V minulém díle jste četli:😍🙈😘
Z masa a kostí přede mnou stojí Samuel Daviss Scott, syn Lucase. Panebože, kolik mu může být? Když jsem ho naposled viděla, bylo mu něco málo přes čtyři roky a byl to ten nejroztomilejší cvrček se šátkem na hlavě, který miloval autoboty. Všimnu si, jak si mě zkoumavým pohledem prohlíží. Nejspíš si mě snaží někam zařadit. Nečekám, že by si mě pamatoval. Byl přece ještě tak malý.
Moc jsem se zmýlila, protože najednou ten kudrnatý hošík, na Dannyho se smíchem zakřičí: „Strejdo, ale to není nová kamarádka. To je Bella."
„To je hustý!" Nadšeně vypískne a běží ke mně. A aby toho nebylo málo, obejme mě, což nejen mě překvapí. Každopádně podle výrazu jeho strýce je mi jasný, že dnes mám, co vysvětlovat. Nezbývá mi teda nic jiného, než ho obejmout a pohladit po hlavičce. Přitom co ho hladím, podívám se na Dannyho, který nás stále nevěřícně pozoruje. V tuto chvíli se cítím jako ta největší lhářka. Co lhářka. Ta nejhorší podlá, hnusná, prolhaná, prohnilá houba, která je nasákla všemi možnými hovny na světě. Jeho výraz mě ničí až sama sebe proklínám, protože mi je jasný, že z téhle situace jen tak nevybruslím.
„Táta říkal, že ses odstěhovala k moři." Rozzářeně se na mě podívá těmi svými kukadly. „Je to pravda?"
„Tak to ti řekl táta pravdu." Pohladím ho znova po jeho měděných vláskách.
„Počkejte, takže vy dva už se jako znáte?" Připlete se do naší konverzace a ukáže na nás nechápavě prstem.
„Jo, ty vogo. Strejdo. To bys nepochopil." Otočí se na Dannyho a plácne se přitom rukou do čela, což mi potvrdí, že to je doopravdy Samuel.
„Já ti to pak vysvětlím." Přiblížím se blíž k Dannymu a položím svojí ruku na jeho rameno.
„No, tak to jsem zvědav." Pronese tiše ke mně.
„Počkej!" Chytne mě silněji za ruku, přitáhne k sobě blíž zrovna ve chvíli kdy chci od něj raději popojít dál. „Máš vůbec ponětí, jak mi tím vším zatajováním ubližuješ?" Díváme se na sebe, a já nedokážu najít ani slovo, kterým bych mu vše objasnila.
Naštěstí jeho synovec se začne domáhat slova. „Strejdo, slíbil si, že zajdeme na zmrzlinu. Tak pojďte!" Ukáže na nás rukou a už míří k autu.
Daniel si jen povzdychne a s míčem v ruce ho následuje do auta.
„Nastoupíš?" Ukáže na místo spolujezdce, a tak mi nic jiného nezbývá, než si sednout na určené místo abych s nimi pokračovala dál.
Daniel skoro celou cestu nepromluví. Tedy pokud to není nezbytně nutné a zrovna se jeho synovec na něco nezeptá, kde je nutná i jeho odpovědět. Samozřejmě hlavni debatu v autě vedu já se Samem, s kterým je taková sranda, div z toho smíchu necítím všechna má břišní svalstva.
Jen co koupíme zmrzlinu, která podle Samuela je ta nejlepší jen u MacDonalda, sedneme si s Dannym na lavičku a bez jakéhokoliv slova pozorujeme jeho synovce, jak dovádí s ostatními dětmi na prolézačce. V tom našem tichu hledám slovo, kterým bych začala naší konverzaci. Ale na cokoliv přijdu a dám to v duchu do věty. Zkrátka mi to nepřipadá, to pravé ořechové.
Naštěstí promluví sám Danny. „Myslím, že dnes máme po grilování." Ani se na mě nepodívá a dál pozoruje hřiště.
„Mě to mrzí Danny. Já se omlouvám, nechtěla jsem nám zkazit celé odpoledne. Věř mi. Nikdy jsem si nepomyslela, že bych ho ještě někdy mohla potkat."
ČTEŠ
PROTOŽE TĚ...MILUJU!
Romance2. DÍL PROTOŽE..... Tři roky. Tři roky se snažíte udat svému životu směr a hlavně zapomenout. Jak to ale může jít, když vám opět do života vstoupí minulost?
