PROTOŽE TĚ...MILUJU!

3. KAPITOLA - POLIBEK

V minulém díle jste četli: 📖🙈

„Promiň, ať mi budeš věřit nebo ne, trochu si pamatuji včerejší noc. A viděl jsem vás, jak se na sebe díváte během večera. Rozhodně, by sis konečně měla přiznat, že se ti líbí jako chlap. A to nemluvím o tom, že když se začal svlékat, zakryla sis sice oči, ale po očku ses nemohla vynadívat na jeho zadnici." Vyzívavě na mě mrkne.

„To není pravda. Jen jsem se snažila dávat pozor, kam šlapete. Navíc, i kdyby, polehčující okolnost. Byla jsem připitá." Nepamatuju si, že bych vysílala nějaké signály.

„Dělej Taylorová, přiznej se, že se ti líbí." Upiju ze skleničky, jelikož tohle už nemá cenu komentovat.

„Kdo se ti líbí?" Vyjde k nám na terasu Daniel s telefonem v ruce a přitom si nás zkoumavě prohlíží.

„Cože?"

„No, slyšela si dobře. Kdo, že se ti to líbí?"

„Líbí?" Opravdu jsem zopakovala jeho otázku nahlas?

Díky mému výkřiku ze mě Daniel nespouští oči, což mě uvádí do rozpaků a cítím, jak mi hoří tváře studem. Sakra, z tohoto jen tak nevybruslím. I když jediné co mě napadá je utéct. Jenomže to bych podpořila nejen Daniela k dalším otázkám, ale i ty dvě hrdličky k výsměchu.

Proto bezmyšlenkovitě začnu blekotat. „Nic, prosím tě. My jsme jen rozebírali jen..."

Do toho mého koktání skočí Kira, od které bych rozhodně pomoc nečekala. Vzhledem k tomu, že se mi se svou drahou polovičkou do teď vysmívali.

„Dany, bavili jsme se o jednom filmu." Vyhrkne. Proč mě tohle nenapadlo? Sakra. Asi jsem ztratila svůj skill ve vymlouvání.

Bohužel Daniela to nepřesvědčí. „Netlumoč." Otočí se na ní a mávne rukou. Poté zas nasměřuje svůj vyzývavý pohled na mě. „Poslechnu si originál." Zdůrazní tím, že na mojí maličkost ukáže prstem.

To už mi nedá a zvednu se z křesla. „A co probůh chceš ještě víc slyšet? Kira ti to snad vysvětlila." Kroutím na něj hlavou.

„Nevím, nějak se mi nechce tomu věřit. Nevíš náhodou proč?" Připlouží ke mně blíž, což mě momentálně znervózní na tolik, že moje tělo automaticky poodstoupí dál od něj. Jak psychologické. Pokud chcete člověka otestovat, nechte za něj mluvit tělo. Rozhodně moje momentálně žvanilo moc.

„Co já vím?" Suše polknu. „Nejspíš si moc sebejistý." Snažím se z toho co nejlíp vymluvit.

Určitě by mi teď položil další z mnoha jeho chytrých otázek. Naštěstí, ale momentálně nade mnou bdí můj drahý strážný anděl, jelikož se od vrat, které vedou rovnou na pláž, ozve Bratrův hlas.
„Lásko, to jsou teda nápady..."Jejich konverzaci jsem dál přestala vnímat. Měla jsem šílenou radost, že jejich příchod mi hraje do karet.

„Brácha!" Zajásám k Danielovi.

„Jdu jim naproti." Utrousím k těm dvěma, co se do teď tak bavili nad mým utrpením a vyběhnu k vratům, abych je přivítala. Dobře no, abych se spíš osvobodila.