More to Tell

~2~

Ležela na studené zemi. Pomalu se zvedla a chvíli jen stála na místě a dívala se kolem. Další sen se světlem, jasně, chápu.
Tentokrát ale neslyšela žádné pískání.  Tentokrát ne. Najednou ale, uslyšela kroky. Dlouhé, hlasité kroky.
Kroky měli zdroj, podívala se odkud ten zvuk šel. V temném místě ale přece jen uviděla stín. Blížil se k ní. Tmou. Neviděla ho, ale ten stín ji svým způsobem děsil. Najednou v ní projela palčivá bolest, ona vyjekla a zhroutila se na zem. Rukama se opírala o zem a snažila se překonat tu bolest. Přímo před její hlavou byli dvě vysoké boty. Překousla tu velkou bolest a zvedla hlavu na člověka, který stál před ní. Byl to velice vysoký černovlasý muž, a jen ztěžka mu viděla do obličeje.
,,Zdravím tě, Evelyn." řekl jemným, ale přesto silným hlasem a usmál se.
---------------------------------------------------------

Probudila se. Byla zase ve svém pokoji. Přetočila se na bok a přetáhla přes sebe větší kus přikrývky. Na chvíli znovu zavřela oči. Co se včera stalo?
Najednou jí do pokoje vtrhla Olivia a za ní hned její teta, Sofie. Evelyn se lekla a sedla si do sedu. ,,Ah díky bohu jsi v pořádku!" řekla Olivia a obejmula jí.  ,,Co.. co se včera stalo?" Byla to hned první otázka co jí napadla. ,,Spadla si z Gullfa má drahá, lekl se. Nejspíš to byl nějaký zajíc.." odvětila Oliviina teta a Evelyn na chvíli ztuhla. Na všechno si v tu ránu vzpomněla. Cítila jako kdyby byla znovu na Gullfaxovi. Uviděla ten.. obrys.
,,Ne. To nebyl zajíc." probrala se z transu a podívala se na Olivii a na její tetu. ,,To byl člověk."
,,Člověk? Tady? No.. možná když si někdo řekl že si udělá dlouhou procházku, nejbližší vesnice není zrovna blízko. Ale co by dělal u cvičiště?" Zamyslela se Olivia a pohlédla z okna. ,,Netuším." Šeptla Evelyn.

To odpoledne byla zase ve stáji. Nandala Gullfaxovi bezudidlovou uzdu a vyvedla ho potichu ze stáje. Gullf zafrkal. ,,Shh chlapče.. nechci aby věděli že někam takhle narychlo jedu, hlavně po tom pádu.. ale neboj, hned budeme zpět." zašeptala mu Evelyn do ucha a vyhoupla se na něj. Pobídla a vyjela z hlavní brány.

Jela klusem po lesní cestičce, poté odbočila na louku a vyrazila směrem ke cvičišti. Vyjela na něj, a uviděla že v terčích zapomněli její šípy, a tak k nim dojela a vytáhla je. Otočila se a vyrazila k místu, kde si myslí že tak nejspíše viděla tu siluetu. Pokud si nějakou vůbec viděla. Řekla si v hlavě.
Dojela ke stromům kde se nacházelo i menší houští a seskočila z koně. Došla přímo k tomu místo a prohlížela si to. Nic.
Přešla malé borůvčí a stála přímo za houštím, když v tom si všimla malé dýky s modrou rukojetí. Uvidiveně se na ní dívala a opatrně jí zvedla ze země. Pořádně si jí prohlédna. Někdo tady byl. S dýkou. A vyděsil Gullfa.
Dýku si schovala a vrátila se zpět ke Gullfaxovi. Pohladila ho po krku, vzala ho za otěže a odvedla ho ke kamenu na který vylezla. Už už chtěla vylézt i na Gullfa, když v tom uslyšela pískání. Nebylo to však pískání jako v jejích snech. Bylo to lidské pískání. Někdo tu byl a pískal si. Zpanikařila a začala se rozhlížet kolem sebe. Nikoho však neviděla. ,,Halo?" Vyhrkla a chytla se pevně Gullfaxiho, který jisto jistě pískání zaznamenal také, neboť jeho uši byli ostře nastražené a kroutili se za zvukem.
Pískání utichlo. Ona pohledem přejížděla po celém prostoru, a když se jí konečně dostal zpátky pocit bezpečí a klidu, a Gullf už taky přestal být rozrušený, vyskočila na něj a jela pryč.

Dojela k řece, kde včera blbla se svými přáteli. Slezla z Gullfaxiho, nechala ho se napít a ona se naklonila nad vodu a opláchla si s ní obličej. Chtěla ze sebe smýt ten menší šok z toho pískání a na chvilku se uklidnit. Gullfaxi ale najednou prudce zvedl hlavu a díval se na druhý břeh.
,,Zdravím tě, Evelyn."  prudce zvedla hlavu a vyjekla. Na druhé straně řeky stál úplně ten samý muž jako z jejího snu. A ten jeho hlas byl též úplně stejný jako z jejího snu. Muž se jen potichu zasmál a přes větší oblásky kamenů šel přes řeku až k ní. Ona se cítila trapně. ,,Um.. omlouvám se, vylekal jste mne." Zamumlala a ten muž se jen usmál a podal jí ruku aby jí pomohl vstát. Přijmula jeho ruku a pomalu se zvedla. Nevěděla co říct, a tak na něj jen hleděla, zatímco Gullfaxi vedle nich pronikavě zafrkal. Muž na něj pohlédl. ,,Hezký a silný kůň, je vidět že má temperament." Pověděl a s úsměvem se podíval na Evelyn. Jeho oči jakoby jí pronikaly přímo až do duše. ,,Eh.. ano.. děkuji. Jmenuje se Gullfaxi." Odvětila a pohladila svého hřebce. ,,A.. kdo jste? A co tady děláte?" 
Muž se znovu usmál. ,,Mé jméno je Loki, a jsem.. z Asgardu." Natáhl ruku ke Gullfovi, ale ten uhnul hlavou. Ruku znovu zklopil. ,,Za ten včerejší den se omlouvám, nechtěl jsem vás i vašeho koně vyděsit."
,,Ah, to nevadí, to je v pořádku."
,,Určitě? Ten pád vypadal, nepříjemně." Přejel jí mráz po zádech. Jeho tón hlasu se jí vůbec nelíbí. Znervózněla. ,,Ano, jsem v pořádku."
odmlčela se. ,,Z Asgardu? O tom místě jsem neslyšela, kde to je?" pokusila se o upřímný úsměv, ale ten se vytrácel při jeho pohledu. On se nad tím faktem, že jí dostal do rozpaků, usmál.
,,Není to na Zemi, ani nikde jinde kde si myslíš že by to mohlo být. Je to planeta." Ona jen překvapeně zamrkala. Není snad opilý? No.. nezdá se tak.
,,Planeta?" Vyhrkla  překvapeně.          
,,Ano, a myslím že by jsi to tam určitě ráda znovu viděla." Zasmál se a chytl jí za paži.