More to Tell

~29~

Evelyn se pomalu začala probouzet, na tváři se jí objevil úsměv. Loki měl hlavu položenou na jejím krku a ruce měl omotané kolem jejího těla. Vypadalo to, že ještě spal.
Evelyn pocítila náhlý stud za to, co se stalo včera a celá zrudla.
,,Dobré ráno." Zamumlal Loki stále se zavřenýma očima a jeho stisk zesílil.
Evelyn se k němu jenom přitiskla a znovu zavřela oči.
---------------------------------------------------------

Gullfaxi nervózně přešlapoval ve stáji, zatímco se ho Evelyn snažila aspoň trochu vyčistit. Snažila se ho nějak uklidit ale všechny metody a slova co znala, nezabrala. Povzdechla si a raději čištění uklidila.
,,Tak to jsem zvědavá jak ho budu sedlat." Postěžovala si zoufale své kamarádce.
,,Hele ani se mu nedivím.. já jsem celkem taky vytřesená, ale věřím že to klapne."
Belle stála v klidu v boxu a nevypadala, že by jí tato celá záležitost trápila. Ben byl celou dobu zamlklý a už nasedlával. Evelyn se snažila Gullfaxiho přesvědčit že to je v pořádku, nakonec už jen ztrunule stál a občas zastřihal ušima.
Všichni rychle nasedlali, pobrali své luky a vyvedli koně před stáj.
Evelyn ještě rychle zkontrolovala jestli má Gullfaxi pořádně utáhnutý podbřišník, náprsník, ověřila se jestli uzda sedí dobře a tohle zopakovala ještě asi třikrát. Opravdu si nepřála, aby uprostřed toho se něco pokazilo a ona skončila na zemi, to by byla bohužel nevyhnutelná smrt.
Dneska nezemřu, ani nikdo z nás.
Loki před stájí stál už nějakou tu chvíli. Seděl na Nurim a oba vypadali zachmuřeně. Díval do země a vypadat že nad nečím horlivě přemýšlí.
Evelyn s Olivií si vyměnili starostné pohledy. Všichni tři si toulce připevnili k sedlům a vytáhli se na koně. Oliviina teta jim s jejím strýcem nabrousili hroty šípů, aby byli ostřejší.
Tentokrát to nebude moc na lehkou váhu. Loki si je všechny mlčky prohlédl, pobídl a vyjel z dvorku ven, trojice ho následovala.
Prodírali se lesem až k místu, kde by se podle Lokiho měla nacházet ta pochybná parta takzvaných bohů.
Evelyn málem spadla čelist když spatřila její kamarádku Ann, opírající se o jeden ze stromů. Ruce měla založené na prsou a pozorovala zbytek bohů, kteří seděli na kládách u menšího ohniště. Když uslyšela praskající větvičky a šustění listí, zvedla hlavu a okamžitě se ušklíbla když zjistila, kdo to k nim jede.
,,Ann?" Šeptla překvapeně Evelyn, když k nim přijeli blíže.
,,Zdravím tě, Evie." Zašklebila se a podívala se na Lokiho. ,,Tys jí to neřekl?"
,,Neřekl co?" Evelyn po něm hodila mírně naštvaný pohled. Loki si povzdechl. ,,Ann se nejmenuje Ann, ale jmenuje se Freyja, je to bohyně."
,,Tak neznámá nejsem a myslela jsem si, že by jsi se s bohyní moc nebavila."
V očích jí blýsklo a Evelyn si byla jistá, že jí neříkají celou pravdu. Chtěla něco namítnout, ale Loki jí přerušil.
,,Mohli bychom vyrazit? Už to chci mít z krku. A myslím si že nejsem sám."
Freyja jen protočila očima a kývla na zbytek její party.

,,Tohle.. je to nejšílenější co jsem kdy dělala." Šeptla Olivia a pozorovala odcházející skupinu. Evelyn jí chtěla nějak utěšit, ale i ona sama byla v rozpacích. ,,Raději pojďte."
Šeptl zamyšleně Loki a pobídl.
Všichni jeli za ním.

Zaslyšeli vytí a Olivii přeběhl mráz po zádech. Vůbec netoužila se s tím stvořením znovu setkat, ale nic jiného jí nezbývalo.
Loki je všechny ve spěchu přejel pohledem. ,,Plán znáte, rychle na místa." Všichni hned kývli. Olivia s Benem se rozjeli hlouběji do lesa a Evelyn vyjela na louku. V dálce uviděla velké, černé zvíře. Na sucho polkla a pohladila Gullfaxe.
,,Musíme být rychlejší než on. Hlavně k němu nechoď moc blízko." Vyjela směrem k tomu podivnému stvoření.
Dva bohové stáli u něj a vlk se po nich oháněl, když si ale všiml černého hřebce, bílé duhovky se mu rozšířili a obrátil svou pozornost na něho. Evelyn pohotově zastavila. Vlk zavrčel, z huby mu odkapávali sliny a pomalu vykročil ke Gullfaxovi a Evelyn. ,,Ještě ne." Šeptla Evelyn potichu a nandala si šíp do luku. Gullfaxi nervózně přešlápl a trhl hlavou. Vlk se přikrčil a pomalu našlapoval. ,,Ještě ne." Natáhla tětivu.
Vlk už byl jen pár délek on nich.
,,Teď!" Vykřikla a vlk nespokojeně zavrčel a duhovky se mu zmenšily zlostí. Evelynin šíp vystřelil a trefil vlka přímo mezi jeho velké vykulené oči. Náhle z lesa vylétla tři kopí, vlka zasáhla a prodrala se skrz jeho kůži. Vlk bolestně zavyl a zlostný pohled vrhl směrem ke stromům. Evelyn rychle rychle otočila a uháněla pryč. Té stvůře chvíli trvalo, než se vzpamatovala, ale hned jak znovu zaměřila hřebce, vyběhlo to za ním. Uhodil svou tlapou do země a Gullfaxi na chvíli ani necítil půdu pod nohama. Rána otřásla celou zemí.
Evelyn se jen tak tak chytla Gullfaxiho krku který poplašeně řechtal a uháněl dál. Rychle znovu s obtížemi se dostala do sedla a vytáhla z toulce dva šípy a okamžitě je na vlka vystřelila, první minul, druhý ale ne.
Evelyn zahnala to zvíře na menší louku mezi stromy, zastavila se a otočila se směrem k němu. Silná zelená magie najednou vystřelila po vlkovi a převalila na bok. Vlk vrčel a snažil se postavit. Loki se vynořil z lesa, bez Nuriho, a pohlédl ve spěchu na Evelyn.
Musíme mu nejvíce ublížit.
Několik šípů naráz vystřelilo z lesa a trefila vlka do břicha, ten jen bolestně vyl. Už to vypadalo, že vlk ránám podlehne, náhle se ale začal pomalu zvedat.
,,Evelyn, pryč!" Vykřikl Loki tak hlasitě, až samotnou Evelyn polekal více než vlk samotný. Nemusela ani nic dělat a Gullfaxi už uháněl pryč.
Na chvíli si myslela, že už je po všem.
Ale zem se začala znovu otřásat a jí se zamotala hlava.