On je GEJMR? (BUDE OPRAVA)

13. Instagram

Monika

Ráno jsem se probudila v devět hodin. Na mě to bylo docela brzo. Hned jsem se koukla na mobil a zkontrolovala si upozornění. To mě však velice překvapilo.

Na instagramu mě začal sledovat GEJMR. Hned jsem mobil popadla a podívala se přímo na Instagram, abych si to ověřila. Bylo to tak. Z toho jsem byla nadšená.

Hned poté mi však přišla zpráva od Míši. Tu jsem hned poté rozklikla.

Michal: Ahoj Moni. Nechtěla bys jít zase ven?

Monika: Jasně, ze půjdu ráda. Kdy a kde?

Odepsala jsem mu ihned. Byla jsem za Míšu strašně ráda. Nikdo takový se nepotkává každý den. Ale já měla to štěstí. Po chvíli mi přišla zpráva opět od Míši.

Michal: Já přijdu za tebou. Teď už vím, kde bydlíš. :-)

Nad tím jsem se musela pousmát.

Monika: Dobře, klidně přijď. Budu jedině ráda.

Odepsala jsem a pak už jsem mobil odložila. Jak to, že všechno pěkné, všechno štěstí se objevilo v tomto jediném týdnu.

Tak si to vezměte, byla jsem na utuberingu, kde jsem potkala Míšu. Do Míši jsem se zamilovala a nejspíš i on do mě. Hrála jsem s Gejmrem a GEJMR mě začal sledovat na instagramu, to se až tak často nestává.

Po mém dlouhém přemýšlení jsem vstala a namířila si to do koupelny, kde jsem ze sebe udělala člověka. Potom jsem šla klasicky do kuchyně, kde jsem si udělala klasickou snídani.

Když jsem vešla do obýváku, všimla jsem si, že je na stole ještě ze včerejška Monopoly. Hned jsem si vzpomněla na Míšu. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát.

Z mého dalšího přemýšlení mě však vytrhl zvonek. Toho jsem se opravdu lekla.

"On už je tady?" Zděsila jsem se. "Vždyť nejsem převlečená, ani nic." Řekla jsem si pro sebe. Nevěděla jsem, co mám dělat, jako první.

Nakonec jsem se odhodlala a šla jsem ke dveřím, kde jsem popadla sluchátko.

"Moni, jsi tam? Pustíš mě dovnitř, nebo tu mám zůstat ještě dlouho." Řekl opět výsměšným tónem do sluchátka. Trochu jsem se zasmála, ale i tak to byla situace na nic.

"Jo, můžeš jít dovnitř." Zasmála jsem se do sluchátka a otevřela spodní dveře. Další zvuk se mi už neozval, což znamenalo, že je uvnitř.

Rychle jsem se rozběhla do svého pokoje, kde jsem se začala převlékat. Když se ozvalo klepání na dveře, měla jsem pouze rifle a tričko od pyžama.

Rychle jsem se sebrala a šla otevřít dveře. Ještě jsem se podívala do kukátka, kde jsem viděla Míšu, který nedočkavě stál na chodbě. Aniž bych si to uvědomila, otevřela jsem dveře.

"Ahoj Michale." Pozdravila jsem ho nervózně. Michal měl však opět úšklebek na tváři.

"Ahoj Moni. Ty jdeš v tomhle?" Udělal si ze mě srandu. Z nějakého důvodu jsem začala červenat.

"Ne. Ještě jsem se nestihla nachystat. Pojď do obýváku a počkej na mě, prosím." Řekla jsem se sklopenou hlavou. Potom jsem od dveří odstoupila a Michal vešel dovnitř. Potom jsem zavřela dveře a rychle utíkala do svého pokoje, kde jsem se začala převlékat.

Vzala jsem si k riflím černé tričko s nápisem: Gejmr, a modrou klasickou mikinu. Kabelku jsem si nebrala, protože jsem měla kapsy. U líčení jsem si akorát řasy přejela řasenkou a měla jsem hotovo. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, protože se mi to tak líbilo a neměla jsem tolik času. S tímhle jsem spokojeně vyšla ven.

"Jsem hotová." Řekla jsem a stoupla si mezi dveře do obýváku. Michal si mě začal překvapeně prohlížet.

"Ty jdeš hrát fotbal? Akorát ti chybí fotbalový míč." Udělal si zase srandu. Jeho to bavilo? Bavilo ho mě škádlit, nebo co to dělal?

"Ne. Tohle je moje klasické oblečení." Nevěděla jsem, jestli se mu takhle budu líbit. Nevěděla jsem, jak mě teď bude brát.

"Sluší ti to." Řekl a rukou mě chytil za bradu. To mě potěšilo, ale hlavně překvapilo. Potom se ke mně začal přibližovat a mou bradu si k sobě též přiblížil. Naše rty se dotkly. Potom Míša začal svým jazykem studovat mé rty, až se dostal do mých úst. Já s ním ihned začala spolupracovat. Pak jsme se od sebe odtrhli, abychom se mohli nadechnout. Já se však zadívala do smaragdově zelených očí.

"Jdeme?" Zeptal se s úšklebkem na tváři. Já se však pořád nechápavě dívala do těch jeho nádherných očí. Potom svou rukou mě chytil za bok a přitiskl si mě k sobě. Já si položila svou hlavu na jeho rameno. On zase svou hlavu položil na tu mou. Takhle jsme chvíli stáli v mém obýváku. Pak však Michal zvedl hlavu.

"Zůstaneme tady, nebo půjdeme ven?" Zeptal se a věnoval mi další úšklebek. Nad tím jsem se musela zasmát. Tentokrát se na mě nechápavě podíval, ale přidal se ke mně. Nevím proč, ale líbil se mi jeho smích. Někoho mi připomínal, ale nemohla jsem si vzpomenout, koho. Vždycky, když se začal smát, mi zlepšil náladu.

"Půjdeme ven." Řekla jsem tentokrát s úšklebkem já. Tak trochu jsem doufala, že půjdeme na jídlo a potom k němu domů. Docela mě zajímalo, jak to u něj vypadá. Nakonec jsem se od něj odtáhla a šla směrem k chodbě. Chvíli jsem tam čekala, až se Michal vzpamatuje a půjde za mnou. Když se tak stalo, pozorně jsem ho sledovala s úšklebkem na tváři. On mi úšklebek oplatil a opět si mě k sobě přitiskl. Potom jsem otevřela dveře a oba jsme vyšli na chodbu a následně do výtahu.

Venku si mě Míša zase co nejvíc přitiskl k sobě, což mi vůbec nevadilo.

"Kam půjdeme?" Zeptala jsem se opět po chvíli ticha. Michal se na chvíli zamyslel.

"Co takhle někam na jídlo?" Zeptal se. Doufala jsem, že se na tohle zeptá.

"Tam, kde jsme byli minule?" Zeptala jsem se s úšklebkem. Miluju burgery. Nechápu lidi, co je nesnáší.

"Já jsem pro. A co budeme dělat po cestě?" Řekl s úsměvem, což já mu úsměv zase oplatila. Pak jsem si však vzpomněla na to, co se mi ráno stalo.

"Budeme si povídat. Neuvěříš, co se mi ráno stalo." Řekla jsem nadšeně. Michal mě jen nechápavě a trochu nervózně pozoroval.

"Co se stalo?" Zeptal se nervózně, ale já si toho nevšímala, protože jsem myslela na Gejmra.

"Ráno jsem byla na instagramu a zjistila jsem, že mě začal sledovat Gejmr." Skoro jsem to vykřikla. Michal vypadal docela nervózně, což jsem nechápala, proč.

"Ty chceš, abych žárlil?" Vypadlo z něj nakonec. Tomu jsem se musela zasmát. Nakonec si mě k sobě opět přitiskl, což mi vůbec nevadilo.

Ahoj lidi. Tak jsem se na chvíli připojila a proto rychle zveřejňuji tuto část. Opravdu ve svým volným odpočinkovým čase píšu další části. Musím končit a rychle to zveřejnit, než mi internet skončí. Každopádně ještě děkuji za 100 přečtení, nebo kolem toho. Pro mě je to úžasné. A asi kolem 30 vote. Děkuji. No tak zase příště u internetu a
Jojo čus