More to Tell

~11~

,,Takhle to nepůjde." Řekla Evelyn a svírala svůj náhrdelník v ruce. Loki něco zamručel a podíval se do jedné z knih, které se váleli na velkém stole.
Ráno za ní přišel, že má nějaké nápady které by chtěl otestovat. Pro Evelyn to znamenalo, že čím dřív se to povede, tím dřív bude zpět na Zemi. Ale nefungovalo to. Nic z toho. Díky bohu už nemusela cítit tu šílenou bolest, která s ní otřásla poprvé, když se o to ti lidé pokoušeli.
,,Jak to jde bratře?" Do místnosti znenadání vešel Thor a přistoupil ke svému bratrovi, který stál u velkého stolu a zhlížel dolů do knihy.
,,Nic moc bratře." Oba zvedli své pohledy směrem k Evelyn. Ta nervózně zklopila zrak a náhrdelník si znovu nasadila.
Thor k ní přistoupil a to jí donutilo se na něj podívat. ,,Zkus všechnu sílu vsoustředit do jednoho místa v těle, třeba do ruky."
,,To není dobrý nápad." Ozval se Loki a přistoupil k nim o kousek blíž. Thor na něj upřel svůj zrak. ,,Nevíme v jakém pokročilém stádiu to je, mohlo by jí to tu ruku roztrhnout." Namítl Loki a podíval se na Evelyn, která se snažila zachovat si klidný pohled.
,,Ale to není jisté, a kdyby ta síla byla jen na jednom místě, lépe by se zní dostala pryč." Otočil se zpět k Evelyn.
,,Zkus to, jen na chvíli."
Evelyn zavřela oči, ruku si trochu odtáhla od těla a soustředila se aby svou sílu ovládla. Bylo to ale velice složité. Cítila jak v ní nyní zuřivě proudila a nechtěla ji uposlechnout. Když konečně cítila že se jí to podařilo, uvolnila se, a následovně uslyšela šílený hluk.
Otevřela rychle oči a ruku si přitáhla zpět k tělu. Stále ji však měla.
Ruku měla předtím nasměrovanou směrem k zemi, kde se teď vznášel obláček prachu. Polekaně se podívala na dva bratry před ní, kteří ztrnule pozorovali velkou díru v zemi. Tak velká zase nebyla, ale kdyby mířila třeba na člověka, bylo už by po něm.
Loki se po chvíli podíval na svého bratra, který stále upíral pohled na díru. Evelyn vyděšeně pohlédla na svou ruku a nějak moc jí to neuklidnilo.
Když si jen vzpomněla, jak byla včera s Lokim u jezera. Jak se ho dotýkala.
Co kdyby mu nedopatřením takhle ublížila?
,,Evie." řekl a natáhl k ní ruku. Evie.
Ona zkřížila ruce před sebe v obranném gestu. ,,Prosimtě hlavně se mě nedotýkej." Řekla rychle a vrhla na něj omluvný, avšak vyděšený pohled. ,,To je v pořádku." Udělal dva rychlé kroky a stál přímo u ní. Evelyn pohltila tma.
---------------------------------------------------------

,,Dobrá. Promluvím s otcem." Uslyšela Thorův hlas s klapnutím dveří. Evelyn pomalu otevřela oči. ,,Loki?" Šeptla potichu a snažila se zvednout do sedu.
,,Hey.. ahoj." Přisedl si k ní. ,,Jak se cítíš?"
,,Jsem v pohodě.." chytla se za hlavu.
,,Možná jen.. v šoku?" uchechtla se.
Loki se na ní usmál.
,,Co jste tu řešili s Thorem?" zeptala se a pohlédla mu do očí. On jí pohled oplatil. ,,Nic důležitého." řekl a poposednul si k ní. Natáhl k ní ruku, ale ona zavrtěla hlavou. ,,Loki.. viděl jsi přece co se stalo.." šeptla.
,,Ano viděl." Stále jí hleděl do očí.
,,Ale chceš mi ublížit?"
Evelyn tato věta zaskočila. ,,Ne."
Loki se dotknul jejího ramene, a poté si jí přitáhl blíže k tělu. Ovinul kolem ní své ruce, a jí se zrychlil dech. Obejmul jí.
Evelyn z toho všeho bolela hlava. Po tváři jí začali stékat slzy, a podle trhavého nádechu Loki poznal že pláče. ,,Shh.." Odtáhl se od ní.
,,Neplakej.." šeptl ukliňujícím hlasem a palcem jí setřel slzy ze tváře. Evelyn se cítila trapně. Nechtěla, aby jí Loki viděl takto brečet, ale ona si nemohla pomoct. ,,Promiň.." šeptla a zabořila hlavu do jeho hrudi. Slyšela uklidňující tlukot jeho srdce. Zavřela oči.
Chtěla domů. Chtěla hrozně moc domů. Nechtěla tady být. Necítila se tu příjemně. Ale Lokiho přítomnost je velice příjemná. Jak se ale mohla takto poddat? Unesl jí, a ona se tady s ním teď obímá. Nehodlala v tom ale přestat. Něco na něm bylo. Něco, co jí uklidňovalo.
Loki jí hladil po vlasech, když v tom se Evelyn od něj odtáhla a podívala se mu znovu do očí. On se usmál, a ona taky. ,,Měla by jsi se ještě prospat." Zvedl se. Chytl jí za ramena A pomalu jí položil zpět do lehu. Už se chtěl otočit ale jít, ale Evelyn ho chytla za ruku. Místnost už dávno zalilo šero. Takže jeho výrazné oči ve tmě zářily jako dva modré drahokamy. Loki jí přejel palcem po ruce, a poté její ruku pustil. ,,Dobrou." šeptl a vyšel z místnosti. ,,Dobrou." odvětila potichu, přetočila se na bok, přetáhla přes sebe přikrývku a usnula.