivia si vyzula boty a začala našlapovat po hladkých kamenech ve vodě. Ben si sedl pod strom a Evelyn si též vyzula boty, vytáhla si nohavice, sundala si rukavici a brodila se řekou.
,,Bene, pojď za náma." ozvala se Olivia a přistoupila blíže ke stromu kde se nacházel Ben. Ten jen obrátil oči v sloup a ani sebou nehnul. Olivie se otočila na Evelyn a mrkla na ní, a ta se hned zašklebila a začala se plížit k Benovi. ,,Teď!" vykřikla se smíchem Olivia když byla Evelyn co nejblíž, a začaly na Bena cákat vodu. Obě se smály, zatímco Ben si zakryl obličej a rychle se zvedl. ,,Já vám dám.." ušklíbl se Ben a skočil do řeky přímo před Oliviu, kterou shodil do řeky celou. Začal se smát, a když se Evelyn pokusila ho též shodit, on se zkrčil, chytl ji za kotník a ona spadla do hluboké části řeky. Na chvíli byla pod vodou celá, ale okamžitě se vynořila a na Bena hodila naštvaný pohled. On jí ho ale neopětoval, neboť Olivia ho už měla ve spárech a držela ho pod vodou. Evelyn doplavala k jednomu z kamenů, chytla se ho a se smíchem je pozorovala. Zdálo se, že Olivie vyhraje, to se však obrátilo a najednou byli oba ve vodě. Ben chtěl Olivii ještě něco provést, ale když si všiml že vyčerpaná plave ke kraji, raději jí nechal být a plaval na pevninu za ní.
Všichni z vody vylezli a snažili ve vyždímat co nejvíce vody z mokrého oblečení. Evelyn byla donucena si rozpustit svůj drdol který jí dal ráno dost práce, a Olivia se jí jen šklebila.
,,A to jsem si chtěla dneska ještě zastřílet.." zanaříkala Olivia, zatímco Evelyn zvedala svůj luk s toulcem ze země. ,,A proč nemůžem? Kvůli tomu že jsi se trochu namočila?" Evelyn se vytáhla do sedla a znovu si nasadila svou střeleckou rukavici. ,,Já střílet teda jdu." ,,Já taky." Ozval se Ben a vytáhl se na svého koně. Olivia něco zamručela, vysedla na koně a všichni tři už se řítili na cvičiště.
Byli zde připravené ručně vyrobené terče, které kdysi se svými přáteli vyrobila. Všichni tři se zastavili. ,,Tak kdo první?" Zeptá se Evelyn a pozoruje rozlehlou louku nazývanou cvičiště. ,,Já pojedu," houkne Ben a okamžitě pobídne svého koně Conana. Ten jede cvalem přes celou louku, a oni nezpomalí když Ben pustí otěže, otočí se do prava a začne střílet na terč. Vystřelí poprvé, a trefí se do prvního terče, přímo doprostřed. Podruhé však mine, co třetí se trefí do kraje a po čtvrté se též trefí do kraje. Prudce zabrzdí a otočí se na dívky postávající s koňmi na druhé straně louky. ,,Teď my." Šeptne vzrušeně Evelyn Gullfaxovi do ucha, ten jen nervózně přešlápne. Evelyn pobídne a vyjede rychlým cvalem. ,,Máš odvahu." Slyší za sebou volat Oliviu.
Pustí otěže, otočí se do prava a připraví se. Vystřelí poprvé, trefí se kousek od prostředka. Vystřelí po druhé, tretí se přímo doprostřed. Vystřelí po třetí, trefí se do kraje.
Připraví si luk na čtvrtý výstřel, ale Gullfaxi najednou prudce trhl hlavou zděšením a zabrzdil. Poté vykopl a rozběhl se někam pryč, to ale už Evelyn padala na zem.
,,Evie!" uslyšela hlasy.