More to Tell

~12~

Už je to pět ní, co Evelyn vypálila tu díru do země. Je to pět dní, co neviděla Lokiho, ani nikoho jiného, kromě služebné která jí nosila jídlo.
Seděla na posteli, opírala se o polštář a v ruce svírala tužku. O pokrčené nohy měla opřený bloček který si donesla ze Země a snažila se do něj načrtat něco smysluplného, ale jako kdyby se vše vypařilo. Ruka se jí třásla a po chvíli si bloček i s tužkou znovu schovala pod postel. Obličej si dala do dlaní a uronila pár zbytečných slz. 
Po nocích brečela často, potichu, a dávala pozor aby jí nikdo neslyšel, ale už dávno pochopila, že už to nemá smysl. Slzy jí domov nevrátí.
Věděla, že se vrátí domů, co z ní tu věc dostanou, ale něco jí na tom prostě.. nesedělo.
Otřela si tváře do rukávů své mikiny a když znovu vzhlédla, uviděla Lokiho uprostřed místnosti. Lekla se ho, ale ne tak, aby ucukla nebo vyjekla. Jen na něj hleděla svým prázdným pohledem, ani neodvrátila zrak. On jí pohled oplácel. Bez známek emocí, kamenný. Přistoupil blíž k posteli a sedl si na okraj postele. Evelyn ho celou dobu sledovala.
Oba dva mlčeli.
,,Omlouvám se, že jsem za tebou dlouho nebyl. Věci se trochu zkomplikovali." Evelyn mlčela. Nevěděla co mu má na tohle říct.
,,Poslyš.." hleděl do země. ,,Asi tu budeš ještě nějakou chvíli, však víš, je to složitější než jsme si mysleli.." odmlčel se a až teď na ní pohlédl.
,,Nechtěla by ses podívat na Midgard?"
Ona na něj vrhla překvapený pohled.
Chvíli mlčela, stále mu hledíc do očí.
,,Z..Zemi? No.. ráda.. ráda bych.. " vykoktala překvapeně. Vůbec nic takového od něj nečekala. On jí konečně věnoval jeden z jeho příjemných úsměvů, zvedl se, a natáhl k ní ruku. Evelyn jí hned přijmula a s jeho pomocí se zvedla. ,,Potřebuješ se nějak připravit?" Otázal se.
Evelyn zavrtěla hlavou. ,,Jsem připravená.. myslím."
---------------------------------------------------------

,,Ježiš zase tohle.." zaklela tiše Evelyn, když spolu s Lokim stáli před Bifrostem. On se na ní pobaveně usmál a stiskl její ruku pevněji.
,,Nemusíš se bát."
Když vešli dovnitř, Loki Evelyninu ruku pustil a podíval se na muže stojícího uprostřed místnosti s mečem v ruce, Heimdalla. Kývl na něj a on kývl na zpět. Meč zastrčil nejspíše do spouštěče duhového mostu a otočil s ním. ,,Připravená?" Zeptal se Loki a znovu natáhl k Evelyn ruku. ,,Snad ano." Znovu jí přijmula a vydala se s Lokim vstříct nyní otevřenému Bifrostu. ,,Drž se mě." Pokynul ní. Evelyn mu hned omotala ruce kolem pasu a přitiskla se k němu. On si jí rukama přidržel blíž u sebe a naposledy se pohledem přesvědčil, že je Evelyn v pořádku. Udělali poslední krok a oba oslepilo duhové, zářivé světlo.
,,Tohle je šílený!" Zařvala Evelyn a na tváři měla obrovský úsměv plný úžasu. Loki se hlasitě zasmál a stisk jeho rukou trochu povolil. Evelyn vyjekla, bála se že mu vyklouzne z náruče a zůstane tu napospas vesmíru. ,,Aaaa nepouštěj mě!" též se zasmála, znovu cítila jak jí Loki znovu tiskl k sobě.
Viděla hvězdy. Věděla planety. Viděla celý vesmír. Nemohla tomu uvěřit. Bylo to úžasné.

Ucítila pevnou půdu pod nohama. Záře zmizela, a ona s Lokim v objetí stála na louce. Na dost známé louce.
Na tváři měla zářivý úsměv, a když pohlédla na Lokiho, ten se na ní také usmál a pustil jí z objetí. ,,Veď mě."
Evelyn ani nepřemýšlela, chytla ho za ruku a rychlým krokem šli spolu směrem k jejímu domovu.
V lese už to nevydržela a rozběhla se, Loki její ruku pustil a pomalejším během jí byl hned v patách.
Zastavila se před velkou, otevřenou bránou. V dáli uslyšela hrát známou melodii.

Just looking for a protector

Olivia měla vždy zvláštní vkus na hudbu, ale Evelyn se to také vždy moc líbilo.

God never reached out in time

Ještě pár kroků.

There's love, that is a savior

Pár kroků a bude doma.