Temná strana síly

Zranitelnost

Probudila ho až ostrá bolest v boku. Pomalu otevřel oči plné prachu a pokusil si něco vybavit. Od okamžiku, kdy jeho loď byla obdařena prvním zásahem, si Kylo na nic nemohl vzpomenout.

Pokusil si z lehu sednout ale bolest mu to nedovolila. Celý jeho pravý bok  byl zalitý krví a po chvíli zjistil, proč si na nic nepamatuje. Z hlavy se mu valila krev nově přetírající tu zaschlou, musel nejspíš upadnout a narazit se při pádu do hlavy. Pokusil si sednout ještě jednou, zatnul zuby a pokoušel se, tak překonat bolest pulzující mu z těla. Když se podařilo Kylovi si sednout, konečně se rozhlédl kolem.

Krajina byla pustá a neobydlená, zelené pláně a hory tvořili její povrch ,nebo spíš ,tu část, na kterou dohlédl. Co bylo ale nejhorší, nebyla tu loď a ani její zbytky nebo trosky. Prostě, byla pryč. Neměl se odsud, jak dostat. Nevěděl , kde je, jak vážná jsou jeho zranění a především jestli vůbec přežije. Pokusil se znovu pohnout, pokud se mu podaří se alespoň postavit, je věští možnost na přežití. Zase ta samá bolest se hned projevila, musel zatnout zuby, aby to vydržel. Nemotorně se vyhrabal na nohy a chytil se za krvácející bok. Kylo přemýšlel, jestli někdo z lodi přežil, neboť, by se situace o něco málo zlepšila. A kdyby ne, mohl by si vzít alespoň jeho zbraň, už při probrání u sebe světelný meč neměl. Bez zbraně si těžko obstará nějaká jídlo a ubrání se.

Do očí mu vál prach z okolních hor, měl sucho v krku a krev na ranách mu už zaschla. Na celé planetě nenašel jediného tvora, který by mu nějakým způsobem mohl pomoct. Rukavice měl už dávno nasáklé krvi, a proto byl nucen, i kvůli teplu, je zahodit hned, kdy se probral. Obličej Kyla byl orosen potem a částečně i rozmazánou, zaschlou krví.

Šel celý den, ten se pomalu přehoupl v noc. Kylo už nevnímal bolest v boku, necítil nohy a nemyslel na nic jiného než na svuj konec. Plno lidí by si to i přálo, jeho smrt. V první řadě Hux a v druhé, víc jak polovina galaxie. Padl na kolena. Už nemohl, nemohl už dál. Jeho tělo mu vypovědělo službu. Nakonec dopadl na to tvrdou zem. Do tváře a zraněného boku se mu zaryly drobné kamínky, které tam leželi. Kylo sykl bolestí a zhluboka se nadechl, jestliže ho už nikdo neslyší vyřknout jediné slovo, tak mu to mohlo být jedno .,, Pokud je tohle moje poslední chvíle, tak,, Kylo se rozkašlal a s chraplavým hlasem pokračoval,, bych chtěl něco říct,,znovu se rozkašlal a přitom si povšiml pachuťi krve v ústech. Zavřel oční víčka a promluvil slabým, zraněným a zlomeným hlasem be své mysli.,, Lituji,, promluvil do prázdna se stekající jedinou slzou,, lituji toho, co jsem provedl, lituji, že jsem tolika lidem ublížil, lidem, co na mě záleželo a měli mě rádi. Lituji "! Prví slzu následovala druhá, třetí, čtvrtá...Už mu bylo jedno jestli jeho mrtvolu najdou teď nebo nikdy, hlavně ať už má klid.,, Že jsem ublížil rodině". Doopravdy nečekal, že skončí takhle, buchví kde, sám a přitom s bolestí vyrytou ve tváři. Už zavítal oči, když se před ním zjevila průhledná postava.,, Otče ". Kylo opět sebral zbytek sílí, co měl a přinutil se ještě chvíli vydržet. Han Solo vypadal úplně stejně jako v době, kdy byl jím zabít. Hleděl na něj s odhodláním a smutkem v očích. ,,Ano, Bene". Vydechl sklesle starší muž, zřejmě si všiml slz na tváři jeho syna.,, Chceš, aby to byl tvůj konec, Bene? Chceš takhle zemřít"? Zeptal se otec syna.,, Proč by ne"? Odpověděl Kylo na otázku otázkou a rukávem si utřel tvář od slz.,, Protože ty víš, že existuje stále člověk, který v tebe věří, Bene. A proto jsem si zcela jistý, že ty neumřeš a také tím , že i ty chceš, aby u tvé smrti, až to přijde, byla právě ona". Han mluvil pomalu ale přesto zřetelně. Kylo věděl, že jeho otec má pravdu, on nezemře, alespoň dnes ne. Neudělá těm ubožákům radost. Han se na svého syna usmál v okamžiku, kdy Kylovi došli i poslední síly a upadl do temna.