On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

15. MenT

Společně jsme jedli u stolu před McDonald's. Radši jsem se snažila vyhnout se Michalova pohledu, jestli náhodou jím, jako prasátko.

"Chutnalo?" Zeptal se mě Míša a já až potom zvedla pohled od stolu. Mile se na mě usmíval, tak jsem mu úsměv oplatila.

"Jako vždy výborné." Zasmála jsem se. Míša však nereagoval.

"Děje se něco?" Zeptala jsem se starostlivě. To už se Michal probral a překvapeně se na mě podíval.

"Cože?! Ne nic. Teď už nic." Zasmál se, čímž mi zase zlepšil náladu. Nechápala jsem, co se děje. Že by mi něco tajil?

"Tak to jsem ráda. Kam půjdeme teď?" Věnovala jsem mu další úsměv, který mi opět opětoval.

"Teď bychom mohli jít projít se do parku. Co na to říkáš?" Řekl svůj návrh. Byl nervózní, to šlo opravdu vidět, ale byl roztomilý.

"Já souhlasím." Vstala jsem ze židle a šla k němu. Když i on vstal, popadla jsem ho za ruku a společně jsme šli směrem do parku.

"Crrr..." Michalovi začal bzučet mobil. Já ho nechápavě pozorovala a čekala, co se bude dít.

"Promiň, ale musím to zvednout. To je můj kolega z práce." Usmál se na mě a hovor zvednul. Já ho však stále pozorovala.

"Haló? Honzo, co potřebuješ?" Zeptal se do telefonu. Dál jsem už neposlouchala, protože jsem začala přemýšlet. Kde vůbec Michal pracuje? Po dvou minutách Míša konečně ukončil hovor.

"Omlouvám se. Kde jsme to skončili?" Zeptal se opět s úsměvem na tváři. Nad tím jsem se musela pousmát, avšak poté se mi na tváři objevil úšklebek.

"Kde to vůbec pracuješ, když to byl tvůj kolega?" Zdálo se, že ho má otázka překvapila.

"To ti řeknu někdy jindy." Řekl docela smutně. Proč to nemůžu vědět hned?

"Proč mi to neřekneš hned?" Podívala jsem se na něj naštvaně. On mi však jen drcnul do nosu.

"Aby ses měla na co ptát." Řekl výsměšně. Já se tomu hned začala smát.

"Půjdeme zítra zase ven?" Zeptal se a trochu do mě drcnul bokem.

"Ne!" Řekla jsem zase výsměšně já. Tentokrát to zase nechápal Michal.

"Zítra přece jedu na svatbu svého bratra. Sice tam nechci kvůli rodině, ale musím tam kvůli Milanovi." Usmála jsem se sama pro sebe. Opravdu jsem to svému staršímu bráchovi přála. A Lence taky.

"Aha... Promiň, ale já na to zapomněl." Řekl smutně. Následně na to jsme zastavili a sedli si na lavičku.

"Nemusíš se omlouvat. To je v pořádku. I já bych na to zapomněla, nebýt kalendáře." Náznakem jsem zvedla mobil do vzduchu. Následně na to mě Michal políbil. Byl to jen krátký polibek, pak se hned odtáhl. Já se na něj opět usmála. Potom jsem se začala rozhlížet kolem nás, ale to, co jsem viděla, mě opravdu překvapilo.

"MenT." Řekla jsem omylem nahlas. Svůj zrak jsem měla upoutaný na hnědovlasém klukovi, který se právě procházel parkem společně s Tomášem. Nevěděla jsem, co dělá Míša, ale nejspíš se díval stejným směrem, jako já. Až po chvíli jsem se podívala na Michala, který se s úsměvem díval na kluka stejně, jako já.

"Půjdeme za ním." Vypadlo najednou ze mě. Aniž by Michal stačil cokoliv říct, už jsem ho vláčela za sebou.

"Ahoj MenTe, můžu se s tebou prosím vyfotit." Přišla jsem k němu a s nachystaným mobilem v druhé ruce a nervózním úsměvem na tváři jsem se ho zeptala. MenT se na mě ihned otočil, avšak jeho pohled spadl na Míšu.

"Jasně." Řekl s úsměvem. Tak jsem mu podala mobil a společně jsme se vyfotili.

"Díky." Poděkovala jsem mu rozzářeně.

"Nemáš zač." Trochu se zasmál, avšak pak pokračoval v cestě.

"Co to bylo?" Zeptal se výsměšně Míša, když jsme se od nich vzdálili. Já ho na oplátku jen spražila pohledem.

"Normálně jsem se chtěla vyfotit a MenT v Praze se přece musí využít." Začala jsem plácat různé nesmysly. Já vím, že už s MenTem mám jednu fotku z utuberingu, ale další nikdy neuškodí.

"No nic, kam půjdeme teď?" Zeptala jsem se a jemně jsem drcla do Michala. Ten mi ale věnoval svůj smutný pohled.

"Já musím domů. Ale jestli chceš, můžeme se dnes potkat na minihrách." Řekl tentokrát usměvavě. Já s tím musela souhlasit, protože jsem se s ním chtěla setkat. Sice to bude virtuálně, ale to nevadí.

"Já jsem pro, ale jak se tam poznáme?" Zeptala jsem se nechápavě. Míša se otočil na druhou stranu ode mě, ale já nechápala, proč. Nejspíš něco vymýšlel.

"Já tě alespoň poznám." Řekl nakonec opět s úsměvem na tváři. To mě potěšilo.

"A na jaké minihře?" Zeptala jsem se opět s úsměvem. Tohle byla dost důležitá informace.

"Na Palermo Town na Survival games. Nevadí?" Zeptal se a podíval se na mě se psíma očima. Mně se vybraná hra líbila.

"Chceš, aby jsme spolu hráli, jako zákeřní vrazi?" Zeptala jsem se se smíchem. Míša mi na to s úsměvem přikývl.

"Dobře a v kolik hodin?" Zeptala jsem se ještě.

"V pět na třináctce." Řekl hned. To mě překvapilo. Že by to už měl naplánované dopředu? Já mu na to jen přikývla.

"Tak ahoj." Řekl a lehce mě políbil. Já se na něj pouze usmívala.

"Ahoj." Ještě jsem se stihla podívat do těch nádherných očí, ale pak už mi zmizely z dohledu. Chvíli jsem ještě zůstala stát okouzlená na místě, ale pak už jsem se pomalu vydala domů.

***

Připojila jsem se Palermo Town a nadšeně čekala, až mi někdo napíše. Bylo už přesně pět hodin, ale pořád nic. Byla jsem na místě setkání, ale prostě nic. Pozorně jsem sledovala čet a doufala, že někdo upozorní na mou přezdívku. Co mě však překvapilo bylo to, že někdo do komentářů psal jméno mého oblíbeného youtubera.

Pozorně jsem se začala rozhlížet a opravdu. Gejmr společně s Jawem a Kelem stáli uprostřed areálu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tak strašně jsem si s nima chtěla zahrát, ale nemohla jsem, musela jsem čekat na Míšu.

Z mého přemýšlení mě však vyrušil zvuk mobilu. Rychle jsem mobil popadla a přečetla si příchozí zprávu.

Michal: Ahoj Moni. Promiň, ale něco mi do toho vlezlo. Nemůžu se momentálně připojit. Promiň, někdy příště.

Nechtěla jsem být zlá, ale momentálně se mi to i hodilo. Bylo mi líto, že si s ním nezahraju, ale čeká mě další hra s Gejmrem.

Monika: To je škoda. No nevadí někdy příště. Ale zrovna tady je Gejmr, mohli jsme si s ním zahrát.

Michal: Vážně? Tak toho využij a hraj s ním. Mně to nevadí. Pozítří ahoj.

Michal mi odepsal to nejlepší, co mohl. Už jsem mu nemohla odepsat, protože právě dělal své intro a já tam samozřejmě chtěla být.

Rychle jsem za ním přiběhla a začala jsem skákat stejně, jako oni společně s dalšími lidmi. Gejmr se potom rozešel směrem k nějakým cedulkám a všem nám ukázal, kam jde, takže jsem se tam hned připojila.

Začala hra, ale já normálně byla nevinná. Zajímalo mě, co je Gejmřej.

Ahoj. Jsem zpátky z dovolené, takže části by měly opět vycházet. Navíc, dneska už přišel můj Gejmr náramek, takže jsem štěstím bez sebe. No nic, nevím, co dál psát, takže prostě u další části
Jojo čus