More to Tell

~8~

,,Já už nic dělat nebudu." Řekl naštvaně Loki. Nemohl uvěřit, že oni po něm zase něco chtěli. Přivedl sem Evelyn, přesně jak měl. A oni chtěli, aby jim ještě pomohl z ní tu magii dostat. Zase to celé udělám já, že?
,,Loki, musíš nám pomoct. Bez tebe to nezvládneme." nahodil Thor trochu zoufalý tón. ,,Ne. Omlouvám se bratře." S těmito slovy Loki odešel.

---------------------------------------------------------

Loki se procházel zahradou s knihou v ruce. Konečně mám klid.
Zpěv ptáků se rozezníval všude po okolí, a on s menším vyčerpáním usedl do trávy pod strom a do knihy se začetl.

Četl nejspíše půl hodiny, než ho nervozita zkolila, knihu zavřel a zvedl se. Potřeboval vědět jak budou postupovat, a co všechno na Evelyn vyzkouší. Cítil nějakou menší zodpovědnost za ní. Přece jen, slíbil jí, že jí vrátí zpět na Zem. To nehodlal dodržet. Potřeboval jí ale udržet v domnění že mu na ní záleží a že skutečně svůj slib dodrží. Ale nebyla mu úplně ukradená.

Vešel do jejího pokoje a zacloumala s ním zvláštní atmosféra která v pokoji panovala. Den už se zase blížil konci. Slabší paprsky slunce pronikaly dovnitř přes průhledné závěsy, ptáci venku už jen potichu pozpěvovali a vše se najednou zdálo velmi klidné.
Po stolku před pohovkou byli roztahané papíry, na kterých bylo spoustu zaškrtaných slov. Loki ke stolku přistoupil a nadzvedl jeden z papíru, který tak zaškrtaný nebyl.
'Olivie a Bene' nic více zde nebylo.
Do druhé ruky vzal fotku která ležela na některých papírech. Znovu si přečetl krátký text na papíru a podíval se na fotku kterou držel v ruce. Jeho tvář zkřehla a fotku s papírem znovu položil na stolek. Otočil se a přistoupil k posteli, na které ležela Evelyn ve svém midgardském oblečení. Její šaty se váleli po zemi a na posteli bylo spoustu otevřených knih v Asgárdském jazyce. On věděl že Asgárdštinu neovládala, a nejspíše se snažila jí porozumět.
Loki knihy posbíral a odložil je na noční stolek, poté se zaměřil na Evelyn. Ležela trochu pokrouceně, nejspíše usla když se snažila jednu z knih přečíst. Loki se k ní naklonil a mírně jí nadzvedl. Neměl v plánu jí vzbudit. Jednou rukou jí rozepl zip u mikiny a tu se následně pokusil sundat.
Odložil ji na rám postele a Evelyn uložil do více příjemného lehu. Přikryl jí přikrývkou a zadíval se na ní. Vypadala tak klidně, ale on tušil že její mysl musí šílet.
Věděl, že by neměl, ale neodolal. Ruku si položil na její čelo a ponořil se do její mysli.

Všechno šíleně hučelo. Byl to odpuzující a otrávený zvuk. Všude blikaly barvy. Bílá. Černá. Bílá. Černá.
Zem se propadla a on padal dolů.
Červená. Zelená. Červená. Zelená.
Všechno se točilo a vytvářelo to pronikající obrazce rychle se ztrácejíc, zatímco se tvořili nové.
Růžová. Bílá. Černá. Modrá. Zelená.
Spadl do zelené trávy. Hučení přestalo. Loki se zvedl. Pád nebyl bolestivý, on tu přece ani vůbec nebyl.
Před ním stál vysoký hřebec. Gullfaxi.
Loki poznal Evelynina hřebce. Něco ale nebylo v pořádku. Jeho oči byli černé. Až moc hluboce černé. Nebyla to ani černá jako barva, byli prostě prázdné.
Hřebec pohodil hřívou, otočil se a šel od Lokiho pryč. Loki se vydal za ním.
Po chvíli chůze se před nimi vynořili dvě postavy. Menší blonďatá dívka, kterou si Loki pamatoval z Midgardu, a vyšší kluk s tmavě hnědými vlasy. Stáli k němu zády a zírali někam do dálky. Hřebec si stoupl vedle nich. Jeho dlouhá hříva vlála ve větru, stejně jako vlasy té blonďaté dívky vedle něj.
,,Olivie?''
Uslyšel hlas Evelyn. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikde jí neviděl.
,,Bene."
Oba dva se otočili čelem k Lokimu. Dívčiny oči byli prázdné, stejně jako hřebcovi, kluk měl jen prázdné ďůlky.
Hřebec se postavil na zadní a pronikavě zařechtal.
Oba Midgarďané se okamžitě rozkřičeli. Z jejich očí začala vytékat rudá krev a jejich řev byl k nevydržení.

Loki s cuknutím odtáhl ruku od Evelyn. Ta stále spala. On se snažil pobrat dech. Tohle ho velice znekliďnilo.
Vrhl  na Evelyn poslední pohled, než rychlým krokem opustil místnost.
Mířil za Thorem, musel si s ním nutně promluvit.