On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

5. Spolu

Monika

"A kde vůbec bydlíš?" Zeptal se mě Michal, když jsme vyšli z utuberingu.

"Ale copak. Proč bych ti to měla říkat, vždyť se sotva známe." Řekla jsem mu výsměšně. On na mě jenom hodil pohled, který říkal: To vážně?

"Ale no tak, kde bydlíš?" Zeptal se už docela zoufale.

"Až budu chtít, sama ti to řeknu, ale zatím tady pro tebe něco mám." Vytáhla jsem z kapsy papírek a na něj napsala svoje číslo. Papírek jsem potom Michalovi dala do přední kapsy u košile, kde jsem ho následně poplácala.

Oba jsme se tomu začali smát a nebylo se čemu divit, chovala jsem se divně.

"Kam teď jdeš?" Zeptal se a vyčkával moji odpověď.

"Domů, ale ještě předtím jdu na metro." Udělala jsem si zase srandu a tentokrát jsem Michala poplácala po rameni.

"A můžu jít s tebou?" Zeptal se s úšklebkem na tváři.

"Záleží na tom, kam jdeš ty." Hodila jsem na něj podezíravý pohled. Michal se na chvíli zděsil, ale pak se zase usmál tím svým nádherným úsměvem.

"Čirou náhodou jdu také na metro." Oplatil mi podezíravý pohled s obřím úšklebkem.

"Vážně?" Zeptala jsem se už vážněji, ale pak jsem se taky usmála. Byla jsem šťastná a tolik náhod. Štěstí se na mě konečně usmálo jak ve hře, tak v lásce.

Počkat, já jsem řekla v lásce? Co se to se mnou děje. Já jsem se zamilovala? Nevím, co to znamená, zamilovat se. Ale Michal je príma kluk a mně se asi líbí. Ale znala jsem ho teprve jeden den.

"Děje se něco Moni?" Zeptal se mě Michal a tím mě přerušil z mého přemýšlení. Já se na něj podívala, ale pak jsem si uvědomila, jak mě oslovil.

"Moni? Ty jsi mi řekl Moni? Ne nic se neděje." Podívala jsem se na něj s překvapeným výrazem. Pak jsem se ale mile usmála.

"Ehm..." Udělal divný zvuk a usmál se na mě.

Společně jsme šli k metru, ale cestou jsme už neprohodili ani slovo. Jenom jsme po sobě nenápadně pokukovali.

"Já jedu tímto směrem." Ukázala jsem na jedno metro, které jelo jedním směrem.

"Já jedu tímto směrem." Ukázal Michal na druhé metro, které tady bylo. To mě trochu mrzelo, ale nebylo to až tak strašné.

"No tak to je asi konec. Zavolej prosím, teda jestli chceš." Začala jsem zase plácat různé věci, které jsem mu chtěla říct.

"Neboj, zavolám. Ahoj, zase příště." Řekl mi mile a poplácal se na místě, kde měl kapsičku s mým lístečkem.

"Líbilo se mi to, ahoj." Objala jsem ho, ale pak už jsem běžela směrem k mému metru, aby mi neujel.

Když jsem přišla domů, venku se už začalo stmívat. Byla jsem tam déle, než jsem čekala.

Hned jsem si odložila věci a vlezla si do sprchy. Byl to dlouhý a náročný den, takže jsem si dlouhou sprchu zasloužila. Zároveň jsem byla šťastná, že jsem potkala nového člověka, se kterým jsem si rozuměla.

Když jsem vylezla ze sprchy, převlékla jsem se do pyžama a šla do kuchyně. Tam jsem si udělala večeři, neboli pečivo, máslo a sýr. Do sklenice jsem si nalila vodu a sedla si ke stolu.

Nebylo až tak pozdě, ale v pyžamu jsem se cítila pohodlně. Nakonec jsem si sedla k počítači a zapla jej.

Hned, jakmile se zapnul jsem pustila YouTube. To mě ale zklamalo. Nebylo žádné nové video od mých oblíbených youtuberů, ale dalo se to očekávat. Skoro všichni byli na utuberingu a další den vyjdou skvělá videa.

Zapla jsem starší videa od Gejmra a na ně se rozzářeně dívala. Gejmr byl můj nejoblíbenější youtuber. To už ale nejspíš všichni ví.

Potom jsem vypla počítač a šla spát. Byla jsem šťastná, dnes se odehrála spousta úžasných věcí. S touhle myšlenkou jsem usnula.

***

Ráno jsem se vzbudila okolo deváté. Hned jsem vstala a šla se nasnídat. Potom jsem se šla upravit do koupelny a udělat si ranní hygienu.

Zapnula jsem počítač a zase šla na svůj oblíbený YouTube, ale všimla jsem si, že Gejmr včera nevydal video. Je možné, že byl včera na utuberingu? Jestli ano, bylo by to hustý, ale nikdo by ho stejně nepoznal.

Asi po hodině mi začal bzučet mobil. Hned jsem ho popadla, ale uviděla jsem zprávu, která mě velice potěšila.

Unknown: Ahoj Moni. Já jsem Michal ze včerejška. Doufám, že jsi mi dala správné číslo. Jestli ano, odepiš prosím. Nechtěla bys někam jít?

Toto mě opravdu potěšilo. Hned jsem mu chtěla napsat, ale jako první jsem si ho uložila do kontaktů.

Monika: Ahoj. Dala jsem ti dobré číslo, neboj. A jestli bys chtěl, tak půjdu ráda.

Nedočkavě jsem vyčkávala odpověď. Hned, jakmile mi znovu zabzučel mobil jsem si hned přečetla zprávu.

Michal: Jestli bys souhlasila, tak by jsme mohli mít sraz na náměstí. Za půl hodiny.

Monika: Budu velice ráda. Budu tam o půl jedenácté. :D

Michal: Dobře. Budu se těšit. Zatím ahoj.

Tak skončila naše konverzace. Strašně jsem se těšila na další schůzku s Michalem. Zdál se mi, jako dobrý člověk a vlastně se mi nejspíš i líbil.

Vstala jsem od počítače, který jsem dala do režimu spánku, a šla jsem se nachystat. Vzhledem k tomu, že jsem se nerada líčila, tak jsem si dala jenom řasenku a rtěnku. Vlasy jsem si nechala klasicky rozpuštěné.

Na sebe jsem si vzala bílé tričko a krátké černé ryflové šortky. Do malé kabelky jsem si dala mobil, power banku, sluchátka a peněženku.

Hned potom jsem vyšla z domu a šla na autobus. Koupila jsem si jízdenku a jela na dané místo srazu.

"Ahoj Míšo." Pozdravila jsem Michala, který seděl na lavičce u kašny.

"Ahoj Moni." Pozdravil mě na oplátku. Vstal z lavičky a obejmul mě. Já ho samozřejmě obejmula na oplátku.

"Kam máš v plánu jít?" Zeptala jsem ho, ale on se na mě jen lišácky ušklíbl.

"Pokud bys byla pro, tak bych šel někam na rychlé jídlo, nebo do restaurace." Řekl mi své nápady, ale já už měla jasno.

"Radši na rychlé jídlo někam do mekáče, než do nějaké nóbl restaurace, kde by mě nejspíš vyhodili, kvůli mému chování." Začala jsem se smát, ale Michal se na mě pouze ušklíbl.

Další část, doufám, že to někdo čte. Jestli ano, Ahoj. No nic, uvidíme se u další části, kde bude to samé z pohledu Michala
JojoČus