More to Tell

~10~

Loki vešel do Evelynina pokoje a uviděl jí jak seděla na pohovce a obímala polštář. Měla otevřené oči a dívala se někam do země.
,,Neruším?" Zeptal se Loki s trochou pobavení v hlase.
,,Ne ne." Odpověděla, ani se na něj nepodívala. Loki jen protočil očima a sedl si vedle ní na pohovku, opřel se a dal si nohy přes sebe na stůl. V tu chvíli na něj Evelyn se zmatením pohlédla. ,,Co to děláš?"
Lokimu se objevila v ruce kniha a otevřel ji. ,,Chtěl jsem si číst, ale nemohl jsem najít nějaké klidné místo." A taky jsem nechtěl být sám.
Evelyn se potichu zasmála a ze stolku zvedla svou knihu.
Chvilku tam jen seděli a četli. Loki si sundal nohy ze stolku a sedl si co nejblíže k Evelyn. Ta na něj hodila rozpačitý pohled a její tváře se zbarvily do mírné červené.
,,O čem to je?" Zeptal se a nakoukl přes její rameno. Mírně se o ní otřel a Evelyn ztuhla. Loki se pobaveně usmál. ,,No.. právě teď tam řeší nějaký vraždy dvou dívek, a vlastně ta hlavní postava o tom musí napsat reportáž, ale začíná se to trochu vymikat kontrole." Pohlédla na Lokiho a pak zpět na knihu. ,,Vím že má tohle i seriálovou verzi, a Olivia jí určitě viděla. Tahle kniha by se jí líbila." Zavzpomínala si na svou kamarádku a posmutněla. Loki se od Evelyn trochu odtáhl. ,,Pověz mi něco o ní, i o tom tvém druhém kamarádovi."
Evelyn na něj pohlédla jako kdyby si myslela že o nich celou dobu nevěděl, poté odvrátila zrak a podívala se z velkého okna.
,,Olivia je skoro jako moje sestra, a Ben skoro jako můj bratr. Vyrůstala jsem s nima celý život na statku u Oliviiny tety a jejího strejdy. Její rodiče bydlí v dalekém městě, párkrát jsem je i potkala. Benovi rodiče jsem však nikdy nepotkala, ale z toho co mi Ben říká, moc příjemní nebudou."
Knihu odložila a přitáhla si kolena k bradě. ,,Stále si pamatuju den kdy jsem poprvé spatřila Gullfaxe. Byl už odrostlé hříbě a měl se už obsedlávat.
Přišla jsem k výběhu když mi chtěla Olivia ukázat Bellu, a on přišel za náma a začal do mě strkat čumákem. Byl tak rozkošný." Evelyn byla smutná. Loki jí chápal, cítil její bolest s každým dnem co byla na Asgardu. I když se usmívala nebo vypadala šťastně, Loki cítil tu bolest v jejím těle.
A nebo to je ta moc co má v sobě.
Loki do ní drkl loktem a povzbudivě se na ní usmál. Ona mu úsměv oplatila a vrátila se ke čtení.
Pojďme si užít trochu legrace.
Loki si položil nohy na pohovku a opřel se o Evelyn. Ta ztuhla. Loki vytáhl znovu svou knihu a mávl rukou.
,,Udělej si taky pohodlí."
Evelyn se opřela o pohovku a zhluboka se nadechla. Lokimu hrál na obličeji pobavený úsměv a držel se, aby se nerozesmál. Bavilo ho jí takhle popichovat, s tím že věděl jak nepříjemné tohle pro ní mohlo být.

Evelyn se zavrtila a nahlas  si povzdechla. Loki se na ní otočil a
pobaveně se usmál. ,,Děje se něco?" Už zde seděli více jak hodinu a ani jeden z nich nepromluvil, takže Lokiho hlas vyzněl velice zvláštně, když prolomil toto ticho.
,,Ah.. nic, jen je hrozný vedro." napila se ze sklenice která byla položená na stole, a Lokimu pohled poté oplatila.
,,Tak to mám nápad." Zvedl se. Ona se zvedla též a následovala ho z místnosti.
---------------------------------------------------------

Už ušli nějaký kus cesty. Všude okolo byli vysoké jehličnaté stromy a skrz jejich obrovské větve do lesa pronikalo příkré světlo. Evelyn se Lokiho nezeptala kam jdou a myslela si, že i kdyby se ho zeptala, stejnak by jí to nejspíše neřekl. Ale i za tak krátkou dobu, mu důvěřovala. Jak se k ní celé ty dny chová, jak s ní tráví čas, cítila, že mu po tom všem důvěřovat může.
Když si uvědomila že Loki jí právě zmizel za křovím, zrychlila krok.
Náhle jí oslepila záře ze slunce a tak si musela zakrýt oči.
Když si je znovu odkryla, uviděla před sebou velké jezero. Ztrnula. Loki se na ní otočil a jeho velký úsměv jí povzbudil. ,,Nikdo sem nechodí. A vůbec, pochybuji že o tomto místě někdo vůbec ví." Řekl a šel blíže k vodě. Evelyn si užasle prohlížela celé jezero a spěchala za Lokim.
Stoupla si vedle něj a v očích měla jiskřičky. Loki se na ní s úsměvem podíval a pak pohled upřel na vodu.
U břehu se náhle objevila zelená záře a Lokiho úsměv se zvětšil. Udělal pár kroků do předu, a než se Evelyn zpamatovala, Loki stál na vodě. Evelyn na něj s překvapením a menším zděšením hleděla. On rozpjal ruce a dvakrát dupnul, aby jí ukázal, že na vodě opravdu stojí. Voda se pod jeho dupnutím zachvěla. Evelyn na něj nevěřícně hleděla, když v tom Loki k ní natáhl ruku a zval jí, aby se k němu připojila. Evelyn váhala.
,,Věříš mi?" Zeptal se, ruku měl stále nataženou. V tu chvíli ho Evelyn bezmyšlenkovitě za ruku vzala a vstoupila k němu na vodu. Přitáhla se k Lokimu a pevně se ho chytla. Právě teď jí to bylo fuk, protože sakra, stála na vodě.
Trochu se od Lokiho odtáhla, avšak stále ho držela za ruku, a dívala se dolů na vodu pod sebou. Loki se na ní znovu povzbudivě usmál a vedl jí po vodě. ,,Jak to děláš?" Zeptala se ho užasle po chvíli a podívala se mu přímo do očí, když se on zastavil a otočil se čelem k ní. ,,Nemáš ani ponětí kolik toho ještě dokážu." řekl a kolem nich se objevila stejná zelená záře. ,,Loki?" šeptla trochu ztrnule s menším pobavením, když na sobě uviděla bílo-černé plavky, i on na sobě nějaké měl. ,,Loki ne ježiš." Řekla ve spěchu se smíchem, když v tom se najednou oba dva ponořili do vody.

Evelyn se rychle vynořila nad vodu a snažila se popadnout dech. Loki byl jen kousek od ní a začal se jí smát.
,,Nechápu.. co je tady.. vtipného.." Řekla, stále se snažila nabrat více dechu a připlavala k němu. Začala se smát a cákla na něj vodu. On si zakryl obličej a se smíchem jí to oplatil.
Evelyn raději doplavala kousek ke břehu, aby se neutopila, a Loki jí následoval. Když ucítila pod nohama zem, otočila se na Lokiho a začala se mu šklebit. On nahodil svůj zlověstný úšklebek, skočil na ní a začal jí lechtat. Loki jí po chvíli postrčil blíže ke břehu a přišpendlil jí k zemi. Její celé tělo bylo ponořené, až na hlavu. Evelyn ho s pobavených úsměvem pozorovala. Byla udýchaná a její tělo už nebylo schopné pohybu.
Loki se nad ní nakláněj a pozoroval ji.
,,Vyhrál jsem." Řekl vítězslavně a překulil se vedle ní. ,,Jenom dneska." Popíchla ho a vylezla z vody. Loki jen něco pobaveně zabručel a vydal se za ní. Evelyn padla do trávy a mávla na Lokiho aby si lehl k ní, on tak učinil.
A tak tam jen spolu vedle sebe leželi, oba dva vyčerpaní ale přesto spokojení. Evelyn se zachvěla zimou. Bylo sice šíleně vedro, ale jak vylezla z té vody, byla jí menší zima. Pohlédla na Lokiho, a on na ní. ,,Je mi zima." šeptla. Loki se jen usmál, přitáhl si jí k sobě a ovinul kolem ní své ruce.
,,Loki.. co to děláš.." znovu zašeptala, šokovaně, ale i pobaveně. Myslela si že nějakým kouzlem je zas učiní suché a oblečené.
,,Není to snad lepší?" Zeptal se.
,,Je." Odpověděla velice potichu, zavřela oči a vychutnavála si okolní atmosféru.